Ráno neutekla.Částečně proto že byla moc unavená,ale z velké části protože ji Loki kouzlem připoutal ke skále.Takže ráno vstala a v útěku jí bránil jen padesáti tunový kámen.A stejně,kam by utíkala,není tu nikdo kdo by jí mohl pomoct.Tohle je úplně opuštěné místo.Loki se už taky probudil a uchechtl se.
"Dobré ráno."
"Dobré?Tak pro vás ale pro mě určitě ne."
Zasmál se. Sakra jak moc jí ten chlap vadil.A přesto se při pohledu na jeho zpola odhalený hrudník mudela usmát.Možná je to hajzlík a vrah,ale musí uznat že je sexy.
"Najez se za pět minut vyrážíme."
Hodil jí kousek chleba.To kde ho sehnal radši neřešila.O pět minut později již byli na cestě. Aque to nedalo a zeptala se.
"A kam vlastně pochodujeme,smím li to vědět?"
"Nesmíš a přidej."
"Heled já nejsem zvyklá na takové podmínky tak se taky trochu přispůsob."
"Budeš zticha a budeš dělat to co ti řeknu."
"Jinak co?"
"Jinak tě zabiju."
"Tak dělej zabij mě."
Otočil se a kdyby pohledy zabíjely byla by mrtvá.Pak mávl rukou.Na první pohled se nic nestalo,ale když se mu chtěla vysmát zjistila že ze sebe nevydá ani hlásku.Loki se zachechtal.
"A bude klid."
A tak mlčky pokračovali dál.Aqua se sice chvíli vzpouzela ale pak přišla na to že to nemá smysl.Promluvil až Loki.
"Kolik ti je?"
Chtěla promluvit ale pak zjistila že to pořád nejde a tak ukázala na prstech.
"Dvacet?"
Ptal se a ona přikývla.Pak ona ukázala na něj a v očích měla tázavý pohled.
"30"
Vykulila oči.
"Co tak koukáš?"
Ukázala si na pusu a on luskl prsty.
"TObě je třicet?"
"A co sis myslela?"
Zasmála se.Potom si povídali.
Když šli večer spát dokázal myslet jen na ni.
Trochu nudná kapitola ale mě se líbí.V té další bude akce.. :D
ČTEŠ
Stockholmský syndrom
FanfictionStockholmský syndrom je syndrom rukojmího,který začne postupně víc a víc rozumět svému únosci. Ona je obyčejná Asgarďanka,on Loki uprchlík a nejhledanější muž ve vesmíru. Jak to bude?
