Forever in my mind

Magie

Nebyla schopna pohybu. Stále a upřeně se dívala na Lokiho. ,,J-jak?"vykoktala ze sebe. Loki si povzdychnul. Oblékl si mechově zelený svetr. Jeho kůže se vtom začala přeměňovat do normální,béžové. ,,Kdysi. Když Ódin bojoval v Jötunheimu o mír ,našel na studeném kameni dítě. Byl to syn Laufeye -krále Jötunheimu-. Ódin vzal dítě do náručí a vtom se dítě s modrou ledovou kůží přeměnilo na normální dítě s béžovou kůží. Všechny ty roky mi to tajil. Myslel jsem si ,že jsou moje pravá rodina. V jeden den jsem se to však dozvěděl. Byl jsem pouze věc ,která čeká na své využití. Pomocí mě chtěl Ódin nastolit trvalý mír mezi Jötunheimem."odřekl Loki a se svým smutným výrazem se podíval na stojící a vyděšenou dívku ve dveřích jeho pokoje. Carol zmateně a překvapeně zamrkala. Nemohla věřit svým uším. ,,Je mi to moc líto..."řekla konějšivě. Loki kývnul a díval se do země. ,,Mě nemáš litovat. Vždyť jsem bezcitné a kruté stvoření."řekl a ironicky se usmál. Carol sklopila pohled. ,,Tohle neříkej."řekla potichu a pomalými kroky chtěla odejít z pokoje. Ve dveřích se však za ním ohlédla. On jen mávnul rukou na náznak ,,Jdi." Poté Carol za sebou zavřela dveře. Klíč ,který po celou dobu svírala v ruce byl kluzký a mokrý z jejího potu. Chtěla už zamčít. Vtom se však zastavila. Nemohla ho tam věznit. Bylo jí ho opravdu líto. Chvíli váhala. Měla bych dveře zamčít. Je to tak lepší. Nalhávala si v duchu. Její srdce však říkalo něco jiného. Klíče položila a tím pádem dveře byly stále otevřené. I tak ale měla pocit nejistoty a tak raději zůstala v obývacím pokoji ,aby viděla jestli Loki z pokoje vyšel.

Loki

Pobídl ji ,aby šla. Ona jeho gestu porozumněla a zavřela dveře. Čekal na zvuk zamknutí dveří. Nic se neozvalo. Byl poněkud zmatený a svůj pohled upíral na dveře. Uslyšel ,jak mu břicho dává najevo ,že potřebuje jídlo. Loki mírně sykl bolestí žaludku a popadl se za něj. Vzhlédl opět ke dveřím a chvíli se na ně váhavě díval. Poté k nim vykročil. Nejistě otevřel dveře. Dveře nepříjemně zaskřípaly. Loki vyšel z pokoje a neustále se ohlédal. Náhle se střetl s pohledem sedící Carol. ,,Ahoj."pozdravila ho klidně. Loki jen kývnul hlavou. ,,Potřebuješ něco?"zeptala se se zájmem. ,,Mám hlad."řekl nervózně a dívku skenoval pohledem. Ona ochotně vstala a odkráčela do kuchyně. ,,Co si dáš?"zeptala se a hrabala v ledničce. ,,Neznám vaše jídla. Dej mi cokoliv."odvětil a stále nervózně skenoval dívku pohledem. Chvíli odvrátila pohled od lednice a usmála se na něj. Poté kývnula hlavou a vytáhla něco z lednice. ,,Proč si mě nezamčela?"zeptal se znenadání Loki. Carol zvedla pohled od nachystaného jídla pro něj a potichu si vzdychla. ,,Neměl bys tam být zamčený. Je mi blbé ,když tam si celý den ,teda když nejíš."odpověděla a donesla mu na stůl připravené jídlo. Poté si nachystala i svou porci. Loki spokojeně jedl své jídlo a koutkem oka Midgarďanku pozoroval. ,,Avengers nebudou zrovna nadšeni."řekl náhle a Carol se prudce otočila. ,,Nebudou o tom vědět."řekla a donesla svoji porci na stůl naproti Lokiho. Oba mlčky jedli. Ani jeden z nich neřekl ani slovo. Nebyla potřeba se bavit. A navíc ,nebylo o čem.

