A zase slyším ten otravný zvuk co se ozývá každé ráno ve stejnou hodinu aby mi oznámil že mě čeká celodenní zábava pod názvem škola.
Škola je jediné místo kam chodím s odporem, kamarádů mám dost ale jsou tam i výjimky co mě nenávidí copak můžu za to že moji rodiče jsou nechutní boháči a já jsem jejich dcera ?Vazala jsem z postele a zamířila do velké prostorné kuchyně která měla vlastní bar.
Máma když jsem byla menší vařila pořád, i mě mrzí že ta kuchyň není využitelná jako dřív, máma sem tam něco uváří ale to je tak jednou za týden ne-li za dva.
Z ledničky jsem vytáhla bílý jogurt kterým jsem zalila obesné vločky které jsem měla nychystané v misce na kuchyňským baru.
Uvařila jsem si kávu která nesmí každé ráno chybět to bych totiž nebyla pak já, byla bych celý den protivná to už mám odzkoušený.
Jednou když jen šla do školí aniž bych si dala svůj šálek toho zázračného kofeinu dostala jsem třídní důtku za to že jsem poslal svého třídního učitele do prdele.
Asi nejsem tak vzorná holka jak si myslíte, ale nejsem ani zase tak hrozná to mi věřte.
Teda možná.Když byla káva hotová tak jsem položila všechno na tác a zamířila pod pergolu kterou jsme měli na zahradě.
Miluju to.
Když si můžu v klidu sednou a vyslechnout, nesmím ale myslet na dnešní den protože mě čeká zase škola ta mi mé slunečné ráno kazí.Jakmile jsem měla kávu vypitou a snídani taky snězenou tak jsem zamířila do pokoje kde jsem začala vybírat vhodné oblečení na dnešní den.
Vzala batoh obula jsem si
a vyrazila jsem do školy přes park kterým chodím každý den.
Aspoň že tady máme tak krásný park, je jaro nějaké květiny už kvetou a dělá to krásný dojem když vykukují z toho krásně udržovaného trávníku.
Máma se taky snaží udržovat zahradu a musím uznat že jí to celkem jde, vždycky mi říkala jak moc chtěla být zahradnice a každý den se starat o ty krásné květiny, ale její rodiče ji poslali na právnickou fakultu kde byla nešťastná ale teď je jedna z nejlepších právniček tady v Torontu.
Tátovi se taky ale ne tak jako mámě máma většinou má horší případy nebo spolupracuje s nejrůznějšími celebritami.
Teda když to chtějí většinou kontaktují oni ji což je asi logické.Zrovna přecházím ke škole kde je vidět kdo se s kým baví, všichni stojí ve skupince která vyznačuje jejich partu jen já tu svojí nemůžu najít.
"Camilo tady !!" Zavolal na mě Luke který zároveň už prozradil i mé jméno.
"No nazdaaar" usmála jsem se a pozdravila jsem se s Amber, Charlotte, Kate, Lukem, Cameronem, Nickem a Jackem.
Právě jsem vám vyjmenovala naši dlouholetou partu.
Všichni žijeme tady v Torontu až na Kate a Nicka ty jsou z New Yorku a jsou tady teprve první rok.
Když už jsme si všichni dostatečně povykládali svoje zážitky tak jsme se vydali do třídy.
Jako každý školní den jsem zalezla do své zadní lavice kde jsem seděla sama a byla za to vděčná, předemnou seděla Kate s Amber a zbytek byl rozházen po třídě.
Když zazvonilo do třídy přišel profesor Hood, a vedl za sebou nějakého kluka.
Že by nový spolužák ??
"Tak já vám jdu představit vašeho nového spolužáká představ se..." profesor odstoupil o krok dozadu a až teď jsem si teprve všimla e se jedná o kluka který se přistěhoval naproti našeho domu."Tak já jsem Shawn Mendes, včera jsem se sem přistéhoval z New Yorku tak snad si sednem" zasmál se a všichni s ním.
