Deník maturantky

PRAKTICKÁ ZKOUŠKA

7. května, úterý
Ani upřímně nevím, jak mám začít, jak to sepsat a slovy předat. Dnešek byl opravdu náročný…
Dnes mě čekala praktická maturita z tělocviku – ve 3. ročníku jsem si měla vybrat ze specializace z TV, VV, nebo HV. Jelikož HV a VV obsahovaly 50 otázek na ústní maturitu, náročnou praktickou, tak byla jasná specka z těláku.
Má zkouška se skládala z 20 otázek, a tak jsem měsíc vypracovávala metodické listy (např. na dětskou jógu, předplaveckou přípravu, bruslení, lezení, běh, chůze, hudebně-pohybová hra apod.). Nejvíc jsem si chtěla vybrat jógu, s kterou jsou si dala fakt práci. Každá příprava mi zabrala nejméně hodinu…
Jinak u mé praktické byly 3 učitelé (1 učitelka – ta co mě učila specku + 2 učitelé).
V 8h mě tedy čekala praktická a já vcházela do třídy převlečená do sportovního oblečení s batoh (v kterém jsem měla plyšáka, omalovánky pro „zlobivé děti“, flešku a 20 příprav. V tu chvíli jsem si sedla ke stolu a vytáhla si otázku Házení a chytání. Na učitele jsem hodila vtípek, že tohle rozhodně ne, jestli si nemůžu losovat znovu – NE.
Z metodického listu jsem si pamatovala takřka všechno. Můj výstup na toto téma muselo být přizpůsobeno dětem v MŠ, jak bych s nimi toto téma dělala jakožto „budoucí“ paní učitelka (haha).
•Za 15 min. jsem si připravila na papír heslovitě výstup (mezitím jsem odevzdala metoďák paní učitelce), přichystala si náčiní (švihadla, míče, tenisáky) a měla chvíli na to pozorovat spolužačku, co měla výstup. Učitelka ji do toho dost ke konci vstupovala a na mě šel strach, že mi to taky bude dělat a mě to znervózní.

•Potom přišel můj čas. Byly mi přiděleny druhačky (které nebyly moc aktivní, což bylo docela mínus) a ty měly hrát děti. V 7vodu jsem jim řekla, že jsou smíšená třída (3-6 let), jsou ve větší třídě MŠ/tělocvičně. A já se najednou cítila v pohodě, že to zvládnu.
•Výstup započal motivací (nastartováním dětí na činnost). Ta se mi vcelku povedla a my šly na rušnou část (aby se děcka rozlítaly) – zvolila jsem hru Mrazíka s obměnou na zajíčky a lišku. To se mi dařilo suprově. Učitelka se mě zeptala, jak bych hru stěžila pro starší a já to statečně převedla. Ona nic nenamítala a já to brala jako blahopřání.
•Pak jsem přešla na rozcvičku, ta mi šla od ruky a kvůli omezenému času 15 min. jsem ji dělala jen kousek, aby učitelé věděly, že ji zvládám. Já měla radost jak mi to jde.
•ALE pak přišel ten nešťastný zlom, kdy jsem s dětmi začala nejprve od házení (měla jsem začít chytáním, ale to mě nenapadlo, bylo totiž lehčí). Nejprve jsem musela začít učením postoje pro hod a učení i hodu. To jsem měla v plánu to jen zopáknou, jako že to děti umí, abych se stihla dostat i na druhou část (chytání). Jenže v tu chvíli se do toho začala angažovat učitelka s nekonečnými poznámkami, dotazy, že to dělám jinak, než bych měla, že mám ty starší děti zabavit a pracovat s malými a ryla do mě, jak bych to dělala. Já zaboha nemohla přijít na to, co po mně chce (ona chce slyšel přesně to, na co myslí a já nejsem vědma, takže to šlo špatně poznat). V tu chvíli jsem měla na krajíčku a přiznám se, že 10 sekund jsem nemluvila a snažila se uklidnit a potlačit to… Jenže se to nelepšilo, učitelka po mně pořád něco chtěla a já byla už zmatená a špatná z toho, že se díky tomuto rýpání nedostanu k tomu mému vytouženému chytání…
•Můj výstup skončil a učitelka si mě vzala na stranu, mezitím začala další spolužačka, učitelka vždy na straně řekne co a jak, ale ne známku (tu až u praktické a to se průměruje nějak i s metoďákem). Tam mi řekla, že jsem si vybrala hrozně těžký téma, že jsem měla učit házet oběma rukama a ne jednou (bohužel zkušenosti z praxí ze školek s TV byly minimální, takže jak to mám vědět? Navíc když to v MŠ probíhá úplně jinak), že jsem se neměla zabývat menšími a nechat je, ať si házejí, jak chtějí – hlavně že to dělají. Hodila jsem trošku divnej pohled, protože já se na ně nechtěla zaměřovat, ona mi řekla, ať dám nějakou činnost starším a pracuju s menšími. Docela komedie, co budu povídat… Pak učitelka zakončila: „Ale dobrý.“ A teď: babo, raď, jak si to mám přebrat?
•Odešla jsem tedy z praktické rovnou na záchody, abych se uklidnila a nikomu neukázala, jak mě to sebralo… upřímně jsem byla komplet rozebraná a zoufalá (jsem přecitlivělá, I know, I know….).
•Po uklidnění jsem šla do třídy, ale jakmile se mě spolužačky zeptaly: „Tak co?“ Tak jsem se rozbulela jako mimino (nesnáším brečení na veřejnosti, to mi věřte). Holky mě uklidnili, že to bude dobrý, že určitě mám min. 4, tak ať se netrápím. Odcházela jsem ze školy, volala mamce, bulela jsem ještě víc, přítelovi, bulela dál, nastoupila do trolejbusu, bacha uklidnění a domu jsem přišla přejetá jak kaštan, sedla k TV, dokoukala seriál, šla si lehnout a usnula na 2,5 hodiny!!! Můj rekord životní.
Ani nevím, proč se tu tak citově otevírám, ale proč sobě nalhávat, že jsem hrdinka, co všechno bez problémů zvládla, přeci jen jsem člověk… Je to deník bez příkras, maturita se vším všudy (i se slzami – snad jsem bulela kvůli maturitě naposledy).
Co mě asi dál štve je to, že 19 příprav je k ničemu. Odevzdá se jen ta jedna příprava (metodický list) a ostatní jsou k prdu. Bezva.
Takže dnešek nebyl úplně šťastnej den a já se začínám bát ústní, tady šlo o jeden předmět, co budu dělat dál, když mám být zkoušená z 5 předmětů?! Jak to mám zvládnout s učením a mými emocemi?! Mě snad šlehne, fakt…

Jako poslední zkouška k maturitě je tedy ústní dne 27.5. – den D. Den, kdy mám narozeniny a půjdu úplně první na všechno z celé školy (juhou!), nevím, co mi můj život vrací i s úroky teda… Učení zdar!