INCEST (FF M&M&Emma)

9

Po tváři mi začali stékat slzy.

Už jen otázka byl to Mac nebo Tinus?

Marcus tu byl v posledních dnech často ale dost  pochybuji o tom, že by Marcus zrovna mě miloval.

Nápis, který byl psace vyřezaný v dubovém dřevě, jsem hodila za hlavu a šla hledat co mám najít.

Prošla jsem skoro celý les a louku, ničeho jsem si nevšimla a proto jsem znova lezla na posed.

Z ničeho nic jsem slyšela křupnutí a žebřík pode mnou zmizel, letěla jsem k zemi a hlavou se silou praštila o zem pod posedem.

Silnou bolest jsem ignorovala a plně se věnovala papíru, který byl přilepený že spoda na posedu.

Že by osud?

Papír s nápisem "Emmě" jsem vzala do ruky a začla číst.

"Ahoj Em, píšu to, protože jsem moc velký zbabělec na to abych ti to řekl do očí.. do naší společné noci jsem tě každý večer, když jsem s ujistil, že spíš, hladil po tvářích, líbal tě do vlasů a vždycky usínal s úsměvem na tváři a myšlenkami u tebe. Nic jsem si u toho nedělal, myslel jsem si, že je to jen silné sourozenecké pouto.. jenže přál jsem si tě dělat šťastnou, usínat s tebou v náručí, a být tím nejlepším partnerem, kterého jsi mohla mít.. poznával jsem lásku k tobě a byl jsem si vědom toho, jak špatné to je. Nechal jsem se ovládnout láskou k tobě a ten večer jsem na to doplatil. Nemůžeme spolu něco mít Emmo, nemůžeme spolu být jako partneři a já bych nesnesl pocit že tě nemůžu políbit, když tě potkám na chodbě, že bych nemohl vykřičet světu jak moc tě miluju. Už bych nesnesl být pro tebe jen sourozenec.. bylo by lepší kdyby jsi nebyla má sestra, protože pak bych tě už nepustil. Žil bych život společně s tebou, byl bych šťastný. Miluju tě Emmo Gunnarsen, jsem moc velký zbabělec abych ti to řekl do očí ale je to tak. Nikdy jsem k nikomu necítil to co k tobě a cítit nebudu. Miluju tě a milovat budu. Žij šťastný život sestřičko moje malá.. beze mě. Miluju tě. ~ MARTINUS"

O můj bože..

Nikdy jsem nebrečela víc.. nikdy jsem nebyla tak šťastná a zároveň smutná zároveň. Nikdy jsem nebyla tak zmatená.

Miluju ho.. a on miluju mě. Spolu to přeci zvládneme ne?!

Rychle jsem se rozběhla směr domov.

Musím mu to říct. Musím mu říct jak moc ho miluju, že jsem ještě nic nemilovala víc než jeho. Že za něj dám život. Že on je můj život, nechci ho žít bez něj.

Když jsem přibíhala k našemu baráku, už jsem přes slzy neviděla nic. Otevřela jsem dveře a silně k sobě tiskla dopis od kluka který vlastní mé srdce.

"Mami kde je Martinus?!" Vlítla jsem do kuchyně jako bagr co odletěl z oběžné dráhy. (BlackShadow91 ily ❤️)

"Je na hoře ale nemyslím si, že tě chce vidět." Řekla a sklopila hlavu.

"Děje se něco?" Zeptala jsem se.

"No víš.. Linda, Martinusova přítelkyně, s ním čeká dítě a on se z toho v šoku."