Vtom uslyšeli zaskřípání dveří. V nich uviděli Starka s pootevřenou pusou. ,,Co ten tu dělá?"zeptal se naštvaně a pohled upřel na Carol. Loki svůj pohled ze Starka přemístil na Carol. Vyděšeně se na sebe dívali. ,,Jen-." ,,Měl jsem hlad."skočil Carol do řeči Loki. Tony zmateně svraštil obočí. Rychlým krokem se dostal k Lokimu. ,,Tak. Jdeme."zavelel a zvednul Lokiho za paži. On neochotně vstal a naposledy se ohlédnul na Carol zklamaným pohledem. Ona s otevřenou pusou hleděla ,jak oni dva odchází.

,,Agentka a nemá žádnou zodpovědnost!"zařval Tony naštvaně. ,,Tony klid..Určitě má k tomu důvod."ohradila Nataša. Carol se sklopeným pohledem naslouchala hlasité hádce. ,,Carol...Proč si mu nechala otevřeno?"zeptal se klidným hlasem Thor. Ano. Carol jim řekla ,že mu nechala dveře odemčené ,ale neřekla jim doposud důvod. ,,Thore. Sám si jeho b-. Nevlastní bratr a chceš ho nechat uvězněného?"zeptala se zklamaným hlasem Carol a zdvihla pohled k němu. Thor od ní odtrhnul pohled a se smutným výrazem se díval do zdi. ,,Neodbočuj od tématu a řekni nám ksakru ten důvod!"křičel naštvaně Tony. Steve se ho snažil uklidňovat ,ale moc to nepomáhalo. Carol si poddaně vzdychla. ,,Je mi blbé ho tam zamykat. Potřebuje taky svůj prostor. Ať už je to ten co si chce podmanit planetu nebo jen obyčejný vězeň ,který se snažil vykrást obchod. Potřebuje vyjít z toho pokoje častěji než jen na záchod,sprchu nebo jídlo."vysvětlila a s nadějí o pochopení se podívala na Avengers. Tony sklopil pohled a vzdychl si. ,,Dáme na něj sledovací zařízení ,když bude spát a může mít svůj osobní prostor."zašeptal otráveně ,aby to Loki neslyšel. Touhle větou debata definitivně skončila. Carol se mírně na Tonyho usmála a kývla na náznak díku.

Pomalu otevřela dveře. Mírné zaskřípání upoutalo bohovu pozornost. ,,Čau."pozdravila ho tiše Carol. Loki mlčky kývnul. ,,Jsem stále zvíře v kleci?"zeptal se ironicky. Carol se mírně usmála. ,,Ne."řekla prostě a to vzbudilo Lokiho zájem a chtíč. Upřímně ale mírně se na ni usmál. ,,Děkuji." Tahle slova dívku téměř vyvedla z míry. Nikdy od něj neslyšela tohle slovo. Od něj by to taky nikdo nečekal. Carol jen kývnula. ,,Chybí ti matka?"zeptala se znenadání. Loki od ní odtrhl pohled. ,,Ano.."řekl tiše a smutně. ,,Chybí."dodal. Carol si k něj přisedla na postel. Položila mu ruku na stehno a on sebou mírně cukl. Vzhlédl opět k ní. ,,Ale díky tobě se necítím tak úzce."řekl a usmál se. Carol to potěšilo a tak mu úsměv oplatila. ,,Carol! Pojď nám pomoct s lodí!"slyšela tlumený křik. Carol si těžce vzdychla a zadívala se do Lokiho očí. ,,Ještě se uvidíme. Ale dnes tě budu muset ještě zamčít. Vydržíš to do zítřka?"zeptala se s obavami. ,,Samozřejmě."odvětil a usmál se. Carol vstala a odešla ke dveřím. Ve dveřích se ještě otočila a usmála se. Poté odešla a on jen slyšel zvuk zámku.

,,Teď mi podej šroubovák."pokynul Tony a Carol hned zašmátrala po šroubováku. Po pár vteřinách ho vytáhla a podala mu ho. ,,Tak jo."zašeptal si pro sebe Tony. Najednou se z toho začalo dýmit. Tony nervózně odstoupil. ,,Pozor!"zakřičela Carol a postavila se před něj. Uslyšeli výbuch. Čekali ,že ucítí bolest. Nýbrž nic. Oba opatrně otevřeli oči a poté je zděšeně vykulili. ,,To je..." ,,Štít?"dopověděla Carol za Starka. Právě ze své dlaně ,kterou nevědomky pohybovala v kruzích ,vytvořila zelený štít. ,,To je jeden z náznaků tvé moci."uslyšela za sebou sametový hlas. Stark a Carol se prudce otočili a uviděli vysokého,štíhlého muže s havraními vlasy a modrými oči.