INCEST (FF M&M&Emma)

12

Ráno, tedy myslím že bylo ráno, mě probudilo vyzvánění telefonu.

Otočila jsem se na bok a chvíli jsem se koukala na roztomile oddechujícího Martinuse, podívala jsem se na noční stolek za jeho zády a spatřila jeho vyzvánějící telefon.

Svůj pohled jsem opět přesměrovala na Tinuse a začala ho probouzet.

"Tini, vstávej!" Šeptla jsem, jenže s ním to nic neudělalo.

Pohladila jsem ho po líčku a polechtala za uchem.

"Emm.. chci ještě spát." Zamumlal a přitiskl si mě k sobě co nejblíž.

"No ale to nepůjde! Já s tím otravným zvukem neusnu." Zamračil jsem se a odstrčila ho od sebe.

Povzdechl si a zvedl telefon.

Chtěla jsem mu nechat soukromý tak jsem se zvedla a šla do koupelny.

Stála jsem před zrcadlem a koukala na svůj odraz.

Martinusovo bílá košile. Cucfleky. Rozcuchané vlasy, kruhy pod očima a úsměv na tváři. Teď jsem konečně šťastná.

"Dobře Lind.. tak za chvíli. Pa." Uslyšela jsem z vedlejší místnosti a úsměv mi klesl.

Otočila jsem se ke dveřím ve kterých jsem v obrazu zrcadla postavu.

"Promiň zlato, budu muset za Lind." Usmál se na mě a přišel blíž.

"Fajn." Věnovala jsem mu jeden z mých falešných úsměvů.

"Fajn." Řekl zmateně a naklonil se ke mě.

"Miluju tě." Řekl a políbil mě.

"Já tebe." Šeptla jsem do našeho polibku.

"Pa" Řekl když se odtáhl a přes hlavu si přetáhl tričko, na to už mizel že dveří.

Povzdechla jsem si a šla se ke mně do pokoje obléct.

Oblékla jsem si bílé spodní prádlo, bílé Levi's tričko a šedé Calvin Klein tepláky. Učesala si vlasy a šla si udělat snídani. Cestou jsem nakoukla k Marcusovi do pokoje za účelem se ho zeptat jestli taky nechce snídani.

Otevřela jsem dveře a spatřila Maca rozvaleného po celé posteli s mobilem v ruce. Když mě spatřil roztáhl ruce na náznak toho ať ho obejmu.

Pomalu jsem přešla k jeho posteli a obmotala mu své ruce okolo hrudi. Miluju jeho medvědí obětí.

"Chtěla jsem se zeptat jestli nechceš snídani." Zamumlala jsem mu do hrudi.

"Podle toho co to bude." Šeptl mi do vlasů.

"Co si jen budeš přát." Usmála jsem se, i když to on nemohl vidět.

"Co jsi říkal?" Zeptala jsem se když si zamumlal něco čemu jsem úplně nerozuměla.

"Že bych si dal palačinky." Řekl trošku nervózně.

"Dobře tak já jdu dělat palačinky." Zasmál jsem se a zvedla se.

"Hned tam budu." Usmál se nevinně a já si ho "nenápadně" sjela pohledem. Když jsem si všimla jeho nemalého problému v kalhotách jen jsem se ušklíbla a vyrazila do kuchyně.

Po tom co jsem připravila těsto a vlastně jsem měla i skoro všechny palačinky hotový se mi kolem pasu obmotali dvě ruce.

"Co ti tak trvalo?" Zeptala jde se svého nejstaršího bratra.

"Volal mi Martinus.." Zamumlal mi do ramene.

Nechápavě jsem se na něj otočila a čekala co u něj vypadne.

Vzhluboka se nadechl a spustil.

"Říkal.. že se sem nastěhuje Linda." Vypadlo z něj.

___________________________________Chtěla bych se omluvit že dva týdny nevyšla kapitola. Ale všichni to známe prostě jsem neměla náladu na psaní. Promiňte. 💕

Když jsem to na začátku knihy počítala vyšlo mi, že by tato kniha měla mít 15 kapitol. Teď jsem u 12 a teprve se dostávám k ději. Super 😂