Deník maturantky

UČENÍ

Takové zoufalství, které prožívám… To by byla chyba nezvěčnit ho sem do mého deníku! I když nevím, jestli to připadá jen mně a mé nejce vtipný, nebo to je jen tragikomedie k pláči…

9. května, čtvrtek
Dnes jsem si řekla, že se budu učit specku (z tělocviku – 25 otázek). Jelikož se budu zbytek učit s nejkou, tak jsem odsouzena se učit tento předmět a 4 knížky z 20 sama (rada: vybírejte si snad co nejvíc společného, protože ve dvou a více se to táhne líp a máte určitou motivaci, pokud ten druhý to nemá na špeku, což my dvě rozhodně nejsme).
Ráno to začalo tak, že jsem se rozhodla tedy učit specku, abych měla pocit, že pro tu maturitu opravdu něco dělám. Ráno jsme si dokoukala seriál, najedla se, pustila si písničky, vzala si sešit. Mezi tím vším jsme si s nejkou posílaly hlasovky o tom, jak jsme nesmyslně citlivé a kvůli všemu tečou vodopády Niagarské, že se to prostě nedá stihnout a my se z toho zhroutíme a jako poslední to, že snad ani nemá cenu chodit na vejšku, protože proč?! Bude mě to stát nervy, emoce, slzy a proč? Protože titul. Ale stejně se tam obě chystáme, takže nic.
Pak přišla fáze, že nejka dlouho neodepisovala a já si řekla, že když se učí ona, tak já taky. Otevřela jsem sešit, jenže v tu chvíli začalo peklíčko. Jedna životní zkušenost, kterou snad každý potvrdí:

Všechno je zajímavější než učení!

To je svatá pravda. Začala jsem číst první stránku, jenže jsem to stihla vyměnit za představování, jak zachraňuju britskou královskou rodinu, po čtení knížky o zbavování se strachů (mimochodem velice zajímavá!), až po sledování jednoho kuchaře na instagramu (stihla jsem zčeknout vaření rajské, vajec benedikt, dortu…), protřídila jsem si na insta koho už nechci sledovat. Ze zoufalosti jsem nahrála hlasovku nejce, kam mě až maturita zahnala a ona odpověděla: „Myslíš si, že jsem se teď hodinu učila? Ani prd, čučela jsem na Ordinaci na kterou jsem v životě nesledovala. Chci vědět, jak to bude pokračovat dál! My jsme v čudu! Jedna čučí na kuchaře, druhá na Ordinačku, kterou v životě neviděla… To je bomba!“ Se smíchem jsme ji odpověděla, co se to s námi děje… Maturita mě asi fakt zničí po psychické stránce, nebo já nevím.
Takže rada pro všechny: o svaťáku se odstěhujte na nějakou samotu bez signálu a jen s někým, kdo se s vámi bude učit. Lovte klidně oštěpem jídlo ale pozor, aby jste neskončili jako já sledující kuchaříčka na insta, jak se co vaří. Fakt tragikomedie.
Navíc by mě zajímalo, jestli taky někdo takhle prožívá tuhle fázi života, nebo to má na šunce a má prázdniny, poslední týden to jen omrkne a jde na to…

