Jako by snad nemohl(a) být ještě lepší

4. Kapitola

„A jsi si jistý, že nás bude čekat? Nerada bych ho vyrušila během něčeho důležitého, sám víš, kolik toho má pořád na práci,"

„Když ti říkám, maličká, že k němu jdeme na návštěvu, asi vím, o čem mluvím, ne?"
Deadpool žvýkal už páté tako, když Pete odpovídal na její otázku. Ta se jen koukla ze střechy domu, kde seděli, dolů na zem a zamyslela se. Tony Stark byl vždycky něco jako její vzor. Měla trochu strach, co bude říkat jejímu novému já.

„Tak jo," vydechla po chvíli ticha, když už se Wade nedočkavě díval, co z ní asi vypadne.

„Juchů!" vykřikl starší a vyhodil obě ruce nad hlavu. Pete stále nechápala, proč z toho má takovou radost, nicméně ji to momentálně nezajímalo tolik, jako nádherný západ slunce, na který měli s Wadem výhled.

„Takže zítra ve tři?"

„Přijdu pro tebe do školy?"

„Děláš, jako bys pro mě nechodil každý den,"

...

„Zeptám se ještě jednou, opravdu ví, že přijdeme?"

„Sexy kočičko, to že mám oči jen pro tebe, neznamená, že nedokážu domluvit normální návštěvu. Navíc, mě moc nemusí, ale tebe rád uvidí. Však jste se naposledy viděli...?"

„Ani nevím. Je to už doba,"

Pete si nervózně chytila popruhy batohu a zkousla ret. Zírala na obrovské sídlo pana Starka, neboli Iron-mana, do kterého se vždy chtěla podívat. A teď byla tu. Sice s užvaněným sebevrahem vedle sebe, ale to jí nebránilo, aby se začala těšit. Wade se ani neobtěžoval zazvonit, strčil loktem do brány, která se otevřela a umožnila jim vstoupit na Starkovu zahradu. Pomalým krokem, kdy se Pete donekonečna otáčela a všechno si ohromeně prohlížela, se dostali až ke vstupním dveřím, které – jak zjistili – byly lehce pootevřené.

„Nemyslíš, že bychom měli zazvo-"

„Hej! Hroudo železa! Tak jsme tady!!" zahulákal Wilson a čekal na odpověď. Po chvilce, kdy se nikdo neozýval, pokrčil rameny a chytil Pete za ruku.
„Třeba je v tom svym kanclíku, co takhle se na něj jít podívat?"

„A není to nesluš-" Pete ani nestihla dopovědět své kázání o etiketě, když ji Wade dotáhl dovnitř. Neztichla jen proto, že by ji její parťák ignoroval, ale také kvůli úžasu, který z celého sídla měla. Bylo to tam dokonalé. Prostorné, všude všelijaké technické vymoženosti, které zkoumala pokaždé, když kolem nějaké prošla. Dokonce zapomněla i na to, jak neslušné je, se někam takhle bez pozvání nahrnout. Pomalu následovala Deadpoola, který poskakoval jako malá školačka a mířil si to k jakémusi schodišti, které vedlo do patra pod nimi.

Když schody oba dva sešli, Pete si už musela zakrýt pusu oběma rukama, aby nešlo vidět její nadšení.

„To je...?"

„Laborka,"

„A to jsou...?"

„Tohle, maličká? Jo. To jsou jeho obleky,"

„Všechny?!"

„Všechny,"

Wade si pohled na ohromenou Pete užíval, jako snad nikdy nic jiného. Musel se sám pochválit, jak úžasný nápad bylo ji sem přivést.

„Wade podívej!" vykřikla dívenka, když přišla ke stolu, kde byly návrhy a nákresy nových vynálezů, které Stark plánoval. Aniž by se na osloveného podívala, začala se plány prohrabovat a zkoumat všechny výpočty a rovnice, které u nich byly počítané. Když ale spatřila jednu nedořešenou, ihned vytáhla tužku a začala psát.