The One Who Was Dead //The Originals//

5 - Niklaus Mikaelson

Ještě toho dne, co jsem venku na terase bojovala s pocitem Elijaha obejmout, jsem ho také měla chuť několikrát profackovat. Venku pofukoval večerní větřík, slunce mě na tváři hřálo svými posledními dnešními paprsky a vytvářelo na obloze kouzelnou hru barev. Stála jsem na balkoně, zády se opírala o sněhově bílý dům a shlížela dolů na klidné ulice New Orleans. Bylo mi jasné, že jakmile zajde slunce, ulice se rozsvítí a naplní lidmi. Všude bude zmatek, hlučno a veselo. Takové tohle město bylo. Ožívá v noci a  prvními ranními paprsky se ukládá ke spánku. 

,,Musím uznat, že ten výhled stojí za to zničení sadů" Podotkla jsem tiše, ale byla jsem si jistá, že nově příchozí mě musel zřetelně slyšet. Elijah stál v prosklených dveřích, v dokonale upraveném obleku a s neutrálním výrazem na tváři. Pár minut k nám doléhal pouze zvuk z kuchyně, než Elijah to poměrně poklidné ticho přerušil. 

,,Veř, že na ty sady se vážou mnohem lepší vzpomínky, než-li na tento dům" Přešel k zábradlí a otočil se, tak aby se o něj bedry opíral a jasně mi viděl do tváře. Věděla jsem, co tím přesně myslí, pohled mu totiž sjel na prsten, který mi stále pevně držel na prstu. 

,,Nebuďme sentimentální, Elijahu" Protočila jsem očima a ruce si založila na prsou. Snažila jsem se znít ledabyle a nenuceně, nehledě na to, jak splašeně mi bušilo srdce a jeho jméno mi stále tančilo na rtech, i když bych si spíše přála, abych se mohla přinutit ho vyplivnout s určitým odporem. ,,Rebekah se rozhodla udělat večeři?" Odvedla jsem téma jinam, když jsem slyšela řinčení kuchyňských hrnců. 

Elijah se malinko pousmál a sklonil pohled k zemi. ,,Je uchvácena faktem, že jsi zpět" Pronesl prostě a zvedl pohled zpět na mě. Jeho oříškové oči se zabodly do těch mích a já musela nasucho polknout. ,,Já mimochodem také" Dodal a já rozpačitě uhnula pohledem. Udělal ke mě dva rychlé kroky a jeho teplý dech mi opět, již podruhé za dnešní odpoledne, narážel do tváře. Pozvedl ruku a dvěma prsty mě jemně vzal za bradu, tak abych se mu opět dívala do očí. Musela jsem mírně zaklonit hlavu, byl vyšší, než jsem si ho pamatovala. Cítila jsem, jak se mi srdce znovu prudce rozbušilo a slyšela jsem, jak se jeho také zachvělo. Chtěla jsem utéct, vlepit mu facku, pevně ho obejmout, odstrčit, políbit, vyčíst mu, že i poté, co věděl, že jeho manželka je zpět, pokračoval ve svém románku. Při té poslední myšlence se mi nahrnuly slzy do očí. Bylo to, jakoby mi nohy přimrzly k zemi a já nebyla schopna jakéhokoliv pohybu. 

,,Elijahu!" Křikla Hayley, já sebou v šoku cukla a Elijah ode mě bleskové odskočil. Do tváří se mi nahrnula červeň, ani nevím proč. Za rychlým vlkodlačiným cupitáním se ozvaly těžké dlouhé kroky. Odrazila jsem se od stěny, Elijah mezitím přešel k Hayley a koutkem oka jsem viděla, jak ji ochranářsky posunul za sebe, a čelila tak hlavní chodbě druhého patra. 

,,Tady ji máme!" Rozkřikl se divoce Niklaus, roztáhl ruce a dlouhými agresivními kroky se vydal přímo ke mě. Na prahu balkonu se zastavil. Oči měl naplněné zlostí, nosní dírky rozšířené od toho, jak prudce dýchal a nevěřícně na mě koukal. ,,Víš, je docela podlé se vydávat za někoho, nám tak kdysi blízkého" Na jeho tváři se objevil docela děsivý úšklebek a já o krok ustoupila. Bedry jsem narazila do zábradlí. 

,,Niklausi" Oslovila jsem ho klidně, i když jsem se cítila naprosto nejistě. Věděla jsem, že je Klaus hybrid a nejsilnější bytostí na planetě a tím, jak moc paranoidním ho tyto tituly udělali, mě znervozňoval. ,,Nech mě ti dokázat, že jsem to opravdu já" Hrdě jsem vzpřímila hlavu a narovnala ramena. Věděla jsem, že prosté 'jsem to já' by v této situaci nestačilo. 

,,Nepotřebuju nic dokazovat" Rozesmál se, odvrátil na pár sekund pohled na Elijaha, a když jeho bratr začal prudce kývat hlavou ve znamení nesouhlasu, Klaus se pouze podle usmál. A pak se vše seběhlo neuvěřitelně rychle.  Upíří rychlostí byl u mě, jednou rukou mě popadl pod krkem a vyzvedl do vzduchu. 

