Forever in my mind

*5*

Dívala jsem se na něj zděšeným pohledem. ,,Takže. Když mi to Fury nechtěl říct předtím ,jak nevěděl ,že jsem tak ,,dobrá."naznačila jsem prsty uvozovky. ,,Tak co po mně chce?"zeptala jsem se ho šokovaně. ,,To ani já nevím. Ale říkal ,že po třetím tréninku ,máš za ním zajít do kanceláře."oznámil. Němě jsem kývla hlavou a chystala se k odchodu. Otec mě však chytil za paži. ,,Ať už po tobě chce cokoliv ,pamatuj. NIKDY mu nesmíš odporovat."řekl přísným tónem. Já jsem kývla a otevřela protější dveře ,kde byl můj pokoj. Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Chvíli mi promítalo hlavou to co mi řekl otec. Skočila jsem na postel a dala na ni notebook. Zapla jsem ho a netrpělivě čekala až nastartuje. Hned poté jak mě ozářila tapeta s fotkou otce a mě ,jsem otevřela Google chrome. Najela jsem na linku pro vyhledávání a zadala ,,Loki." Otevřela jsem wikipedii a začala si podrobně číst všechna slova. Po každé větě. Po každém slově. Po každé slabice a po každém písmenu jsem byla čím dal víc nervózní. Přečetla jsem jen dva první řádky a hned jsem stránku vykřížkovala. ,,Dobře. Tolik zase o něj vědět nechci."špitla jsem si pro sebe. Notebook jsem vypnula a zaklapla ho. ,,V téhle budově je bůh. Bůh všeho špatného..." Všimla jsem si čase na mojich pozlacených hodinkách. Jedenáct hodin večer. Měla bych jít spát. Zítra je opět trénink.

,,Zapoj nohy!" Pohybovala jsem se na rozthané,pochybné žíněnce a intenzivně boxovala do boxovacího pytle. ,,Hlavně dýchej pravidelně. Píchání v boku by tě mohlo oslabit." Dýchala jsem pravidelně a zhluboka. Moje ruce pořád bušily do pytle. Každý úder. Měl svižnost a sílu. Tedy měl by. ,,Dobrý to stačí." Přestala jsem boxovat a své ruce jsem položila na svá stehna. Zprudka jsem vydýchávala. ,,Výborně."usmála se na mě. To snad bylo poprvé. ,,Mám z tebe radost. Už ti to jde." Neubránila jsem se mírnému úsměvu. Podala mi ručník a já si setřela svůj pot. ,,Budeme muset ještě trochu zapracovat na fyzické stránce ,ale box by ti šel."řekla s radostí. ,,Taky se musíš naučit správně dýchat. To že ti teď nepíchalo v boku neznamená ,že zítra tě v boku píchat nebude."řekla a podívala se na mě vážným pohledem. Na svůj souhlas jsem stačila jen kývnout. Opět mě zrzka doprovodila k pokoji a já se s ní s úsměvem rozloučila. Hned jak jsem vešla do pokoje jsem šla do sprchy.

,,Nicku. Ona na to není připravená."slyšela jsem za dveřmi otcova pokoje. ,,Je. Neviděl jsi ji přeci dneska na tréninku? Je úžasná! Sebeobranu zvládá ,tak zvládne i tohle. Nemůže se jí nic stát. Všude kolem budou agenti ,kteří zasáhnou ,když bude třeba." ,,Vy to nechápete! Je to moje jediná dcera! Nechci riskovat ,abych ji ztratil!"zařval na něj naštvaně i smutně otec. Nevěděla jsem o čem se tam baví ,ale věděla jsem o kom. O mně. Radši jsem odešla zpátky do svého pokoje. Celkem jsem se nudila a tak jsem šla na mobil. Uviděla jsem nově příchozí zprávu. Byla od Holly.

Holly💓: Hádej co?! 😅😶

Me: Poddávám se 😆🤷🏿‍♀️

Holly💓: Pro příště by ses mohla snažit více 😆. No dobře. S Frederickem jsme si dali pusu 😭❤️

Me: Tak to moc gratuluji! 🥰❤️

Holly💓: Jo a ještě jsem se chtěla zeptat. Nezajdeme zítra někam? 😊

Nad touhle otázkou jsem těžce zaváhala. Mám jí říct pravdu? Nebo ji lhát?

