I Love MaTTem

Dvanáctý Mattem

Když bylo vážně pozdě Morvesáci i Nela odjeli a já s Matym jsme šli spát.
Ráno mě nevzbudil budík, což se dalo očekávat, když jsou prazdniny. Nevzbudila mě ani nabručená matka, ba domovní zvonek, který jsem si přála slyšet ze všeho nejmíň. Matyáš ležící vedle mě stále spal a mně tedy nezbývalo nic jiného než se zvednout a jít otevřít. „Neviděli jsme se nehodou včera? Co tady zatraceně děláš?!"
„Tomu neuvěříš! Já na to zapomněl. Hele El, já s Nikolasem a Nelou letíme za tejden do Itálie. Máme dvě letenky navíc a chceme abyste letěli ještě ty a Matyáš. Kapišto?" „Nekapišto." řekla jsem ospale a dveře mu zabouchla před nosem. „Otevři mu, chudák." pobavený hlas Matyáše vedle mě mě probudil dostatečně na to, abych byla schopna dveře znovu otevřít a následně odejít zpět do postele. Ať si to vyřeší mezi sebou. Asi po minutě bezvládného zírání do stropu z mé již nepohodlné postele jsem se zvedla a sešla opět za nima. „O čem se bavíte?" „Ty jsi ho předtím neposlouchala že?" Maty se zasmál a pokynul k židli vedle něj. Oba totiž seděli u kuchyňského stolu s povídali si. „Vlastně ne." Přikývla jsem a nahodila tázavý pohled. „Příští týden se letí do Itálie zlato." „Cože?" Najednou jsem byla plně vzhůru. „Neměla by sis jít balit?" Honza tuto poznámku nejspíš myslel ironicky. „To si piš, že bych měla! Ale já to jaksi nechápu." „Prostě se letí do Itálie, nic víc k tomu není potřeba vědět." „Koho mám milovat za tohle?" „Počkej-" „Mě!" Honza i Maty se ozvali naráz a následně se na sebe bojovně podívali. „To byl vtipek ježiš, díky." Nahodila jsem upřímný úsměv a místo toho abych šla doopravdy balit jsem šla připravovat snídani pro tři osoby.