Prolog

814 79 0
                                    

Vyděšeně jsem se krčil v rohu koupelny a mohl jen poslouchat prosby o to, abych vylezl.

,,Nikam nejdu!" Vyjekl jsem.

,,Jisungu, kruci, už tam sedíš přes hodinu, Minho začíná být agresivní a Innie tu pomalu omdlívá. Nic ti neuděláme, jasný? Jenom odemkni ty dveře."

,,Minhovi vzkaž, ať se jde vycpat a Jeonginovi se za mě omluv." Nervózně jsem si kousal dolní ret a nehty poklepával na dlaždičky.

,,Tak a dost Hane! Okamžitě otevři ty dveře!"

,,Naser si!"

,,Budu počítat do tří, nepokoušej mě!"

,,No a?!"

,,Fajn, jedna!"

,,Běž pryč!"

,,Dva!"

,,Nech mě, budeš se mě bát Minho!"

,,Tři!"
-------------------------‐------
,,Někoho tak rozkošného jako ty se bát nejde." Sklonil se s širokým úsměvem k mému od studu červenému obličeji a vzal mě do náruče.

,,Ostatní už pomalu umírají strachy, tak jim ukážu, že se o tebe postarám."

Look like a squirrelKde žijí příběhy. Začni objevovat