Brother?Twin...?(M&M) [Incest]

1.kapitola

Marcus:"Pojď bráško" "Už jdu! " Zakřičel mi na zpět a utíkal ke mě i s balónem, najednou zakopl a padal níž a níž hluboko do tmavého světa obklopeného černoty a strachu. Stál jsem tam tak sám začlo pršet do do deště se přidaly i moje teplé slzy které začaly padat z mých líc až do černé tmy kde se propadl on, kterého už jsem nikdy v životě nespatřil "Bráško! " "Bráško! " Vrať se mi prosím chci tě mít u sebe držet tě za ruku, objímat tě! Stál jsem tam jak tělo bez duše a volal ho o pomoc aď se vrátí, avšak se nevrátil odešel bez rozloučení, najednou se přede mnou objevil velký starý dům, chtěl jsem tam vstoupit zachránit ho ale nemohl jsem se pohnout z místa, nemohl jsem volat o pomoc nemohl jsem nic byl jsem sám se strachem a s nadějí zachránit mého brášku. "Marcusi! " "Marcusi! " "Vzbuď se! ".
Vrátil jsem se do reality a z toho hrozného snu mi tekly z čela nepatrné lesknoucí se kapičky potu , tělem mi proudila zima a mráz, zase zase ten sen který se mi zdá každou noc, doprovází mě každý večer, nechci ho! Nechci ten sen. Ale to nejde vždy si najde cestu zpět ke mě a bere mi dech ze spánku jako by mi něco chtěl naznačit ale já stále nevím co? Co mi chce ten sen naznačit?Nevím stále jako tupec nevím.A to mě ničí.

Martinus:Probudil jsem se z toho hrozného snu zase ten sen jakkoli se ho snažím zahnat nejde to pořád on ten sen. Zajímalo by mě kdo je ten kluk nikdy v životě jsem ho neviděl ale mám ho v srdci jako bych ho znal celý svůj promarněný život jako by to byla moje druhá stracená půlka v mém životě, z mého myšlení mě vyrušil bouřlivý zvuk ran které měli naznačovat klepání na dveře rychle jsem na sebe hodil ošoupané triko a staré tepláky. Šel jsem otevřít dveře a v nich stál on Samuel " Ty hajzle! Jak si to představuješ mi neotvírat dveře!" Přitlačil mě na prudce na studenou zeď a chytil mi lem mého trička po jeho dlouhém monologu mě pustil na špinavou zem a společně s jeho partou mě začli kopat do celého těla potom mě prudce chytil za vlasy a řekl " Se mnou si nezahrávej ty kokote, tady se totiž hraje podle mých pravidel" Prskl mi do obličeje, hodil se mnou o zem a se smíchem společně s jeho partoul se odšourali pryč z mého pokoje. Schoulil jsem se do klubíčka a doklopítal se k rohu pokoje tam jsem začal nahlas vzlikat. "Proč já? Proč mi to dělají? Bolí to hodně nedávám to tu však bych nikomu nechyběl. Vstal jsem že země, vyšel ze dveří pokoje a poté jsem se vydal do koupelny podíval jsem se na svůj odraz do zrcadla zase celý obličej od krve. Namočil jsem svůj červený obličej do vody, poté ho osušil do ručníku a vyšel ven z koupelny poté se vydal jako každé jiné ráno po téhle činnosti do kuchyně od tamtud jsem si vzal suchý rohlík a společně s ním se vydal k sobě do pokoje, otevřel okno a začal užďibovat malé kousky a poté je začal házet holubům. Ptáte se proč ho nesmím? Nemám hlad ostatně jako každé ráno a každý den. Aspoň z poloviny jsem vás seznámil s mým životem, no opravdu ani né z půlky.

Také první kapitola tady doufám že se líbila👑. Vaše Annie💜.