He is problem

4. Wrong place, wrong time

Proč se to muselo stát zrovna mně?

Josh se mnou zůstal ještě hodinu a pokoušel se mi vysvětlit, že na tom není nic špatného, ale můj mozek zcela zaměstnávala otázka, co budu dělat, pokud Zach není gay nebo alespoň bisexuál. Ačkoli jsem s ním prohodil sotva pár vět, musím na něj pořád myslet a to mě děsí.

Josh mě celou dlaší hodinu přemlouval abych s ním šel do gay baru. Nechtělo se mi. Pořád mi bylo divně.

Nechtěl jsem být gay. Bál jsem se, že mě ostatní začnou nenávidět.

Nakonec jsem ale souhlasil.

Vyzvedl mě v devět večer. Mámě jsem řekl, že mi není dobře a budu spát u Joshe. Stejně se opiju a další den bych školu nezvládal.

Nechala mě jít, takže to bylo v pohodě. Jen doufám, že mi nebude volat. Netuším, co říkám když se opiju.

Josh zavolal taxi a dokonce ho i zaplatil. Moc se mi to nelíbilo, ale on trval na tom, že mě pozval do baru abych se bavil a nenechá mě nic platit.

Vylezli jsme z taxíku v nějaké uličce, kterou jsem nikdy neviděl. Trochu se mi chtělo se vrátit, ale Josh by mě nenechal a do konce života by mi říkal jakej sem srab.

 Uvnitř byl takový ten smradlavý dým z dýmovnic. Nejspíš měli nějaký ,,vzrušující" představení...

Světlo střídalo barvy i intenzitu a z repráků v každém z rohů hrála nějaká popová písnička.

,,Ahoj Joshi! Jak je?" Ozval se kousek od nás hlubší hlas.

Byl to barman a právě se objímal s Joshem. Mohlo mu být tak dvacet sedm.

,,A kdo je tohle?" Usmál se na mě. ,,Můj kámoš. A přestaň ho balit." Zasmál se Josh a objal mě kolem ramen.

,,Ethane, tohle je Roy. Roy-i tohle je Ethan. A je novej, tak klídek." Moc jsem nepobíral o čem to mluví, ale potřásl jsem Royovi rukou a sedl si k baru jako Josh.

,,Už jsem nám objednal. A platim." Vytrhl mě Josh ze zírání na lidi, převážně muže, na parketu.

,,Jo jo. Jasně." Poslední slovo jsem zamumlal aby mě neslyšel. Nenechám ho všechno platit.

,,Jdu tancovat. Jdeš taky?" Odložil po chvolce prázdnou skleničku od drinku. Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou. Stejně bude prdel ho sledovat jak se kroutí na parketu.

,,Takže kámoši jo?" Ozvalo se za mnou. ,,Ježiš! To mi nedělej." Chytil jsem se hraně za srdce. Ale fakt jsem se lekl!

,,Jasně, kčemu ti to je?" Ten chlápek mě děsil.

,,To tričko ti sekne." Přejel mě pohledem. ,,Eh. Dík..." Bože já chci domu! Odsunul jsem se kousek stranou a začal pít svůj drink abych s ním nemusel mluvit. 

,,Ale bez něj by to bylo lepší." Ozval se znovu tentokrát blíž. Trochu jsem se zadusil drinkem.

,,Hele, já už někoho mam." Vymluvil jsem se. Ne, že by nebyl hezkej, ale začínal jsem se ho bát.

,,Jo? Nevěřim ti. Josh tvrdí, že seš nováček...můžu tě zaučit." Obešel bar a sedl si na vedlejší židli. Já se posunul co nejdál.

,,Co se to tu děje?" Ozval se Joshův hlas.

,,Ty vole Ray-i! Děsíš ho! Řekl jsem, že ho nemáš balit." Mračil se Josh. Já jsem si nenápadně oddechl.

,,Jenom jsem ho chtěl zaučit." Bránil se Roy a položil mi ruku do klína. To už bylo moc. Vyletěl jsem jako kočka a vyjekl něco v tom smyslu, že už musim jít. Popadl jsem kabát a vyběhl z baru do chladné noci.

Šel jsem tou uličkou. Doufal jsem, že jdu správným směrem.

,,Ne! Prosím!" Ozval se kousek ode mně zoufalý hlas.

,,Pozdě. Nemám rád zrádce a ty to víš." Ozval se další tlumený hlas.

,,Prosím pane! M-můžu vám říct jejich další postup!" Škemrala osoba, která se krčila ve stínu. Nad ní se tyčil nějaký muž a v ruce....v ruce měl pistoli!

Vyplašeně jsem udělal krok zpět a skrčil se za roh.

,,Ten je nám k ničemu. Teď chcípneš a nikdo ti nepomůže." Zasmál se muž s pistolí. Můj mozek si vytvářel imaginární budoucnost, kdy jsem vyšel ze stínů a řekl něco jako - Až na mě! A ten s pistolí se lekl a utekl. Pak přijela policie a chytili toho s pistolí a já byl hrdina, ale to byla totální pitomost spíš by místo jednoho člověka zastřelil dva.

Přiložil mu pistoli k hlavě a pak se ozval tlumený výstřel. Vyjekl jsem a hned jsem si zacpal pusu.

Ten muž se podíval mým směrem. Modlil jsme se aby si mě nevšiml. Ale samozřejmě, že si mě všiml. Odkopl mrtvolu kousek víc k popelnicím a rozešel se směrem, kde jsem se schovával.

Srdce mi bylo jako splašené. Klopýtal jsem pozpátku od auta, za kterým jsem se schovával. Muž měl na hlavě černou kuklu, ale ve světle lampy jsem viděl jeho oči. Tmavě hnědé.

Zavrtěl jsem hlavou a rychle se rozeběhl směrem k baru. Ve dveřích jsem vrazil do přiopilého Joshe.

,,Jé, už jsem tě šel hledat." Zasmál se.

,,Jo, hele, já už jdu domu, deš taky?" Zeptal jsem se a snažil se aby se mi netřásl hlas. Já věděl, že tenhle vílet je blbej nápad!

Neměl bych zavolat poldy? Ale co když z toho obviní mě?

Konečně! :D Už jsem nemyslela, že to dopíšu :D

Doufám, že se líbilo :D 

YourGoldHere