Forever in my mind

*11*

Snažila jsem se z těch řetězů ,jakýmkoliv způsobem dostat. Nedařilo se. Uslyšela jsem naštvané hlasy. Nevěděla jsem kdo to je ,ale věděla jsem ,že křičí na Lokiho.

,,Ale no tak. Nebuďte tak naivní. Půjčil jsem si jednu midgarďanku. Co je na tom?"zeptal se se smíchem Loki. ,,Já ti ukážu co je na tom!"zařval Barton a natáhl tětivu. Loki dal ruce vzhůru a usmál se. ,,Ale už jsme se na něčem dohodli."řekl tiše. Všichni z týmu Avengers se zastavili. Úplně zamrzli. Barton dal dolů luk a schoval ho. ,,Na čem?"zeptal se nervózně Barton. ,,To vám říct nemůžu."odsekl Loki. ,,Loki vrať ji!"přikázal mu Thor. ,,Bratře. Myslíš si ,že tě poslechnu? Tak to je absurdní!"zasmál se Loki. Thor svraštil obočí a vytvořily se mu vrásky. ,,Tak dost."řekl Stark a vystřelil po něm. Postava Lokiho se však jen rozplynula. Všichni se zarazili. ,,No to si ze mě dělá ten hajzl prdel?"naštval se Tony. ,,Mluv slušně."řekl kapitán. Nataša stěží potlačila smích. ,,Určitě je na Midgardu a ty ubohé lidi vraždí po stovkách. Musíme tam."řekl naléhavě Thor. Všichni přikývli. ,,Ale já už neletím."řekl Bruce.

Poznala jsem ty hlasy. Byli to Avengers. Loki mě zřejmě podvedl a stále se drží svého plánu. To mi mohlo asi dojít ,když je to bůh lží. ,,Já jsem taková kráva."nadávala jsem si sobě v duchu. Opět jsem se začala kroutit. Uslyšela jsem zvuk křupnutí. Náhle spadly všechny řetězy. Vůbec nevím ,jak jsem to udělala ,ale teď musím na Zem. Vyšla jsem z té tmavé místnosti. Jako první mě oslnilo silné sluneční světlo. Bloudila jsem chodbami. Všechno bylo ze zlata a já malém odpadla údivem. Ale nemohla jsem se kochat tou krásou. Musela jsem najít cestu domů.

Přede mnou se objevili stráže. Ihned jsem se schovala za sloup. Prošli kolem mě a zahnuli za roh. Úlevou jsem vydechla. Našla jsem obrovskou bránu. Za bránou se rozprostíral obří most. V dálce jsem zahlédla Avengers. Očividně neletěli a šli pěšky. To je moje naděje. Spěchala jsem po mostě. Volala jsem na ně. Oni byli však moc daleko. Přidala jsem do běhu. Rychle jsem se k nim přibližovala. Můj hrudník se zprudka zdvihal. Můj dech zněl hlasitě. A mé černé boty dusaly po mostě. Stále jsem křičela. Z plných plic. Vtom se Thor otočil. Otočili se i ostatní. Otec se rozzářil. ,,Carol!"zvolal radostně a běžel naproti mně. Vpadli jsme si do náručí. Rozbrečela jsem se a mu též stekla jedna neposedná slza po tváři. ,,Tati."zašeptala jsem.

Midgard
Loki přistál na Midgardu. Rozhlížel se kolem sebe. Lidé na něho zírali zděšeným pohledem. Na sobě měl už svou výzbroj. Jeho hlavu zdobila zlatá přilba s rohy. Jeho krk lemoval zlato-černý límec a na sobě měl zeleno-černý oblek. V ruce měl své zlaté kopí s modrým,svítivým kamenem. Kopí osudu. ,,Baf." Lidé se rozutekli. Na Lokiho tváři pohrával úsměv. Loki svým kopím bouchnul o zem. Na obloze se náhle otevřela brána. Mraky zešedaly a z brány začaly vyskakovat různá monstra. Od mrazivých obrů ,až po obrovského vlka. Nikdo nemohl tušit ,že je to nejstarší Lokiho syn Fenrir. ,,Útok!"rozkázal hlasitě Loki. Všichni se rozeběhli. Kvůli mrazivým obrům byl všude led. Fenrir trhal svými obrovskými ústy budovy. A Loki? Ten se na to jen spokojeně díval.

