Forever in my mind

*7*

Najednou ,když jsme se blížili k Ásgardu ,zaslechla jsem nějaké hlasy. Volaly mé jméno. ,,Carol! Carol!" Vymrštila jsem se do sedu. Ztěžka jsem dýchala a byla zpocená. Před sebou jsem viděla otce. Jsem ve svém pokoji. Jak? ,,Ahh. Díky bohu."vydechl si otec. ,,C-co se sta-stalo?"koktala jsem. ,,Když si otevřela dveře od místnosti ,kde byl Loki ,omdlela si. Naštěstí Fury ještě nebyl tak daleko ,takže si tě všimnul. Dlouho ses nebudila. Nejspíš si měla nějaký sen."vysvětlil. ,,Já. Já v tom snu byla u něj. V žaláři. Vysvětlil mi vše. O sobě i o tom útoku temných elfů. A potom mě unesl na Ásgard. Počkat. Ta iluze. Otče musíte se ujistit ,že ten Loki co je v žaláři není iluze!"řekla jsem naléhavě. ,,Carol. Byl to jen sen." Takže mi nevěřil. ,,Prosím. Alespoň se ujistěte."žadonila jsem. ,,Dobře. Pro tebe cokoliv. A teď si odpočiň. Už je půlnoc."řekl a mírně se usmál. Poté vstal a odešel z mého pokoje. Věděla jsem ,že tam za Lokim nepůjde. Ale už jsem to nechala plavat. Chvíli jsem ještě přemýšlela o tom snu. Poté jsem opět vpadla do říše snů.

Vzbudil mě otravný budík. Vypnula jsem ho a protáhla si své zmožděné tělo. Vstala jsem a oblékla se do kombinézy SHIELDU. Šla jsem rychle na snídani. Posadila se na své místo. Podali nám jako pokaždé nějaké jídlo a všichni agenti začali jíst. Jen já jsem se v jídle přehrabovala. Přemýšlela jsem o tom snu. Proč byl tak skutečný? Musím jít za Lokim. Zeptat se na otázky ,které mi pomůžou se mu dostat do mozku.

I když žádný agent neměl snězeno ,dívka vstala od stolu a kráčela rychlým krokem pryč. Otec na ní řval ,ale ona ho ignorovala. Nataša Romanovová vstala též od stolu a vydala se za dívkou. Dívka se postavila před dvoukřídlé dveře. Zrzka ji z povzdálí stále sledovala. Dívka otevřela mohutné dveře a černovlasý muž se ihned otočil směrem ke dveřím. Zmateně koukal na dívku. Už se nadechl k nějakému slovu. Dívka ho ale předběhla.

