I Love MaTTem

Druhý Mattem

Týden jsem přečkala bez jakýchkoli zádrhelů a už mi v pátek ráno zvonil budík, i přesto jsem však stále spala stejně jako v pondělí. A vlastně každý předešlý den. Když jsem se odhodlala kouknout na budík, hodiny mi dávaly najevo v podstatě důležitou věc a to tu, že jsem zaspala, ne že by mě to nějak extra překvapilo.
Rychle jsem se oblékla a vyrazila do školy. Venku přede dveřmi jsem si však uvědomila, že je sobota. Moje demence se za tento týden projevila již podruhé. To je horší než dříve. Otočila jsem se směr "zpátky do postele", jenže jsem viděla u vedlejších dveří Matyáše kterému se nejspíše stalo to samé.
Pozdravili jsme se a on mě pozval k sobě domů.
Hodila jsem domů tašku, zamkla, přijala jeho žádost a šla k němu.
Chvíli jsme se bavili, koukali na film, smáli se, koukali na film.
Sice bylo teprve odpoledne, ale já už chtěla jít domů a se slovy že si musím ještě něco zařídit jsem odešla.

DALŠÍ DEN

Ne, že by mě vzbudil budík jako včera, dneska to musel být zvonek.
Šouravým krokem jsem se tedy opět nedobrovolně rozešla ke dveřím, které jsem následně otevřela a pokoušela se usmál na Matyáše stojícího za dveřmi.
Ještě před tím než jsem mu řekla ať jde dál na mě promluvil a usmál se, problém nastal ve chvíli, kdy ten jeho úsměv doopravdy vypadal tak jak měl. Ne jako můj výraz mučeného lachtana.
„Ahoj El, dneska pojedu k přátelům a chtěl jsem se tě zeptat jestli bys nechtěla jet se mnou. Jako poznat je."
Nervózně si prohrábl vlasy. Bylo to celkem roztomilý. On sám je vlastně roztomilej. Počkat cože?! „Klidně a kdy pojedeme?“ Souhlasila jsem, ráda poznávám nové lidi. „No to je důvod proč jsem tady už teď. Vlak totiž odjíždí v 11:30." „Fajn to ještě chvíli mám tak půjdeš už dovnitř?" Řekla jsem ač jsem neměla nejmenší tušení kolik je hodin a kolik času mi tedy doopravdy zbývá. „Jo ehm jo." Zasmál se. Když jsem se připravila sedli jsme na vlak a jeli k jeho přátelům, o kterým mi v průběhu cesty vlakem sdělovat hlavní informace.
Jeho přátelé Nikolas, Honza a Nela mi byli stejně sympatičtí jako Maty, ale musím uznat, že to jistě byli větší blázni.
Se všema jsem se seznámila a následně se zapojila do žhavé konverzace.

MATY

Když jsme nastoupili do vlaku, hned jsme vytáhli mobil a cosi tam klikali. Všiml jsem si, že Ellie mobil po chvilce uklidila, opřela si hlavu o okénko a zavřela oči, nějak jsem to neřešil, pokud byla unavená, chápal jsem to.
Příjemný pocit, který zaplavil mé tělo když se její spící tělo opřelo o mě a ne o okénko mě přešel hned, jak začali hlásit stanici našeho výstupu.
Nechtěl jsem ji budit, navíc vypadala jako anděl a tak jsem ji vzal do náruče a vyšel s ní z vlaku.
A jelikož jsem neměl klíče od jejího domu vzal jsem ji k sobě. Položil jsem ji na postel a nechal spát. Mezi tím jsem dostříhával video na počítači.

ELLIE

Vzbudila jsem se v neznámém pokoji a vedle mě je Maty? To jsem u něj? ZATRACENĚ CO TADY DĚLÁM?!

„Ahoj" pozdravil mě najednou „A-ahoj? Jak jsem se sem dostala?" „No ve vlaku jsi usnula a nechtěl jsem tě budit tak jsem tě odnesl sem." „Ah, díky. A já už radši půjdu domů" začala jsem se zvedat. „Musíš? Nechceš vyprovodit?" „Musím, ale děkuju, mám to hned vedle, a ráno se uvidíme přece ve škole." Odpověděla jsem mu. Je milé, že se stará. „Fajn, dávej na sebe pozor." „Mám to hned vedle, jinak ahoj" Zasmála jsem se.
On došel ke mně a políbil mě na tvář. Jen jsem sklopila hlavu a usmívala se jako malé dítě o vánocích.
„Ahoj." Řekl nebo spíše zašeptal po chvíli, kdy jsme jen nehybně stáli na místě a já se vydala domů.