Look like a squirrel

🐿6🐿

,,Kruci!" Zavrčel Jisung, když se už po několikáté probudil. Rozmrkal stále zamlžený pohled a podíval se na hodiny, které ukazovaly teprve šest hodin ráno.

,,Já se snad nevyspím." Začal se převalovat ze strany na stranu. Stejnak to nakonec vzdal a přelezl přes Minha, který pořád tvrdě pochrupoval.
Jakmile dopadl nohama na podlahu, něco jemného ho zašimralo na lýtku. Pokrčil nad tím rameny a vešel do koupelny. Vytáhl si kartáček se zubní pastou a v klidu si začal čistit zuby. V ten moment se na sebe podíval do zrcadla a kartáček mu šokem vypadl z pusy. Zůstal na sebe zírat a nevěřícně vykulil oči. Pomalu natáhl ruce ke svým vlasům a...

,,Eeeehhhh?!" Zaječel a zakryl si pusu dlaní.

,,Co tak ječíš? Ještě ke všemu jako holka." Neodpustil si rozespalý Minho poznámku na Jisungův účet.

,,Jen-jen jsem spadl!" Zabouchl dveře a hned je zamkl.

,,Proboha, proč já? Co to vůbec ksakru je?" V ten moment začala jeho normální reakce, vyšilování.

,,Co budu dělat?! Jestli to někdo uvidí, bude blbej pokusnej králík a- počkat, co se mě dotýká na... Aaaaaaaa!"
,,Hyung! Přestaň tak křičet, bolí z toho hlava!" Ozval se Yeniho ospalý hlas.

,,Fajn, dobře to zvládnu, je to v pohodě." Snažil se uklidnit sám sebe, i když mu to vlastně vůbec nešlo.

,,Jak mám vůbec vyjít z koupelny?" Zamyslel se. Napadly ho dvě různá řešení. První bylo, že si na hlavu hodí ručník, jakože si myl vlasy. Ale to by vypadalo divně, už jen protože nepouštěl vodu a navíc je nemá mokré. A stejně by si všimli toho ocasu, takže zbývala druhá možnost. Pootevřel dveře a jakmile se ujistil, že oba zase spí, přeběhl ke skříni a vytáhl si džíny, velkou mikinu a kšiltovku. Běžel zase zpátky a opakovaně třísknul s dveřma.

,,Prosím, ať to není vidět, prosíííím." Zakňučel a několikrát zahýbal nosem. Během toho, jak zkoumal to, že mu sama od sebe narostla dvě ouška podobná veverčím, ocas a drápky, které díky bohu mohl zatáhnout, zjistil, že konečky jeho vlasů chytly zrzavý nádech a že může naštěstí ouška i ocásek taky zatáhnout, ale když to potrvá dlouho, začne ho bolet hlava a...ehhhmm, no zadek.
Po snad hodině, co byl v koupelně, vylezl a velmi nečekaně viděl ty dva stále spát. Vyšel z pokoje a rozhlédl se po bytě.

,,To pořád všichni spí?" Naklonil hlavu na bok. Šel do obýváku a málem šlápl na Hyunjina, který jen něco zamručel a přetočil se na druhý bok.

,,Proč ještě nespíš?" Jisung sebou škubl a otočil se na Woojina, který způsobil jeho vylekání. Promnul si oči, načež jeho pohled spočinul zpátky na Jisungovi, který se vzpamatovával z počátečního šoku.

,,Nešlo mi usn- ouu..." Zasekl se v polovině věty a potichu zacouval do kuchyně. Woojin hyung během jejich už tak krátkého rozhovoru dokázal zase usnout. Nojo, to je tak, když jdete pozdě spát.

Začal si připravovat cereálie s mlékem a posadil se ke stolu. V levé ruce držel lžičku a v pravé mobil, kde projížděl příběhy jeho kámošů. Tak moc se do něj zahléděl, že na sebe málem převrhl celou misku, za což by Chan dvakrát radostí neskákal.
Jakmile dojedl, misku se chystal položit do dřezu, ale vzhledem k tomu, že byl extrémně přeplněný, ji položil vedle.

,,Možná bych mohl aspoň umýt to nádobí." Zamyslel se nahlas a vyhrnul si rukávy od mikiny. Postavil se zády k výklenku, kde se volně procházelo z  kuchyně do obýváku a naopak.
Potichu si broukal nějakou melodii a ani si nevšiml, že někdo stojí za ním. Teprve když ucítil studený dech na svém holém krku a uslyšel ho zašeptat kousíček od jeho ucha, celý se napjal a nervózně si skousl spodní ret.

,,Co tu děláš tak brzo?"