INCEST (FF M&M&Emma)

10

Děkuju všem co se mnou vydrželi už 10 kapitol! Miluju vás! ❤️✈️

Bez zaklepání jsem vběhla do pokoje svého bratra a tím jsem si zasloužila pohled alá "Děláš si ze mě prdel? Co takhle klepat?" ten ho ale přešel, když viděl slzy stékat ho mé bledé tváři.

"Emm.. co se děje?" Zeptal se a šel mě obejmout.

"Víš to?" Šeptla jsem.

"Ptáš se jestli vím, že budu strejda? Jo to bohužel vím.." Řekl.

"Je mi tě líto Emm.." Víc si mě k sobě natiskl.

"Za dva dny máš narozeniny." Poznamenala jsem totálně od věci.

"Ano, proč to říkáš?" Zeptal se zmateně a rozešel se se mnou k posteli.

"Nemám dárek." Řekla jsem zamyšleně.

Opřel se o čelo postele a roztáhl od sebe nohy, kam jsem si vzápětí sedla já a opřela se o jeho hruď. Mé poznámce se jen zasmál.

"Emmo?" Zeptal se když jsem přestala zvlykat.

"Ano, Marcusi?"

"No.. víš.. m-milu-j-e.."

"Ano, miluju ho Marcusi." Skočila jsem mu do řeči.

"Emmo, jdi za ním a prostě mu to řekni. Já.. já myslím, že k tobě cítí to samé." Šeptal.

"Proč by ke mně něco cítil?"

"Minimálně se mu líbíš.." Utrousil.

"Marcusi.. jak já bych se mohla někomu líbit? Však se na mě podívej.. jsem hnusná, blbá, ufňukaná.. a co hůř? Zamilovaná do svýho bra-" Chtěla jsem pokračovat ale vyrušilo mě hlasitě zalapání dechu po od dveří.

"Promluvte si, hned. Já jedu s rodiči a na nákup." Marcus vstal a tím pádem jsem já narazila hlavou do zmiňovaného "čela postele".

Omluvně se na mě podíval a já obrátila pohled.

"Ale notak, sestřičko moje malá.. však víš, že jsem to neudělal na schvál." Začal se ke mě přibližovat.

"Padej už!" Hodila jsem po něm jeden z jeho polštářů, který měl namířeno přímo do jeho obličeje Zásach.

"Moc tu nezlobte." Pokáral nás jakožto nejstarší dítě Gunnarsen a s úšklebkem na rtech odešel.

"Miluješ svého bratra?" Zeptal se Martinus a podíval se mi zpříma do očí.

Stáli jsme tam naproti dobře, tváří v tvář, a bylo slyšet jen tlukotu našich srdcí.

"Ano miluju tě Martinusi." Pohled jsem mu opětovala.

"Ale to není možný.. vždycky jsi mě brala jako bratra, jsem tvůj bratr.. nemůžeš mě milovat, bylo by to nezákonný, a co rodiče.. to přece ne-" nehodlala jsem dál poslouchat ty jeho kecy a tak jsem své opuchlé polštářky položila na ty jeho. Znovu jsem cítili tu úžasnou chuť.

"Už ti někdo řekl že moc mluvíš?" Dostala jsem ze sebe mezi tím co jsem lapala po dechu.

"Ani se o to nepokoušej!" Vykřikla jsem když jsem viděla, že chce opět pronést něco extra chytrého.

Chvíli se na mě koukal a pak se jeho polštářky opět ocitly na těch mých. Tentokrát to byl on, kdo spojil naše rty v jedny.

____________________________________
Jen chci říct, že kapitoly teď nebudou moc vycházet. Nejsem tak nějak spokojená s tím co píšu.  Promiňte

Miluju vás ❤️