Me: Promiň. Zítra nemůžu. 😕

Holly💓: ,,A co máš tak důležitýho." 😂

Me: Jdeme s tátou k babičce.

Holly💓: Oukej. Tak nic. Papa ❤️

Me: Ahoj 😊

Úlevou jsem vydechla ,že mi lež vyšla. Za chvíli jsem slyšela zaklepání. Otevřela jsem dveře a hned se mi objevil pohled na muže tmavé pleti a pásku přes oko. ,,Zase ten pirát ty vole."řekla jsem si v duchu a málem jsem vyprskla smíchy. ,,Bude večeře."oznámil bez emocí. Následovala jsem ho tedy do jídelny a posadila se na své místo.

,,97....98....99....100!"vykřikla nadšeně zrzka. ,,Dala jsi to bez pochyby."pochválila mě. Právě jsem dala 100 kliků. Můj dosavadní rekord. Plácly jsme si spolu a usmály se navzájem. ,,Jsi vážně dobrá." Usmála jsem se. ,,Děkuji." Dívala se na mě hrdým pohledem a ze mě sršelo sebevědomí. ,,Fury říkal-." ,,Ať jdu za ním. Já vím."skočila jsem ji do řeči. Ona se mírně usmála a podala mi ručník. Setřela jsem pot z čela a hodila ho na žíněnku. Mířila jsem k Furyho kanceláři.

Zaklepala jsem nejistě na dveře. ,,Dále."ozvalo se tlumeně. Vstoupila jsem do místnosti. Pohled jsem upřela na dluhý stůl ,kde opět seděl Fury. ,,Dobrý den slečno Caroline."pozdravil mě s vážným pohledem. ,,Dobrý."odpověděla jsem tiše. Svou rukou naznačil na židli před stolem. Přistoupila jsem k ní a usedla. ,,Jak už asi víte něco pro vás mám."odmlčel se a já hlasitě polkla. ,,Uviděl jsem vaše výkony a věřte mi ,že tohle rozhodnutí jsem nemohl nechat jen tak. Chvíli jsem se s vaším otcem dohadoval ,ale nakonec povolil."cukly mu koutky úst. ,,Mám pro vás úkol. Jelikož jsme uvěznili Lokiho. Potřebujeme někoho kdo by ho hlídal." Pootevřela jsem ústa a svraštila obočí. Dívala jsem se na něj se zaskočeným výrazem. ,,To nemůže myslet vážně."řekla jsem si v duchu. Ale už vím ,že tady všichni a vždy myslí všechno vážně. ,,Takže chcete po mně ,abych hlídala boha všeho zlého?" ,,Ano. Ale kolem vás budou agenti a-." ,,Pomůžou mi když se něco zvrtne. Váš rozhovor s otcem nešel přeslechnout."skočila jsem mu do řeči. ,,Fajn. Dejte mi nějakou zbraň a možná se od té cely vrátím živá."odpověděla jsem sarkasticky. ,,Musíte být opatrná. Může se vám dostat do hlavy a ovládat vás. Může ovládat vaše emoce. Nic mu nevěřte. Vždyť je to bůh lží. A když cokoliv bude vyvádět ,zmáčkněte tohle."řekl a podal mi malý ovladač s červeným tlačítkem. ,,Spustíte tím poplach a všichni agenti poběží k cele."vysvětlil. Podívala jsem se na něj a zase zpátky na ovladač. ,,A zbraň?" ,,Zatím nepotřebujete."odsekl. ,,Jaktože ne? Co bude ,když se mě bude snažit napadnout?"vyjekla jsem. ,,Agenti budou všude. Budeme vás sledovat přes kamery. Nemusíte se bát."odpověděl klidně. Stoupnul si od stolu a vytáhl mě za paži. Neochotně jsem si stoupla a následovala ho. Dovedl mě před velké,kovové,dvoukřídlé dveře. Kývnul na mě a odešel. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Svými dlaněmi jsem zatlačila na dveře a tím je otevřela. Uviděla jsem muže. V černo-zeleném obleku. Černé dlouhé vlasy. Když jsem vstoupila do místnosti ,otočil se ke mně obličejem. Svými modrými,ledovými oči na mě zíral.