The One Who Was Dead //The Originals//

3 - Marcel

,,Takže" Usadil se na proti mě Marcel v křesle, přede mě položil hrnek s horkou kávou a jeho tvář stále neopouštěl ten vřelý úsměv, který jsem znávala. Byla jsem navlečená do pohodlné košile a volnějších džín, které mi vnutil. Z vlasů mi stále odkapávala voda z předchozí sprchy. Mé červené potrhané šaty se válely zmuchlané vedle pohovky. ,,Ty mi musíš povědět, jak to, že jsi sakra vstala z mrtvých? A proč jsi se potloukala ulicemi v New Orleans v takovém stavu? Proč jsi vlastně nešla za Klausem a Elijahem?" Spustil divoce, jedna otázka rychleji položena, než druhá a oči mu nadšeně zářily. Nic z toho všeho nechápal, ale byl rád, že jsem zpět. 

,,No" Opřela jsem se o opěradlo měkké pohovky. ,,Chtěla jsem se jim ještě nějaký čas vyhýbat, zvyknout si na ruch města, zjistit, co se v jejich životech děje teď" Ušklíbla jsem se. ,,Pochybuji, že by Klaus přestal jednat rychleji, než-li přemýšlet nebo rozumně prodiskutoval situaci se svou rodinou" 

,,Ale víš, že jsi stále Mikaelson?" Zeptal se a věnoval mi milý úsměv, jako bych snad utrpěla psychické trauma. 

,,Nejsem" Řekla jsem tiše s jemným úsměvem, nechtěla jsem vyznít hnusně. ,,Za to, řekněme tisíciletí na druhé straně, jsem měla dostatek času na to, přemýšlet o tom, kým chci být. To místo, ta samota." Odmlčela jsem se a můj úsměv povadl. ,,Změní tě to" Řekla jsem nakonec. Marcel mi věnoval nic neříkající pohled, skoro až odsuzující a tak jsem se hlasitě zasmála, až jsem musela zaklonit hlavu. ,,Ty už si přece taky neříkáš Mikaelson, nebo snad ano?" 

,,To byla podpásovka" Ukázal na mě vyčítavě prstem, ale zasmál se. Oběma nám opět na tvářích visel úsměv. 

,,Aletta Moretti, moje oblíbená přivrženkyně z druhé strany" Rozezněl se hlas místností, dva hlasité kroky, jak sešla osoba schody a pár sekund, než se ocitla přitisknutá Marcelem na zdi.

,,A kdo jsi sakra ty?!" Vyštěkl na něj. Musela jsem se pousmát nad tím, jak své město chrání před nevítanými hosty. 

,,Damon Salvatore, můj neoblíbený Salvatore" Vrátila jsem mu to se zlým úšklebkem na obličeji, který mi byl ihned opětován. ,,To je v pořádku, Marceli" Kývla jsem na něj, když na mě otočil hlavu a s nesouhlasným pohledem Damona pustila. 

,,Vidím, že je tady máš pěkně omotané kolem prstu" Zašklebil se a přešel k menšímu baru, kde podle mého mínění začal hledat Bourbon. 

,,Vůbec jsi mi nechyběl" Protočila jsem očima a usadila se zpět na pohovku. Marcel zaujal místo vedle mě, tak aby mohl Damona ostražitě sledovat. Černovlasý upír si pouze zamrmlal pod vousy něco o tom, že není možné, aby tady nebyl Bourbon a mojí poznámku ignoroval. 

,,Co tady dělá? O Salvatorech jsem slyšel od Klause" Naklonil se ke mě. 

,,Nevím" Vydala jsem ze sebe otráveně. ,,Nejspíš je tu, aby mě utrápil k smrti" Probodla jsem Damona očima. 

,,Už jsi mu pověděla, jak jsi se dostala z druhý strany?" Opět ignoroval mojí poznámku a usadil se v křesle, kde původně seděl Marcel. 

,,Ne, neřekla" Odpověděl za mně Marcel. 

,,Pro pána, Aletto jsi pryč z Mystic Falls už přes 4 měsíce a stále jsi to nikomu neřekla? Ale notak" Zafňukal Damon. 

,,Proč jsi tady?" Zeptala jsem se netrpělivě. Damon si změny mého postavení všiml a jeho pohled zjemnil. 

