Forever in my mind

*18*

Dívka se procházela lesem. Občas se slunce nad mohutnými korunami stromů ukázalo a někdy zase skrylo. Studený vánek dívce lechtal obličej a její tmavé,hnědé vlasy vlály ve větru. Kolem sebe slyšela šustění listí a ptačí zpěv. Kráčela pěšinkou a pod ní praskaly malé větvičky. V dáli najednou něco zahlédla. Popadla ji panika a nervozita ,když zjistila co je pár metrů před ní. Spatřila obrovité zvíře. Jeho srst byla hnědá a naštvaně zíralo na ní. Krátce zvíře zařvalo a utíkalo směrem k ní. ,,Medvěd. Medvěd."opakovala si dívka vystrašeně v hlavě. Když popadla dech a odhodlala se ,začala utíkat. Větvičky se pod ní hlasitě lámaly. Ptáci se vyplašili a odletěli pryč. Najednou ,jako by i vítr utekl. Dívka ztěžka dýchala a její nohy jí selhávaly. Medvěd jí měl skoro na dosah. Uslyšela prudkou ránu. Dívka přestala utíkat a rozhlédla se za sebe. Medvěd bezmocně ležel na zemi. Jeho hrudník se však pořád zdvihal. Před ním stál povýšeně muž. Najednou se vítr vrátil a mužovi černé vlasy vlály. Otočil se směrem k dívce. Jeho ledové oči zkoumaly vystrašenou dívku ,která měla na dosah infarktu. Pomalým krokem se vydal k ní. Stál přímo u ní a jeho oči dívku probodávaly pohledem. Muž dívce položil ruku na rameno. Dívka se polekaně podívala na jeho ruku. Poté opět vzhlédla k němu. ,,Tohle už mi nedělej."řekl muž ustaraně.

Avengers loď
,,Kde by sakra mohli být?"zaklel Tony. Tým Avengers bylo v panice. Vůbec nevěděli ,kde by mohl bůh lstí a falše schovávat nevinnou dívku. Měl obrovskou základnu někde v Paříži? Nebo snad skromný domek někde v Africe? Avengers byli bez nápadů. Jejich mozek zaplavily obavy a strach. Nervozita a bezmoc. Neschopnost a nezodpovědnost. Jejich plány nedávaly hlavu ani patu. Vždy ,když někoho něco napadlo ,hned se to zamítlo. Neměli žádné indície,stopy,cokoliv co by je dovedlo do cíle. Museli spoléhat na štěstí. Na naději a prosby. Museli projet celý svět ,kvůli jediné holce. Najít ji. Utěšit ji a konějšit ji. Jakkoliv ji pomoct. Byli ale bezradní. Nevěděli kam letět dříve. Kam přistát a ujistit se ,že ta dívka tam určitě je. Neměli jistotu. V ničem co dělali ,neměli jistotu.

Nataša zkoumavě prohledávala holografickou mapu. Snažila se vyloučit nějaké státy ,kam by podle jejích instinktů neměli být. Zamyšleně těkala očima na mapě. ,,Thore. Řekni mi něco o Lokim."řekla náhle a podívala se na sedícího Thora ,zaplaveného v myšlenkách. Thor prudce zvedl pohled a probral se z myšlenek. ,,A poprosím. To co nevíme."dodala Nataša než Thor začal mluvit. Thor se mírně uchechtl a začal: ,,Loki není můj vlastní bratr. To již víte. Ale nevíte důvod ,proč je nevlastní. Jeho původ...Zkrátka není z Ásgardu ,ale z Jötunheimu. Je to planeta mrazivých obrů. V pradávných dobách můj otec Odin válčil proti mrazivým obrům. Zvítězil a tím pádem zařídil na nějakou dobu klid mezi všemi devíti světy. Když však válka skončila ,našel bezmocné,odhozené dítě ,které bylo synem Laufeye -králem mrazivých obrů. Sebral ho do náručích a z modrého,mrazivého obra se stalo normální dítě s béžovou pletí. Skrze něj chtěl otec nastolit mír. Využít ho. Byl pouhá návnada. Když se to Loki dozvěděl ,neovládl se a měl chuť vše zničit. Jötunheim,Midgard...možná dokonce samotný Ásgard."dopověděl Thor sklesle. Všichni na něj udiveně hleděli. Nataša zamyšleně hleděla do země. Otočila se zpět k holografické mapě. ,,Takže..."odmlčela se a otočila se zpátky k ostatním. ,,Musí být někde na severu?"zeptala se Nataša. Všichni se na ní zamyšleně podívali. ,,Musí. Kde je zima ,tam má větší moc."řekl a všichni se na sebe usmáli.

