Kapitola třetí

10 1 2
                                    

Seděli jsme v lavici už dobrých 15 minut a naše profesorka nebyla nikde k nalezení. Že by se tak dlouho zdržela na obědě? Každopádně její zpoždění očividně nikomu nevadilo.

Už jsem si z tašky vytahovala knížku, že si začnu číst, když se náhle objevila ve dveřích.

Culík jejích zlatých vlasů jí poletoval z jedné strany hlavy na druhou a ve tváři měla jako vždy vepsaný lehce poťouchlý úsměv. Měla na sobě šaty jemné růžové barvy, které jí už od pohledu dodávaly na milosti a vřelosti.

Zavřela za sebou dveře a vstoupila do toho rozruchu, který se nenazývá nijak jinak než naše třída.

Avšak při pohledu na tu divočinu kolem se její úsměv změnil v lehce otrávený úšklebek.

Pokynula nám rukama, ať si sedneme, než se uvelebila u svého počítače a našla si v něm elektronickou třídní knihu.

,,Chybí pořád ti samí?" Její vysoký lehce chraplavý hlas zazněl místností

,,Ano." Ozvalo se zepředu

Zapsala hodinu.

,,Tak, myšičky..." řekla

Tohle se mi na ní líbí. Mluví k nám tak...no, oslovuje všechny své studenty myšičky a je to hrozně...roztomilé.

,,...dneska si řekneme něco o...renesanční literatuře."

Vzadu si někdo povzdychl.

,,Copak, myšáku, máš nějaký problémek?"

,,Ne." Vydechl trochu znuděně spolužák a protáhl se na lavici ,,Já jsem jen hrozně unavený." Jeho hluboký basový hlas zněl trochu ochraptěle.

,,Copak? Dlouhá noc , Antone?"

Jeho černovlasá hlava se naklonila ke straně.

,,A jak." Řekl už čistší barvou a nahlas zívl.

,,Tak teď jsi ve škole a tady čarodějka Uršulinka z té pohádky....to neznáte?"

Celá třída udělala kyselý výraz, jen já jsem se musela hodně držet, abych nevybuchla smíchy. To je prostě ona - naše profesorka literatury.

,,Ale teď už zcela seriózně vážně." Řekla

,,Je renesanční literatura vážná? A seriózní?" zeptal se Majk a posadil si brýle na nose trochu výš

,,Uvidíš, Myšáčku." Odpověděla profesorka nahlas a uchechtla se ,,Uvidíš. Tak.... a kdo mi poví nějaké základní znaky renesančního období?"

Chvíli bylo ticho.

,,Ale no tak, myšáčci moji, myšičky, vy jste zase z toho všeho nějací vylekaní, co?"

Po chvíli jí pár lidí řeklo, co si myslí a ona následně začala svůj výklad. Pár minut se něčem rozpovídala, ale pak se obrátila zase k nám .

,,Znovuzrození?" vznesla do třídy ,,co pro vás to slovo přestavuje?"

Zamyslela jsem se. To zní hodně...obsáhle.

,,Přesněji znovuzrození Antiky." Řekl Majk

,,Ano, Myšičko, to ano." Souhlasila profesorka ,,Ale já se vás ptám obecně. Co pro vás znamená znovuzrození?"

Ve třídě se opět rozhostilo ticho, jak všichni přemýšleli.

To u nás bývá docela často, vždycky těsně před tím, než se strhne divoká debata.

KoloraturoKde žijí příběhy. Začni objevovat