"Běž si sednou" pokynul mu profesor a jelikož bylo jediné volné místo u mě tak neměl asi na výběr, chudák."Můžu ?" Zeptal se když přišel k mojí lavici, nemohla jsem z něj spustit oči.
Jeho oči byly jako rozropená čokoláda která pořídila jako řeka ve filmu Karlík a továrna na čokoládu, jeden neposlušný pramen jeho vlasů mu padal do očí, parkrát zamrkal než si zvykl a jeho plné rty jak asi chutnají ? Jsou jako maliny ? višně ? jahody ? nebo čokoláda připomínající jeho oči ?
"J-jasně že jo" usmála jsem se a ze židle jsem si sundala batoh.
Nemohla jsem na něj přestat zírat a jeho vůně připomínající mentol, kolínskou a vodu po holení s nádechem citrusu mě doháněla k šílenství.
"Tak ty jsi z New Yorku Jo ?" Snažila jsem se navázat kontakt, nevím co ro semnou bylo hrozně jsem se klepala a srdce mi bušilo do toho jsem byla nervózní chtěla jsem z té třídy vypadnou.
"Joo ty jsi z Toronta ?" Podíval se na mě a odhalil řadu svých bílých rovných zubů chvilku jsem váhala jestli je nemá náhodou umělé ale to si myslím že je blbost určitě nosil rovnátka když byl mladší.
"No narodila jsem tady takže ano bydlím tady celej svůj dlouhej život" usmála jsem se a Shawn taky.
"Jak se vůbec jmenuješ ?" Usmál se a hrál si s propiskou.
"Camilla Cabello"
"Tak já jsem Shawn Peter Raul Mendes" usmál se a já s ním.
"Je tady krásně" usmál se
"A to tady bydlíš teprve pár dní" zasmála jsem se
"Johnson k tabuli" ozval se profesor a všechny pohledy padly na mě a Amber s Kate se začali smát.
"Kurva" zaklela jsem potichu aby mě profesor neslyšel a zamířila jsem k tabuli.
"Tak mi zopakuj co jsem říkal" sesunul si brýle trochu níž na nos a podíval se na mě.
"Nevím profesore" pohodila jsem rameny a čekala co po mě bude dál chtít.
"Tak nám řekni něco o našem městě"
"Toronto vzniklo roku 1793, v centru města se nachází někdejší nejvyšší samostatně stojící stavba světa, CN Tower, o výšce 553 metrů (rekord byl překonán v roce 2007 stavbou Burj Khalifa). Je zde mnoho dalších turistických a kulturních atrakcí, jako je Royal Ontario Museum, Ontarijská umělecká galerie, Baťa Shoe Museum, Gardiner Museum, Casa Loma, National Ballet of Canada, Ontario Science Centre, Ontario Place, Hockey Hall of Fame (Hokejová Síň slávy), Black Creek Pioneer Village, Riverdale Farm a Museum of Innuit Art. Torontské zoo je s více než 5 tisíci zvířat jednou z největších zoologických zahrad na světě." Taková stupidní otázka, však tohleto jsme brali na základní škole jak se může ptát na něco takového ?
Nikdy to nepochopím, měla bych za to ráda a taky že jsem, ale když už chci někoho potrestat tak mu dám aspoň otázku co se týče tématu dané hodiny.
"Dobře, za 1 běž si sednout překvapila jsi mě."
Jsem svině nad svéma myšlenkama jsem se zasmála a vydala jsem se zpátky k lavici.Tak další část ❤️
Mě b zajímalo jak se vám líbí ten styl psány který jsem změnila 😀 podle mě je ro o dost lepší než v předchozím příběhu.
ČTEŠ
Señorita
FanfictionV chodbě u dveří mého pokoje někdo postavá. Je to muž jde to poznat na postavě a krátkých vlnitých vlasech, nevidím mu do tváře ale začíná se přibližovat, mě to začíná děsit tak si sednu a opřu se o rám postele a peřinu si přitáhnu blíž k bradě. N...