I Love MaTTem

První Mattem

Ráno bylo v podstatě jako obvykle. Až na jednu výjimku, dnes budu první den v nové škole. Nikam jsme se s matkou nepřestěhovaly, ale v minulé jsem měla jisté problémy a náš ředitel s IQ menším, než mám já mě vyrazil.
Budík, který mě rušil ze spánku nebo spíše polo spánku už několik minut  jsem vypla a s velikou nechutí vstala z postele. Vlasy jsem si jen rozčesala, poté si nanesla řasenku a vyčistila si zuby. Na sebe jsem si vzala světle modré džíny a šedý top. Takový ten jeden z mála outfitů, který jsem schopna nosit pořád dokola. Schody z patra pro mě byly momentálně snad ještě větším nepřítelem, než budík, ale i přesto jsem je zdolala a mohla vyrazit do školy. Nutno poznamenat, že nedobrovolně. Jako každý nový normální žák jsem se bála, že se jim nebudu líbit, neoblíbí si mě a já nakonec skončím v přední lavici úplně sama před katedrou učitele. V prvních pár minutách to tak i vypadalo, ale o přestávce, po první hodině za mnou přišla jedna holka, jak jsem poté zjistila Kate a začala se okamžitě chovat jako kdybychom byly kamarádky už od školky. Mohla jsem to brát jedině jako plus.

Když byl konec poslední hodiny všichni šli domů, až na mě. Já jsem se vydala do obchodu. Máma, se kterou bydlím doma často nebývá, ani nebývala, ale i já se přeci musím něčím uživit, takže mi nezbývalo v podstatě nic jiného.
Při cestě domů jsem si vytahovala klíče z batohu a v tu chvíli se prokázala má demence, protože jsem zakopla o obrubník. Nejradši bych zůstala ležet na chodníku a dala si šlofíka, který mi ráno znemožnil budík, kdybych nespadla k nohám mému sousedovi a šarmantnímu chlapci, což pro mě byla také doposud novinka vzhledem k tomu, že ze sousedů jsem znala osobně pouze jeho rodiče. Bohužel jsem po vteřinách prohlížení si jeho obličeje zjistila, že další místo odkud ho znám je moje nová třída. „Jsi v pořádku?" Zeptal se, už od pohledu mi byl sympatickej. „Jo, díky." Usmála jsem se na něj. „Matyáš" podal mi ruku „Ellie"„Ty jsi ta nová holka že?." Řekl mi a pousmál se.
„

Jo, jsem." Odpověděla jsem mu a nahodila ten "trapný" úsměv. S tichým pozdravem a červenou tváří jsem odešla a následně vstoupila do domu. Byla jsem doma sama, nečekaně. Udělala jsem si jídlo, lehla si do postele, zkontrolovala instagram a dále zabíjela čas. Když tak nad tím přemýšlím mohla bych vás maličko uvést do situace.
S mámou jsme se sem přestěhovali když mi byly pouze 4 roky, protože se rodiče rozvedli a náš bývalý dům byl napsán na otce, u kterého jen tak mimochodem bydlel můj bratr. Mého otce- nemám ráda, můj bratr evidentně také ne, ale neměl na výběr. A to i přesto, že ani jeden z nás v té době neslavil ani 9 let. Otec nám udělal spousty strašných věcí, kterých jsem si byla a stále jsem vědoma, což jsou také důvody k rozvodu, ale soudu to dokázat nebylo tak snadné. A už vůbec ne, když rodiče měli předmanželskou smlouvu, že každý po rozvodu, který nejspíš očekávali si nechá jedno dítě. Moc milé a spravedlivé, že?