Záchrana města

Nones

Nones si nikdy za celý svůj život nepomyslel, že se nechá zostudit takovým parchantem, jako je Summer. Pokud je to vůbec její pravé jméno. Přece jenom je to prvorozený a jediný syn krále Bardela II. a jednoho dne usedna na Madrynův dřevěný trůn.
Nones byl a je v něčem klasickým princem, avšak v některých věcech se tomuto stereotypu vymyká.
Neholduje vínem či pivem, ba jím dokonce pohrdá, není to žádný pronikač pod dívčí sukně, to se mu také hnusí, a vyprávění o tom, kdo a jak klátil nějakou dívčinu, to je u něho přímo passé.
Na druhou stranu si plnými doušky doušky dopřává komfortu, jakému je mu, jako budoucímu královi, dopřáváno.
Není divu, že jeho zadnice, po dvou týdnech neustálého ježdění v sedle a spaní na tvrdé provlhlé zemi, protestuje. Sic to není jeho první několikadenní ,,výlet" v přírodě, i tak by jeho tělo uvítalo změnu v podobě měkké postele s  pořádnou duchnou.                                                                         Princova výprava započala o celých dvanáct dnů dříve, než-li ostatních. Musel zajet na jih ke královským stájím, protože zde musel vybrat speciálního koně pro elfskou princeznu. Tento speciální kůn musel být dobře vycvičen, avšak musel zvládnout i náročnou cestu. Když konečně takového koně objevil, nezbývalo mu dost času a rychle se musel vrátit zpět do Sissi. Tatoo akce mu zabrala dva dny. Již tehdá musel přenocovat v lese a dokonce sám, jelikož se o příjezdu princezny nesměl nikdo dozvědět. Nemohli riskovat, že by to některý z vojáku prozradil při návštěvě nevěstince
Když se po těchto dlouhých a úmorných dvou dnech natřásání se na konském zadku dostal zpět do hradu, zastihly ho při vykonávání potřeby zprávy o tom, že za chvíli odjíždí s kavalerií již impotentních rytířů k elfským hranicím, kde se má setkat s Natur. Po tomto zjištění klesly princovi ambice zúčastnění se záchranné výpravy až na dno Rokliny. Ovšemže se hned zase vznesly, když uviděl princeznu. Ta měla hnědé dlouhé vlasy,ve kterých se odrážela zlatavá záře. Do těchto vlasů měla zapletené v úhledném půlkruhu fialové ladenky*. Sama o sobě byla Natur spíše malé, štíhlé postavy a působila velice křehce, Nones byl o její křehkosti hned vyveden na pravou stranu, jelikož princezna hovořila velice sebevědomě a již od mládí byla vedena k sebeobraně, samozřejmě se nesmělo zapomínat na její moc.
Princ se nejprve zdráhal s princeznou promluvit, byl jí až moc okouzlen a obával se , aby si toho tato bystrá elfka nevšimla. Pro jeho štěstí se s ním začala nejprve bavit ona, a díky tomu  se lidský princ osmělil. Zjistili, že něco málo toho mají společného a tak jim čtyři a půl dne utekli jako voda. Poslední, dvanácty den, strávil princ na hradě připravováním zásob, map a dalších věcí nutných k přežití v různých podmínkách. Na poslední chvíli se uráčil dostavit i kentaur Ced, který princeznu ihned zásoboval příběhy ze světa kentaurů. Tím pádem zůstal Nones opět na ocet. Poslední kapkou byl příchod divné dívčiny s modrými vlasy, jež byli stejně modré jako její oči. Summer
Pfff, to co je za jméno..
Dívka se nabídla, zdalipak se nemůže připojit, protože viděla zrovna na své pouti skupiny rytířů s elfkou a náhodou se stavila i ve stejné hospodě. Naštěstí, to řekla ona né Nones, zaslechla rozhovor o tajné výpravě pro záchranu světa a rozhodla se propůjčit své znalosti elfské princezně a ne lidské koruně, jak jí mělo náležet.
 A ti důvěřivý blázni, tedy Ced princezna není bláznivá pouze milá, jí to snědli i s navijákem!           
Nones byl samosebou proti, bohužel ho  přehlasovali a tak se ted musí o princezninu pozornosti dělit i s cizincem.

*ladenky, jsou malé kytičky, velké jako poslední článek palce ruky, pojmenované po  elfské královně Lade, praprababičce Natur.