,,Aletto!" Přihnala se na balkon Rebekah, zorničky rozšířené strachem a vlasy rozcuchané. Na bílé zástěře se nacházely jakési skvrny, tipovala bych od kečupu. Rychle jsem pohledem přeskočila na Elijaha, který nás sledoval s pootevřenými ústy a jediné, co jsem slyšela bylo jak mu divoce buší srdce. I po té vší bolesti se má mysl ve stavu nouze stejně stahovala k němu. 

Stisk kolem mého krku zesílil a mě došlo, že bych se z tohoto sevření měla nejspíše dostat, protože mě začaly pálit plíce od nedostatku kyslíku. Zvedla jsem pravou ruku, ve snaze se bránit magií, ale Klaus byl rychlejší. Mého pohybu si všiml a okamžitě mě prudkým pohybem přehodil přes zábradlí balkonu a za několik sekund jsem se bolestivě válela v prašné příjezdové cestě. Sípavě jsem se začala nadechovat a se slzami v očích se chytla za krk. Klaus se ladně přehoupl přes okraj zábradlí a dopadl pár metrů přede mě. Jeho tvář neopouštěl ten děsivý úšklebek. 

,,Věděla jsem, že tohle nebude jednoduché" Zasyčela jsem a s bolestným skuhráním se vyškrábala na nohy. Vykašlala jsem tu trošku prachu, co se mi dostala do krku a odhrnula si vlasy z tváře. Klaus se proti mě rozešel s nasupeným výrazem a já ho mávnutím rukou srazila na kolena. ,,Řekni si cokoliv, co chceš, abych tě přesvědčila" Ruku jsem stiskla v pěst, tak abych ho udržela na zemi, ale ne tak, aby ho to bolelo. Nechtěla jsem mu způsobovat bolest. Chápala jsem jeho paranoiu. 

,,Přestaň" Zasyčel prudce, hlas plný bolesti, což mě vyděsilo. Pěst jsem povolila, ale ruku jsem nechala nataženou před sebe, jako výstrahu. Klaus si odplivl a pomalu se postavil. Se skloněnou hlavou se postavil a pak rozhodil rukama. ,,Dobře" Pronesl prostě. Z jeho očí náhle zmizela nenávist a byly chladné jako kámen. 

,,Cože?" Naklonila jsem hlavu ke straně a ruku spustila podél těla. Ozvala se dvě tiché šlápnutí, jak Rebekah s Elijahem dopadli vedle Klause. Blondýnka věnovala chladný pohled oběma svým bratrům a znenadání se objevila po mém boku. Čekala jsem od Klause nějakou peprnou poznámku o rodinných vztazích, ale nastalo překvapivé ticho. 

,,Vybíráš si neznámou místo vlastní rodiny?" Zvýšila hlas Hayley, mírně nakloněná přes balkon s jasnou nenávistí v hlase. Očividně jsem nebyla jediná, kdo takovou poznámku čekal, a když ji nevyřkl Klaus, ujala se toho ona. 

,,Ona je má rodina" Zavrčela Rebekah, v jejím hlubokém hlasu bylo jasně slyšet naštvání a Klaus se otočil na patě, tak aby čelil Hayley. 

,,Kdy už přestaneš být taková?" Vyštěkl na ní a vlčice se zatvářila dotčeně. ,,Do rodinných záležitostí ti nic není" Zamumlal naštvaně, ale jakmile se otočil zpět na mě, na tváři mu pohrával jemný úsměv, i když jsem věděla, že je falešný. 

,,Klausi" Řekl Elijah varovným hlasem a věnoval rychlý pohled Hayley. Kývl na ní hlavou a ona se odklidila dovnitř do domu, dveře od terasy za sebou hlasitě zabouchla.

,,Vycvičená jako pes" Poznamenala Rebekah hořkým hlasem a já se nad tím musela pousmát. Neunikl mi ani tichý smích od Klausovy strany. 

,,Tak co teď uděláme s tebou?" Podrbal se na čele a nakrabatil ho, jakoby snad nad něčím uvažoval, ale znala jsem ho až moc dobře na to, abych si myslela, že to není jen přetvářka. ,,Otočil jsem se k tobě zády, opustila jsi bojový postoj" Uvažoval nahlas. ,,Kdyby jsi chtěla útočit, už by jsi to udělala" Spráskl ruce a zhoupl se na patách, jakoby se nic nedělo. ,,Přesvědč mě tedy, že jsi ta Aletta Mikaelsonová, kterou jsem znal" 

,,Vlastně" Polkla jsem a vykouzlila jsem ten nejšarmantnější úsměv, který mě Kol kdysi naučil. ,,Aletta Moretti" Opravila jsem ho. ,,Už dávno si neříkám Mikaelson, i když jste pořád má jediná rodina"