Finsko
,,Jen jsem se procházela!"ohradila jsem se. Mám pocit ,že se tu hádáme snad týden. On praštil naštvaně do stolu. ,,Mohla si umřít!"zařval na mě. Já naštvaně chodila po místnosti. ,,A co by se stalo ,kdybych umřela?!"zeptala jsem se ho a začala křičet. Loki si povzdechl. ,,Jelikož nemáš dítě ,tak by se temná magie nikde nepřenesla a tím pádem ,by jsi mohla zahubit svět temnotou."řekl vážně. Já rázem ztichla. Nevěděla jsem co říct. Čekala jsem cokoliv ,ale tohle ne. ,,Já-" ,,Žádné ,,já." Prostě se drž při chatce a nechoď nikam do lesa."přikázal mi. Já si jen povzdechla a odešla s rychlochůzí do pokoje. Slyšela jsem ,jak Loki něco shodil z kuchyňské linky. Náhle jsem se rozbrečela. Chtěla jsem být s otcem. Dokonce i s Avengers ,kteří mě tak štvali. Chtěla jsem vidět i Furyho. Chtěla jsem vidět kohokoliv ,koho jsem znala. Chtěla jsem vidět Holly. Jak si asi teď vede s Frederickem. Myslí na mě? Píše mi každý den? Nebyla jsem schopna na žádnou otázku ,kterou jsem si položila odpovědět. Mé myšlenky zaplavily vzpomínky. Jak jsme si s Holly hrály ve školce. Jak jsme nastoupili do školy a do stejné třídy. Jak jsme si hráli. Všechno mi to strašně chybí. Náhle se otevřely pomalu dveře. Já jsem si rychle otřela slzy. Sedla jsem si na postel a vzhlédla ke dveřím. Stál tam Loki. Neměl svou chladnou tvář ,jako obvykle. Měl zcela zklamaný a zničený výraz. Pomalu vstoupil do pokoje a zavřel dveře. Přistoupil k posteli. Odtrhla jsem od něj pohled. Nemohla jsem se na něj dívat. To co udělal ,mě překvapilo. Sedl si vedle mě a dal mi ruku na stehno. Mráz mi přeběhl po zádech a cítila jsem nervozitu. Stále můj pohled směřoval do země. Ty jeho oči. Myslela jsem si ,že mi vidí do duše. ,,Já...Chci se omluvit."náhle jsem k němu vzhlédla. Bůh lstí a falše se mi chce omluvit? Svraštila jsem obočí a už od něj neodtrhla pohled. ,,Měl jsem ti říct ,ať tam nechodíš. Není to tvá chyba."řekl a pohled upřel do země. Já jsem jen kývla. Nevěděla jsem co říct. Podívala jsem se do země. ,,To je v pořádku."zašeptala jsem. On ke mně vzhlédl a já zase upřela pohled do jeho očí. Mlčky jsme se na sebe dívali. Loki se mírně usmál. Téměř neviditelně. Já jsem se též usmála. Vtom se Loki začal sklánět. Přibližoval se k mému obličeji. Zavřel oči a našpulil rty. Nevěděla jsem co dělat ,a tak jsem též zavřela oči. Uslyšela jsem náhlou ránu. Ta nebyla ale od toho ,že spadlo něco v kuchyni. Bylo to venku a muselo spadnout něco obrovského. Sice daleko od nás ,ale rána se ozvala celkem zřetelně. Otevřela jsem oči. Uviděla jsem Lokiho jak se zběsile ohlíží a má vykulené oči. ,,Jsou tady."řekl a svižně vstal. ,,Kdo?"zeptala jsem se nechápavě. ,,Avengers."řekl a doběhl ke dveřím. Když je zavřel ,uslyšela jsem zvuk zamknutí. ,,Skvělý."řekla jsem si potichu.