Po škole jsem se konečně dokopala k tomu abych již nebyla závislá na rodičích a odstěhovala jsem se. Kam jinam než tam kam jsem vždycky chtěla, do Pardubic. Na netu jsem našla byt a chtěla jsem se na něj jet podívat, ale někdo už byl rychlejší, tak jsem se domluvila s matkou a hodlala jsem koupit jiný byt. Řidičák jsem měla krátce, tak jsem se trochu bála jet takovou dálku, ale nic jiného mi nezbývalo. Přijela jsem na smluvenou adresu, podepsala smlouvu a nastěhovala se. Byl to dvoupatrový byt a já z něj měla hroznou radost!
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Možná to budu splácet dalších 20 let, ale to je problém budoucí Elis.
Každopádně jsem se nastěhovala a začala vybalovat. Týden jsem tam měla být sama a pak měla přijet moje spolubydlící. Vybalovala jsem dlouho do noci a stále jsem neměla ani půlku. Oblékla jsem se do pyžama a zalehla do postele.
Ráno mě probudil telefon. Rozespale jsem se podívala na display a volala mi spolubydlící. ,,Bože, proč mi voláš v tak nekřesťanskou hodinu?" řekla jsem rozespale ,,Promiň já vím, ale chtěla jsem jestli bys nepřišla na nádraží?" ozvalo se z telefonu ,,To už utekl týden?" nechápala jsem ,,Ne, prostě přijedu dřív než jsem plánovala" vysvětlila mi ,,Dobrá, řekni v kolik a já tam budu" ,,No už za dvě hodiny.." řekla nejistě ,,ty vole.." vydechla jsem nahlas ,,Co mám s tebou dělat" ,,Si skvělá!" ,,Jo, já vím. Tak zatím" ,,Jo, pa"
Když jsem se podívala na hodiny, bylo půl deváté. Promnula jsem si oči, sjela instagram a vstala z postele. Prošla jsem kolem sedačky a zamířila si to do koupelny, kde jsem si dala sprchu. Miluju sprchu po ránu! Vylezla jsem, jedním ručníkem jsem si svázala vlasy a druhý jsem si ovázala okolo těla. Otevřela jsem okno aby se mi v koupelně nezamlžilo zrcadlo a vyšla jsem. Přišla jsem ke skříni, hodila na sebe žluto černou kostičkovanou sukni, černé silonky a triko. V předklonu jsem si prosušila vlasy ručníkem, pak ho pověsila na balkon a šla si vysušit vlasy fénem. Mé zrzavé vlasy lítaly ve větru fénu na všechny směry. Následně jsem si vlasy trochu navlnila a mohla jsem jít. Můj outfit doplnili černé boty,kabelka a zrcadlové brýle. Autem tak jsem za 5 minut, ale měla jsem čas a nechtělo se mi čekat, tak jsem šla pěšky. Vyšla jsem z bytu a došlo mi, že jsem si nevzala sluchátka, jenže čas na vracení jsem neměla, už teď jsem šla docela pozdě, takže jsem to nechala. Párkrát jsem tu už byla, ale nevyznala jsem se tu takže díky bohu za data a mapy! Zadala jsem trasu, půjdu kolem caffetterie, tesca, pošty a jsem tam! Eazy Procházela jsem se ulicemi, když se za mnou vynořila nějaká banda kluků. Byli hlasitý, sprostý, a vysmátý. Bože to nesnáším.. Ale něco mě zarazilo. Chvilku jsem je poslouchala i když se to nemá, ale prostě mi to nedalo. Slyšela jsem nějaké slováky jak říkají něco o trávě a pak jsem zaslechla ten hlas, ten hlas co mi něco hrozně říkal. Vím, že jsem ho už někde slyšela, ale nemohla jsem si vybavil kde.. Třeba kdybych se otočila, tak ho poznám a pak jeden z jich řekl 'Vlček' a mě se rozsvítilo! Jestli je to Jakub, tak by to byla sakra náhoda, ale hlavně co by tady dělal? Tak či tak jsem se nemohla jen tak otočil a začít na ně mluvit.. V mém rozjímání mě vyrušilo, když řekli, že jdou do caffetterie, takže stejným směrem jako já. Mám ještě čas na přemýšlení jak a co udělám. Ušli jsem už kus cesty a já věděla, že se blíží jejich konečná zastávka, tak jsem se nadechla a udělala pár kroků k nim. Všichni za mě zůstali zírat a mě se sevřel žaludek.
,,Emm.. Ahoj" nadechla jsem se ,,Mohla bych se zeptat kolik je hodin? Mě se totiž vybil telefon" ukázala jsem na telefon který jsem držela v ruce ,,Jo, je 10:15" řekl jeden co se podíval na telefon ,,Díky moc.. Á.. Ty si mě asi nepamatuješ viď?" řekla jsem, když jsem si byla 100% jistá, že je to Jakub a upřela na něj pohled Všichni se na něj udiveně podívali, pak se podívali na mě a zase na něj a čekali co řekne. Jakub chytil nožičku od brýlí mezi ukazováček a palec, sesunul si je na konec nosu, zvedl obočí a chvilku si mě prohlížel. Viděla jsem jak jeho oči jezdili nahoru a dolu jako by mě skenoval a často se zastavoval na mé tváři a na mých zrzavých vlasech. ,,Eli.." řekl a já se zachvěla. On si mě vážně pamatuje! ,,Jsi jediná "zrzka" kterou znám" řekl s uvozovkama u zrzky, protože jsem se asi v 7. třídě přebarvila na zrzavou a od té doby se mě to drží ,,Co tady děláš?" přišel ke mě blíž ,,Mohla bych se tě ptát na to samé, nečekala jsem, že tě ještě někdy uvidím, obzvlášť ne teď když si ta stár a už vůbec bych tě nečekala tady. Ále, momentálně docela pospíchám, takže pokud budeš mít čas, můžu ti povídat o svém životě jak dlouho jen budeš chtít" ,,Jo, jasně, máme namířeno tady do caffetterie s klukama a chvilku se tu zdržíme" mrkl na mě Nemohla jsem říct já vím, slyšela jsem to, to by bylo fakt divný, tak jsme se jen domluvili, že za nimi pak přijdu ještě s kámoškou a utíkala jsem na smluvené místo. Je docela bomba, když zjistíš, že tvůj nejlepší kamarád ze základky, je vlastně teď hvězda české music scény. Wow!
Jen co jsem se rozloučila s Jakubem, mě čekal telefonát od Annie, kde na mě do telefonu křičela kde zase jsem. Vysvětlila jsem jí, že jsem se zdržela a mám pro ní překvapení. Ona milovala M+ a já znala 'yzomandiase'. Když jsem přišla na nádraží Annie už tam seděla na svém kufru kolem ní další tři cestovní tašky a pár krabic. ,,Myslela jsem, že přijedeš autem" řekla Annie, když jsem jí pomáhala s věcma ,,No, víš, měla jsem čas" ,,A stejně si přišla pozdě?" ,,No.. Jooo" nejistě jsem se usmála a vyrazili jsem na cestu Byl to tedy záhul nést ty její deseti tunové tašky až k nám domů, ale zvládly jsme to. Když jsem se dobelhaly konečně domů a zavřeli za sebou vchodové dveře, hned první co Annie vypustila z pusy bylo ,,Tak kde je to tvoje překvapení?" Jen jsem zakroutila hlavou a řekla ,,To není tady. Musíme jít do města" ,,Teď jsme přišli" namítala ,,No tak neztrácej čas! Vybaluj a jdeme!"