,,Jen jsem chtěl vidět reakci Klause, až mu zaklepu na dveře, jako tvůj starý známý a dopovědět detaily příběhu" Zašklebil se. ,,A taky se teď Caroline nedá snést, pořád a pořád mele" Zakroutil očima, ale zvedl se z křesla. ,,Koukej jim to už proboha říct" Věnoval mi poslední pohled, než byl pryč a nechal mě tam v rozpačitém tichu mezi mnou a Marcelem. 

,,Dlužíš mi vysvětlení" Opáčil po chvíli a skenoval mě pohledem. Vydechla jsem vzduch, který ani nevím, že jsem zadržovala a opřela se. 

,,To Damon a Stefan mě vytáhli z druhé strany" Vyklopila jsem. ,,Když byla druhá strana na pokraji kolapsu, poprvé jsem tam někoho potkala. Jmenuje se Lexi a byla to Stefanova nejlepší kamarádka, než ji Damon zabil. Postupem času jsem si zase zvykla na něčí přítomnost a snažili jsme se Stefanovi vyslat signál. Místo toho jsme k nám na druhou stranu přenesli jakousi čarodějku Bonnie, která ale Salvatory znala a byla ochotná pomoct. Vytáhla mě i Lexi z druhé strany a obě jsme oživli" 

,,A proč jsi se tak dlouho schovávala?" 

,,První půlrok jsem se snažila naučit se znovu dokonale ovládat. Pak jsem se rozhodla vydat přímo do New Orleans, ale nechtěla jsem do vašich životů vpadnout jen tak" 

,,Chtěla jsi kolem toho pořádné šuškání a vzrůšo, co?" Pousmál se. 

,,Možná" Pokrčila jsem rameny s nejistým úsměvem. Opravdu nevím, proč jsem se schovávala. Prostě jsem se celou tu dobu necítila na to, abych po tolika staletích opět čelila Mikaelsonům.
,,Každopádně, za Klausem jsem nechtěla jít přímo a tak jsem v noci zamířila do baru za Camille. Dala jsem si Brandy a nechala to napsat na něj. Jsem si jista, že touhle dobou již vědí, že jsem zpět" 

,,Pořád nevím, proč jsi měla ty šaty a byla zraněná" Nadhodil ledabyle ale bylo vidět, že ho to dost zajímá. To, jak mu zářily oči, se nedalo přehlédnout. 

,,Potřebovala jsem červené šaty, jako tenkrát, aby jim to při Camillině popisu došlo" Ušklíbla jsem se. ,,Byla jsem se projít po městě, zavzpomínat si na chvíle s Elijahem při zapadajícím slunku a pak potkala nějakou smečku v zátoce."

,,Aletto-" Načal Marcel a v jeho hlase byla panika a naléhavost. Moje domněnky se potvrdili a nechtěný nepříjemný pocit se mi rozlil žilami jako jed. 

,,Klid" Přerušila jsem ho s klidným úsměvem. ,,Snažila jsem se jim neublížit, proto ty škrábance" Vysvětila jsem. ,,Netuším proč, ale byl tam závan Klause a Elijaha. Jakoby tam byla osoba jim blízká." 

,,Haylay Marshall" Informoval mě. ,,To je ta blízká osoba. Čeká Klausovo dítě a je si blízká s Elijahem" Jakmile tato slova opustila jeho ústa, moje srdce vynechalo úder a on si všiml, protože okamžitě litoval toho, co řekl. 

,,To je v pořádku" Pousmála jsem se smutně, když se Marcel chtěl začít omlouvat. ,,Přeci jen to bylo tisíciletí, svatba byla tajná, jen my dva a možná už jsem jediná, kdo si to pamatuje" Z oka se mi vyvalila jedna osamocená slza. Sklonila jsem pohled k rukám ve svém klíně a na prsteníčku si zatočila prstenem, který mě celou tu dobu držel pohromadě, ale přitom zároveň lámal na kusy. Zvedla jsem pohled a zadívala se do vycházejícího Slunce. Strávila jsem celou noc povídání si s Marcelem a musím uznat, že už dlouho jsem se necítila víc doma, než teď.

,,Věděl jsem, že ty prsteny se tam neobjevily jen tak, ale nechtěl jsem nic říkat kvůli Klausovi" Marcel vlastně nezněl ani trochu šokovaně. Odtrhla jsem se od okna a věnovala mu falešný úsměv. 

,,Vždycky jsi byl chytrý" Slzu jsem si rychle setřela a prsten nechala na svém místě. Mám pocit, jako bych bez něj byla nahá a neusměrněná. A přesto je to to jediné, co mi brání ve ztrátě mých hranic. Připomíná mi, kým jsem byla a kým chci být. S kým jsem byla a s kým chci být.