Look like a squirrel

🐿2🐿

,,Usnul na parapetu?"
,,Už je to myslím po pátý."
,,Někdy ho tajně sleduju. Většinou se dívá na hvězdy a přestane být tím veselým já. Vždycky se tváří tak, tak- nevím, jak to popsat."
,,Zadumaně? Bez života? Prázdným pohl-"
,,Jo, takhle nějak!"
,,Nekřič tak!"
,,No vidíte, probudili jste ho."
Ozývalo se kolem Jisunga několik hlasů najednou. Stále byl sice v polospánku, ale dokázal je rozeznat. Zamžoural před sebe a rozhlédl se.

,,Woojine? Co ty tu?" Zamručel zmateně a pomalu se narovnal, přičemž zaskučel z náhlé bolesti zad.

,,Konečně si vzhůru, veveřino!" Vyjekl Jeongin a vytáhl Hana na nohy. Ten zakolísal a spadl by, kdyby ho Felix nepodepřel.

,,Opatrně. Před chvilkou se vzbudil a pořádně se neprobral." Okomentoval jeho nynější stav Woojin.

,,Mluvíte o mě, jako bych byl několik dní v kómatu." Uchechtl se, ale okamžitě začal nadávat, jelikož nedával pozor a kopl se do hrany stolu.

,,Já vím, co ho probere!" Jeongin hmátl po mobilu a začal někomu volat.
Po minutě to típl a zlomyslně se usmál, což u něj jakožto roztomilé lištičky nebylo zrovna zvykem.

,,Minho tu bude za půl hodiny, měl by sis pohnout." Zazpíval a za hlasitého smíchu vyběhl z pokoje, protože na něj mířila horda polštářů hozená právě Jisungem.
Jmenovanému nějakou dobu trvalo, než jeho mozek pobere, co nejmladší udělal.

,,Minho?!!" Zaječela Han a rozběhl se do koupelny, aby ze sebe udělal aspoň trochu člověka. V rychlosti spáchal hygienu a začal si česat vlasy, zatímco si oblékal pruhované triko s dlouhým rukávem.

,,Aaaaa! Uaaa! Kjaaaa!" Řval pořád dokola.

,,Pojď sem, prosimtě." Natáhl k němu Woojin ruce a vyprostil ho ze spárů trika, do kterého se mu nějakým způsobem povedlo zamotat.

,,Dík." Poznamenal, přičemž si ho nandal správně. Ještě si natáhl světlé modré džíny s dírama a vyběhl z pokoje, aby si vzal snídani v podobě suché housky a skočil na gauč. Zapl XBOX a čekal, než se uráčí přijít.

Jakmile zaslechl zvonek, vystartoval k němu a prudce otevřel dveře, až  Minhovi málem vybil zuby, kdyby neuhnul.
Když Minho viděl jeho výraz v obličeji, zatvářil se dominantně a v očích mu zajiskřilo. Vyměnili si pohledy a rozběhli se k televizi a popadli do rukou herní konzole.

,,Dneska vyhraju!"
,,Ty? To teda!" Řvali po sobě jak smyslů zbavení. A takhle to bylo pomalu každý den. Minho přišel ke čtveřici domů, protože bydlel sám a častou se nudil. A nakonec takhle ti dva strávili snad celý den u videoher a ostatní buďto jen mlčky přihlíželi, připojili se, hleděli si svého nebo je vytáhli na čerství vzduch.

,,Myslel jsem, že-"
,,My to víme, Jeonginnie."