Nevěst(k)a ✔️

26.

„Ne, ještě jsme spolu nespali, což je šílený, protože já ojedu i strom,“ Karolína vášnivě vyprávěla to, co se stalo za posledních pár týdnů.

„Možná je to tak lepší. Víš to, že na vztah jdete pomalu. Každopádně je fajn, že jste spolu skončili, protože se k sobě perfektně hodíte a na Pepovi si nešlo nevšimnout, že k tobě něco cítí.“

„To vypadá, jako bych byla úplně slepá, protože si toho všimnul každý kolem mě,“ začala si hrát se svou sklenkou a dívala se na ni. Na jazyku jí svrběla slova, která se bála vyslovit nahlas.

„Co je?“ všimla si její náhlé změny.

„Víš, tak mě zajímá, jestli nevíš, co se s ním stalo?“ nemusela ani říkat koho myslí. Petra hned pochopila.

„Prý by měl být u své sestry ve Španělsku. Můj táta na něj nalítnul, že po něm chce vrátit peníze za svatbu, ale on ještě ten den utekl. Když se ho snažil najít v jeho firmě, tak zjistil, že dal ze dne na den výpověď. Nevím, ale nesedí mi to k němu. Ať už byl jakýkoliv hajzl, nikdy před ničím neutíkal. Muselo se mu něco stát,“ šlo na ni vidět, že má o Jirku strach. I přes to vše, co jí udělal, nemohla svému srdci jen tak poručit, aby ho přestalo milovat.

„Možná že asi vím co,“ Karolína si vzpomněla na to, co jí vyprávěl o starý Holubový. „Víš, moje sousedka je jak navrčená modrýma pilulema a když jsi odešla, Pepa mu dal jednu uspávačku a pak ho nechal na chodbě. Ráno jsme ho našli s Holubovou. Jirka nám řekl, že ho prý znásilnila,“ držela v sobě smích. I když by jí to nemělo být k smíchu, Jirka si to všechno zasloužil. Karma je zdarma a v tomhle případě to platilo dvojnásob. Petra jen zůstala zírat s otevřenou pusou, ale pak… pak se začala tak smát, že jí tekly slzy z očí.

„Pane Bože, kolik jí je?“ stírala si mokré tváře.

„Něco přes šedesát,“ už i Karolína se smála.

„No to mě podrž,“ dál se smála.

„To teda. Hele, zapomeň na něj,“ chytila ji za ruku a vážně se na ni podívala.

„Já vím, měla bych se vzpamatovat a taky to mám v plánu. Jen je to strašně těžké,“ víc než to. S tím mužem strávila několik let svého života a ať už to bylo dobré nebo špatné, má na něj i krásné vzpomínky. Nemůže jen tak zapomenou. Byl její celý svět.

„Zvládneš to, uvidíš. A nejsi na to sama. Máš mě,“ tu, která za vše může, řekla si v duchu. Jo, to svědomí, jak jí by se bez něj lépe žilo.

„Já vím, ale asi bys měla vědět, že se stěhuju. Za dva dny odlétám do Anglie. Mám tam tetu, takže chci kompletně změnit svůj život. Už se na to těším,“ tvář se jí náhle rozzářila. Jen Karolína z toho nebyla nadšená. Přijde o svou kamarádku. Teď… zrovna teď, když ji má zpět. „Nebuď smutná, neodlítám na konec světa. Kdykoliv za mnou můžeš na dovolenou i s Pepou. Ten kluk je skvělý. Drž se ho.“

****

Kolem dvaadvacáté hodiny se vracela domů smutná z toho, že jí Petra opouští. S igelitkou v ruce odemkla a po tmě šla do kuchyně. Odložila tašku na stůl, ale něco spadlo na zem a rozbilo se to. Rozsvítila a nestačila se divit. Stůl byl slavnostně prostřený a dokonce ho zdobily svíčky. V tom se mezi dveřmi objevil rozespalý Pepa.

„Ahoj,“ žmoulal si oči.

„A-ahoj,“ zadrhla se. „Co to? To ty?“ ukázala na stůl.

„Jo, chtěl jsem ti udělat překvapení. Vola jsem ti, ale tys mi to nebrala,“ vypadal unaveně a taky trochu podrážděně.