Ásgard
,,Rychle. Musíme jít."poručil Thor a já s otcem jsme se odtáhli. Oba jsme měli rudé oči. Vyrazili jsme do velké kulaté místnosti. Uprostřed stál muž. Ve zlatém brnění. Přesně jako v tom snu. ,,Thore!"zvolal na oko nadšeně ,že ho vidí. ,,Loki. Je na Midgardu a po stovkách zabíjí lidi. Jsou tam mrazivý obří a jeho syn Fenrir."oznámil mu Heimdall. Thor si povzdechl a ostatní zděšeně zírali na Heimdalla. ,,Otevři Bifrost. Musíme se dostat na Midgard."řekl naléhavě Thor. Heimdall beze slova otočil svým zlatým mečem v díře ,jako klíčem. Otevřela se brána. Thor podal ruku Starkovi. Ten jen otráveně protočil oči a chytl se Thora za ruku. Všichni se chytli za ruku toho před ním. Když naše ruce byly spojené Thor skočil do Bifrostu. Ostatní ho následovali.

Midgard
Loki v dáli viděl tvořící se vír. Hned poznal ,že se někdo pomocí Bifrostu chce dostat na Midgard. A bylo mu jasné ,že je to Thor s tou bandou pošuků. Duhové blesky vytvořily kruh. Po chvíli to ustalo. Loki neviděl ,kdo vyletěl z toho zářicího kruhu ,ale věděl ,že to jsou oni. Avengers ho chtějí zastavit. Loki naštvaně zaťal pěsti. Nemůžou mu překazit jeho skoro dokončený plán. Budovy byly rozdrcené na miliardu kousíčků. Na zemi leželo několik mrtvých i zraněných lidí. A oni. Oni mu to chtějí překazit.

Jakmile jsem pod sebou ucítila pevnou zem ,ulevilo se mi. Objevili jsme se pár metrů od města požírající Lokiho hněv. Všichni Avengers byli připraveni. Až na Bruce. Ten jen neblaze pozoroval okolí. ,,Bruci. Měl by ses přeměnit."řekla naléhavě Nataša. Bruce však sklopil pohled. ,,Lidé se mě budou bát. Vždyť nevíš ,jak to minule dopadlo?"řekl Bruce ,který se stále díval do země. ,,Bruci. Je jedno co si myslí teď ostatní. Potřebují zachránit. Loki nejspíš zavraždil už spoustu lidí a my nemůžeme dovolit ,aby vyvraždil celé město."řekla jsem naléhavě. On se mi podíval vystrašenýma očima do obličeje. Viděla jsem ,jak se mu žíly mění na zelené. ,,Tak fajn."řekl hlubokým a strašným hlasem. Pomalu mu zezelenala celá pokožka. Jeho sako se roztrhlo vejpůl a když se proměnil celý ,hlasitě zařval. Nataša mi rychle podala pistoli. ,,Tohle nejspíš budeš potřebovat."řekla a usmála se. Já jsem jí úsměv oplatila. Všichni se rozeběhli. Thor pomocí svého Mjölniru letěl. Iron man zapl trysky. Kapitán běžel neuvěřitelnou rychlostí. Hulk běžel po čtyřech. A ostatní se snažili běžet vedle nich. Nebylo to snadné. Ale museli si udržovat tempo s nimi. V běhu jsem nikdy nebyla nejlepší. Ale kupodivu jsem byla hned za jejich zády. Zhluboka jsem dýchala. Na chvíli se zdálo ,že celý svět ztichnul a já slyšela jen mé zběsile bušící srdce. Moje plíce div neprasknuly a mé nohy se nepodlomily. Běžely stále dál. Vstříc zachránit tisíce lidí. Vstříc zachránit mou milovanou planetu. Vstříc zachránit celý svět. A vstříc. Zachránit vesmír.