,,Zeptám se tě na pár otázek."usmála jsem se provokativně. ,,Je ti 1053?"vychrlila jsem na něj hned první otázku. Loki se udiveně na mě podíval. Zmateně těkal očima. ,,Jak to víš?"vyslovil po nějaké chvíli. ,,Neptej se. Jen já se ptám tebe."odsekla jsem. Loki se postavil a stoupnul si ke sklu. Začala jsem být mírně nervózní. ,,Zemřela ti nevlastní matka po útoku temných elfů?"zeptala jsem se na druhou otázku. Loki udiveně podzvednul obočí. ,,Ano.."odpověděl s údivem. ,,Dobře. Mám poslední otázku. Zfalšoval si svoji smrt a vydával se na Ásgardu za Odina?"cítila jsem v sobě sebevědomí. Totálně jsem ho pomátla a on to cítil. ,,Kde jsi tohle všechno zjistila?!"zařval na ní naštvaně. ,,Nikdy v životě jsme se neviděli. Teda pokud se nepočítá ta chvíle ,kde si přede mnou omdlela."řekl se smíchem v hlase. ,,Viděla jsem tě ve snu."řekla jsem prostě. Vzala jsem nějakou věc ze země. Otevřela jsem malé okénko na jídlo ve dveřích od cely. Loki nechápavě přistoupil ke dveřím. Hodila jsem po něm tu věc. Odrazila se od jeho hrudníku a spadla na zem. ,,Au.."vydal ze sebe ironicky. Ihned jsem zavřela okénko a spokojeně jsem se usmála. ,,Proč si to udělala?"zeptal se nechápavě. ,,V tom snu byla jedna scéna a chtěla jsem se ujistit ,jestli se to nestane i v realitě."odpověděla jsem a šlo vidět jak ze mě sršelo sebevědomí. ,,Ty jsi mi ale malá mrška."usmál se zlostně. Přimhouřila jsem oči a snažila se nahodit vražedný pohled. On se na mě ale koukal dál se zlostným úsměvem. Otočila jsem se a chystala se odejít. ,,Dostanu vás."řekl náhle a já se zastavila. ,,Vy midgarďanští červi. Jste bezmocní."řekl dost egoisticky. Vyšla jsem opět k východu. Zavřela jsem dvoukřídlé dveře a když jsem se otočila spatřila jsem zrzku. Úlekem jsem nadskočila. ,,Fuj. Já jsem se tě tak lekla."řekla jsem vyděšeně. Ona podzvedla jeden koutek úst do křivého úsměvu. ,,Šlo ti to s Lokim výborně. Celkem si ho stírala. Když jsi omdlela. Tohle se ti vážně zdálo?"zeptala se zvědavě. ,,Ano. Bylo to celkem šokující ,když na ty otázky odpověděl vždy kladně."svraštila jsem obočí. ,,Za chvíli je trénink. Běž si radši pro věci. A neboj. Nikomu neřeknu ,že si tam šla."usmála se. ,,Ne. Klidně to Furymu řekni. Potřebuji tam jít víckrát pro více informací. Ale tajně a bez dozoru tam chodit nechci."odpověděla jsem naléhavě. Nataša nadvezdla obočí. ,,No jak myslíš. Jdu mu to rychle oznámit a poté se uvidíme na tréninku."mrkla na mě a odkráčela ladnou chůzí pryč. Odešla jsem do pokoje a vzala si věci na trénink. Poté jsem odešla do tělocvičny.

Převlékla jsem se do sportovních věcí a napila se vody. Za chvíli jsem uslyšela klapnutí dveří. Vstala jsem a šla do tělocvičny. Přišla ke mně Nataša. ,,Ahoj."pozdravila jsem ji. ,,Ahoj."pozdravila též. ,,Tak co? Jak to sebral?"zeptala jsem se zvědavě. ,,Celkem v pohodě. Řekl ,ať po tréninku jdeš do jeho kanceláře. A že sis vedla vskutku dobře."odpověděla a na tváři se jí objevil mírný úsměv. ,,No ale teď. Vzhůru do práce."poplácala mě po zádech a trénink začal.

Po pořádné sprše po tréninku jsem vyšla vstříc Furyho kanceláři. Došla jsem před dveře kanceláře a zaklepala. ,,Dále."ozvalo se tlumeně na druhé straně dveří. Otevřela jsem dveře a poté je za sebou zavřela. Fury naznačil rukou ,abych se posadila. Usedla jsem na kancelářskou židli. Fury spojil ruce a položil je na stůl. ,,Dnes si šla prý za Lokim."řekl a upřeně se mi díval do očí. Sklopila jsem pohled a kývla. ,,Vedla sis podle Nataši skvěle a to už je co říct ,že to řekla zrovna Nataša." Vzhlédla jsem zpět k Furymu a trochu se usmála. ,,Máš mé svolení ,že tam můžeš chodit pro informace. Kolem sebe budeš mít agenty a jakmile se Loki dostane z cely ,spustí se alarm."řekl vážně. Cukly mi koutky úst. Konečně. Konečně mám nějakou práci. Nebyla to zrovna nejlepší práce ,ale i tak jsem za to byla ráda. ,,Můžeš jít."řekl a mávl rukou. Já si stoupla a odešla z místnosti.

,,Loki. Čeká tě divoká jízda."