INCEST (FF M&M&Emma)

6

Stála jsem jako přikovaná k zemi, když se jeho oči zapíchli do těch mých.

"Ahoj bráško.." Šeptla jsem a udělala nepatrný krok k němu.

Po tom co jsem to řekla se mu jeho až hořce čokoládové oči zaplnili slzami. Vykašlala jsem se na to co se stalo, na lásku kterou k němu chovám a na příkaz od Anny. Objala jsem ho. Obmotala jsem mu ruce kolem pasu a cítila jak na mě dopadají jeho slzy, cítila jsem jak zadržel dech ale hlavně jsem cítila jeho neodolatelnou vůni a mravenčení v celém mém těle. I přesto, že byl zaskočen, obmotal své ruce kolem mých zad a tiskl mě co nejvíc k sobě. To už jsem brečela i já.

"J-j-á n-nemů-žu.." Odtáhl se po chvilce a prosebně se podíval na jeho o 15 minut starší kopii.

"Emm.. pojď radši ke mně." Roztáhl náruč na náznak objetí.

Rozhlédla jsem se po lidech v této místnosti.

Mamka s taťkou měli na tváři nespokojený výraz, Marcus měl na tváři falešný úsměv a stále čekal až ho obejmu, Anna na mě zařazeně koukala a jakoby věděla co mám v plánu, kývala hlavou že strany na stranu.

Martinus stál jako prkno, uklíženě na mě hleděl a po tvářích mu stékaly slzy.

"Já radši půjdu.. přijedu až tu Martinus nebude, když jsem tu navíc." Řekla jsem bez jakékoliv známky emoce a otočila se na Maca.

"Napiš mi pak." Čapla jsem opět svůj kufr a vyšla z baráku.

Vzala jsem svůj telefon a vytočila na něm číslo mého dobrého kamaráda.

"Ahoj Emmi copak potřebuješ?" Ozval se z telefonu Benovo hlas.

"Ahoj.. nemohla bych u tebe teď pár dní bydlet?" Zeptala jsem se, Benovi je 19 a bydlí sám takže po stránce rodičů to není problém.

"Jasně u mě máš vždycky dveře otevřené,kam pro tebe mám přijet?"

"Ke mně. Děkuju moc."

"Není zač, za chvíli jsem tam princezno."

Típl hovor a já si sedla na můj kurf.

"Emmo Gunnarsen! Kam si myslíš, že jdeš?!" Vykřikla za mnou Anne.

"Nika nejdu, sedím jestli jsis nevšimla." Křikla jsem drze a zůstala otočená na ulici.

"A budeš tady sedět celou dobu dokud tvůj bratr zase neodjede?!" Křikla a já už se otočila.

Anna stála necelý dva metry ode mě a má rodina sledovala tuto hádku z verandy. Celá.

"Fakt si myslíš, že bych tu celou dobu čuměla do oken domu kde by byla má rodina šťastná?" Zasmála jsem se uklíženě a falešně.

"Budu u Bena, kdyby něco." Řekla jsem a šla k autu, který právě přijelo.

V půlce cesty jsem na mém zápěstí ucítila tlak a někdo mě trhnutím otočil čelem k sobě.