18. května, sobota
Dnes mě popadla večer zase stresová chvíle, kdy jsem si říkala: „Co když to nedám?“ Hned jsem si představovala, jak budou vyhlašovat výsledky a mně řeknou, že jsem nějakou zkoušku/y nedala a já se zhroutím, nebo jak se stihnu zhroutit přímo u zkoušky. Jsem takovej ten člověk, který když má slovní přednes před lidmi, mám skleněný oči, rozklepaný hlas a vypadá to, jak kdybych brečela. Jsem prostě v čudu a to mě čeká už za týden a pár dní celé dopoledne… Snad nejdůležitější zkouška života již za pár dní…
Navíc mi dnes došlo, že zítra to bude přesně za týden den před ústní, budu asi prožívat to nejhorší peklo… já na tohle ještě, živote, připravená nejsem!
S nejkou jsme se minulý týden dohodly, že budu u ní spát od neděle do čtvrtka a budeme mít učící soustředění – jen my a škola. Její rodina odjela do Švýcarska, tak jsme měly volno. Vařily jsme si, ale hlavně se učily a v momentě, kdy jsme měly jít spát, tak nás čaply depresivní chvilky a rozebíraly jsme od útoků žraloků, po politiku v našem vedení, zavedení vojny a nakonec to, jak máme zvládnout v klidu maturitu. Došlo mi, že bez nervů a bludných myšlenek, bych to asi zvládla líp celé, ale holt to nejde.
Můžu ale učení s jinými lidmi doporučit. S nejkou jsme se naučily dost velké množství učiva a jsem na nás hrdá. Ještě nám toho pár chybí, ale snažíme se to dohnat, a tak za mnou tentokráte dojela v pátek ona, učily jsme se, ale ne moc dlouho, protože nám bylo už druhý den zle. Došly jsme k závěru, že je to učením. Jen co jsme se přestaly učit, začalo nám být dobře a ta „nemoc“ se ztratila rychlostí blesku. Já dostala do toho dvě ječná zrna do jednoho oka!!! Ale zázrakem se po přestání se učit zmizely a mě už nebolí jako doposud…. Je to divný, co?!
Jinak zítra k ní opět jedu na večír a budeme se zase učit minimálně do středy, s tím, že se fakt musíme šprtat (a co nejdýl), jelikož jsme zjistily, že bez sebe nám to nejde. Ona usíná a já to učení ignoruju, ale spolu nám to jde skvěle a válíme!
No nic, blíží se půlnoc a já bych měla jít spát… Poslední dobou se fakt cítím vycuclá a psychicky ne moc dobře, to vše díky maturitě, bezva. Nechápu, jak mě může jedna situace takhle ovlivňovat… navíc začala jsem uvažovat nad tím, jestli chci vůbec na vejšku, protože si nedokážu představit, jak budu zvládát nervy a to všechno tam, kde to bude určitě náročnější. Začínám mít fakt strach z budoucnosti, ale o tom snad jindy.
Život je občas boj, ale tento se nesmí vzdát, protože žijeme jen jednou! Navíc pozitivní myšlení vede k pozitivním činům, tak snad!

26. května, neděle
Poslední den před maturitu? Jak se cítím? Myslím, že je to jasný… Můj nervový systém se drží na posledních špagátech a prosí za mě, ať už je všeho konec a já jen přikyvuju a dávám jim své požehnání mým souhlasem.
Než jsem se stihla nadat, už je tu poslední den a tím mé učení končí, teď se budu muset ukázat v plné kráse, co jsem se „naučila“.
Přesně před týdnem jsem jela opět k nejce a my měly zase učící soustředění, tentokrát do pátku. Dojely jsme jeden celý předmět a dokončily další, který byl rozdělaný. Musím uznat, že jsme se fakt maximálně učily, co nám síly stačily. Takhle jsem se prostě v životě nikdy neučila, a tak doufám, že se to povede a budu odměněna.
Určitě jsem neskutečně ráda za to, že jsem se mohla s nejkou společně učit a prožívat to s ní, protože bez ní bych to nedala a neuměla to. Neumím se učit totiž sama… ha ha… Občas nám z toho učení hrabalo a nervy o sobě dávaly taky vědět tím, že jsem měla OPĚT střevní potíže. Prostě pokud zažívám stresy, promítá se to na mých střevech. A to v životě fakt dobrovolně nechcete…
Zítra máme sraz v 7:30 ve škole, kdy bude společné zahájení naší třídy a slib, předání kytky předsedkyni a zástupkyni, a pak se to odstartuje mou maličkostí… Jo, jdu úplně první na celé škole…
Začala jsem už přemýšlet, jak říct na maturitní zkoušce vtípek, do kterého zahrnu, že jsem úplně první pokusný králík a obětní beránek, ale taky, že mám narozeniny! Můj velký den a já ho oslavím hned po ránu maturitou…
Moje pocity asi nemůžu úplně přesně vyjádřit, protože se cítím, jako bych od každého uměla 20%, což bych se nedivila, když si mám pamatovat takový množství učení, natož já, která nikdy nebyla studentským příkladem. Já se učila jen na češtinu pořádně, jinak jsem proplouvala bez problémů, teda kromě matiky, ale… to je podle mě zcela normální, matika je ďáblovo učení, které jsem nikdy nepochopila, ale to je jedno, o ní dneska zcela výjimečně nejde.
Dopoledne se stíhají 4 studentky, začíná se snad v 8h. Vyhlášení výsledků by mělo být v 1h, tak jsem zvědavá na u osudnou hodinu mého života… Jinak pevně doufám, že tam NIKDO nepřijde na čumendu, protože nechci obecenstvo. Jen já a oni!
To bude radši vše od mého vyšilujícího já… Snad to tedy zvládnu a budu sem psát příště celá šťastná a spokojená!