Zpět ve svém světě(The Witcher)

Chyběls mi..

Hned jak mu dám svolení, že se může otočit, přiblíží se o krok nebo dva, oči neustále upírajíc na mě.
,,Ještě pořád mám tvůj meč," zašeptá a já mu upřený pohled opětuji.
,,Geralte, já..." zvednu se úspěšně ze země, ale hlas se mi přitom zlomí. Netuším, co mám vlastně říct. Co bych asi tak mohla říct? Čím bych sakra mohla ospravedlnit to, že jsem ho tu takhle bez jediného slova nechala... po celých pět let.
Vzdám se pokusu znovu najít svůj hlas, který se mi zasekl někde v hrdle, a pro jistotu sklouznu pohledem ke svým bosým nohám. A pak to uslyším. Tu jednu jedinou větu, pouhých pět slov, a stejně mi dokáže vehnat slzy do očí.
,,Jsem rád že jsi zpět."

Chvíli tam jen stojím a nic neříkám. Téměř zoufale bojuji o to, aby moje náhlá slabost byla co nejméně poznat, ale pak si jedna ze slz stejně pomalu začne razit cestičku po mé tváři.
,,Ty mi tu vážně budeš brečet?" zamumlá a mně v odpověď na jeho otázku unikne ze rtů roztřesený výdech.

,,Chyběls mi," hlesnu pak a otočím se k němu zády, aby neviděl další slzy, které následují po té první.
Během chvilky ucítím lehký tlak
na rameni a pootočím hlavu. Když uvidím ruku, kterou mi na něj položil, neudržím se a sevřu ho v objetí.
,,No dobře... tak to pusť ven," zašeptá a začne mě pomalu hladit po zádech.
Když už je konečně po všem a slané kapky mi přestanou téct z očí, odstoupím od něj.

,,Nechtěl by sis zahrát?" navrhnu po chvilce ticha. Podle mírného lesku, který se mu objeví v očích, poznám, že to okamžitě pochopil.
,,Tak jo, můžeme," otočí se a jde ke své krásné klisně vytáhnout karty.

                           * * *

,,Vyhrála jsem!" vyhrknu s vítězným úšklebkem na tváři a hned na to protne okolní vzduch hlasité zakručení, kterým moje břicho dává najevo, že už hodnou dobu nic nejedlo. Geraltovo obočí vyletí vzhůru a okamžitě se zvedne na nohy.
,,Musíš mít šílený hlad," zajde ke Klepně a už prohrabává brašnu, kterou má klisna připevněnou k sedlu. Po chvíli z ní vítězně vyndá kousek chleba a pečené stehno.
,,Tady," vrazí mi oboje do ruky a já se na něj místo odpovědi vděcně usměju a pustím se do jídla.

,,Geralte?" promluvím potom, když už je víc jak polovina stehna pryč. Počkám, dokud se na mě tázavě nepodívá, a pak se zhluboka nadechnu.
,,Heleď... mohla bych prosím pokračovat s tebou? Znovu..." odmlčím se a zakousnu se do masa. On mezitím dojde na místo, kde seděl předtím, a znovu se posadí.
,,Popravdě jsem se tě na to zrovna chtěl zeptat."
Přes plnou pusou mi přeběhne lehký úsměv a teď již obranou kost odhodím za sebe.

,,Nezlob se, ale... asi už půjdu spát. Byl to náročný den," zamumlám a složím se na zem přímo tam, kde jsem až doteď seděla. Posunu se ještě o kousek blíž k ohni, schoulím se do klubíčka a za chvíli už o sobě nevím.

                           * * *

Vzbudím se a mírně se zamračím, když na sobě ucítím nějakou látku. Otevřu oči a kromě modré oblohy, která prosvítá skrz stromy, vidím i černou deku, kterou přes mě Geralt musel někdy během večera přehodit. Vyškrábu se do sedu a s úlevou zjištuji, že to vážně nebyl sen. Že jsem se opravdu vrátila. S úsměvem se rozhlédnu kolem a spatřím Geralta, který sedí jen o pár kroků dál a dívá se na mě.
,,Dobré ráno... a děkuju," kývnu k hlavou k dece, kterou mám stále na sobě.
,,Dobré."
Chci se zvednout, ale zjišťuji, že moje zapůjčená košile je rozepnutá, takže se hned otočím zády.
,,Tady je tvoje oblečení, už stačilo uschnout," uslyším Geralta za zády,  sevřu tedy oba okraje košile v prstech, přitisknu je k sobě a otočím se.

,,Znovu díky," vezmu si to od něj, podstoupím o pár kroků dozadu a znovu se otočím. Vezmu své stále děravé kalhoty a obleču si je.
,,Tu košili si můžeš ještě nechat... pokud tedy chceš," uslyším za zády, když se chystám přejít k oblečení horní části, která na tom není o moc lépe než ty kalhoty. Pousměju se a začnu si ji zapínat a zastrkávat do kalhot.

Otočím se, rozpustím si své vlasy havraní barvy a pohozením hlavy je nechám rozprostřít se mi po zádech.
,,Děkuju, Geralte," zamumlám ten den již poněkolikáté a oba víme, že tentokrát to není jen za tu vypůjčenou košili.