Spiders and Wolves [Teen Wolf x Avengers]

2.

Současnost:

Stála jsem v klidu a čekala. Najednou na mě skočil zezadu a obmotal jeho ruku kolem mého krku. Byla jsem v šoku, ale po chvíli dušení jsem ho udeřila hlavou do nosu. Zakřičel bolestí a spadnul ze mě na zem. Chvíli popadal dech a já si mezitím sundavala z ruky mou bandáž. Zvedl se a řekl mi:,,Dobrá práce, Nino. Dnešní trénink se ti povedl."

,,Díky, snažila jsem se. Za to tobě to nějak nevyšlo, Stuarte." oba jsme se zasmáli, ale Stuart potom zvážněl.

,,Už brzo půjdeš na nějakou misi. Těšíš se?" zeptal se.

,,Já ani nevím... Ty máš přístup ke všem připravovaným misím, že jo? Nevíš jaká bude pro mě?" vyptávala jsem se.

,,Něco jsem zahlédl. Ale k tvým údajům mě prostě nepustí, nevim proč. Bylo tam napsaný něco o vlkodlacích nebo tak něco." řekl otráveně.

Jen jsem přikývla. Najednou jsem cítila jak po mé ruce něco leze. Než jsem stačila něco udělat, tak mě to kouslo, kousek nad loktem. ,,Au!" křikla jsem a pak jsem to rychle smetla. Viděla jsem, jak na zemi leze malý načervenalý pavouk.

,,Co se stalo, Nino?" zeptal se Stuart.

,,Něco mě asi kouslo..." odpověděla jsem.

,,Asi? Ukaž mi to kousnutí." řekl, chytl mou ruku a koukl se na to kousnutí.,,No to asi nic nebude."

,,Asi?" zeptala jsem se s úsměvem.

***

Už byl večer a já se šla osprchovat do koupelny, kterou jsem měla v mém pokoji. Vzala jsem si ručník a mé pyžamo a vlezla do sprchy. Dala jsem si šampon na ruce a umyla jím vlasy. Když jsem dala ruce z mé hlavy dolů, začaly zářit žlutou až zlatou barvou.

Chvíli jsem na ruce jen koukala s otevřenou pusou. Pak jsem si rychle smyla pěnu z hlavy, oblékla jsem na sebe nějaké náhodné oblečení a šla jsem za Stuartem.

,,Stuarte?! Stuarte?!" křičela jsem všude po chodbách.

,,Tady jsem!" ozvalo se z jedné laboratoře.

,,Stuarte, něco se děje. Já... Já nevím co, ale..." nestihla jsem dopovědět větu a Stuart mě přerušil:
,,Ano, Nino, já vím. Zítra ráno jdeš na svou první misi. A mám i údaje." usmál se na mě. ,,Ale dát ti je nemůžu, promiň."

,,Cože... Stuarte o to teď nejde. Já jsem se sprchovala a najednou se moje ruce rozsvítily a..." zase jsem to nestihla doříct a skočil mi do řeči:
,,Nino, to se ti jenom zdálo. Třeba jsi zmatená z toho kousnutí."

,,Ne, to se mi nezdálo, přece nejsem blázen!" trochu jsem zvýšila hlas. Nejsem blázen!

,,Nino! Už toho mám dost! Já tady mam práci a ty mě jenom zdržuješ! Běž spát, ano?! Ráno budeš potřebovat energii." to bylo poprvé, co na mě křičel a dost mě to mrzelo. Já přece nejsem blázen!

Nechala jsem to být a šla prostě spát...

***

Vzbudila jsem se stejně jako vždy. Nasnídala jsem se, udělala jsem hygienu a tak dále... A pak někdo zaklepal na dveře. To se ještě nestalo. Otevřela jsem dveře a tam stála stará známá Agnes. Ach, jak já tu ženštinu nemám ráda.

,,Dobré ráno, Nino. Tohle je pro tebe velký den. Pojď se mnou prosím." řekla mi s falešným úsměvem.

Nic jsem neřekla, prostě jsem šla jen za ní. Zavedla mě do nějaké jednací místnosti, kde na nás čekal Stuart. Pokynula k tomu, abych si sedla a tak jsem to udělala.

,,Takže... Už asi. víš, že dnes máš svou první misi." začala a hodila ke mně tlustou složku papíru. ,,Po městě se nám potuluje vlkodlak, alpha. Není zas tak silný, jak se zdá, ale kazí nám naše plány, společně s Avengers. Ale ty nezvládneme ani my... Chceme... Vlastě potřebujeme, abys toho vlkodlaka zabila. Jakýmkoli způsobem. Ale dávej si pozor, má regenerační schopnost. A taky má vedle sebe pořád nějakýho jeho kamaráda. Víme o něm jen to, že je to člověk a že se jmenuje Stiles nebo nějak tak." vysvětlovala mezitím, co jsem si prohlížela obsah složky.

,,Na mě se můžete spolehnout, slečno. Hail Hydra!" řekla jsem sebevědomě.

,,Hail Hydra!" zakřičeli Stuart i Agnes najednou.