Nevěst(k)a ✔️

29.

„Pepo, zlato, slyšíš mě?“ Zaslechl z dálky milý hlásek. „Pepo, otevři oči, to jsem já, Kája.“ Ten hlas se přibližoval. „Pepo, slyšíš. To jsem já, Kája. Chci ti říct, že si tě vezmu, že tě šíleně miluju.“

„Sakra, to jsem se ocitl v Slunce seno a mluví na mě doktor?“ řekl tichým hlasem.

„Jasně, ty moje Blaženo. Otevři ty oči, než tě Maruš shodí ze žebříku,“ zasmála se Karolína a pohladila po tváři. „Jak se cítíš?“

„Jako bych spadl z koně,“ pokusil se o úsměv, ale jeho hlavu mu třeštila, jako by v ní měl tisíc vokalistek. Rozhlédl se kolem sebe a woala, byl v nemocnici.

„Máš slabý otřes mozku. Musíš tu zůstat přes noc na pozorování. Moc mě to mrzí, ale můžeš si za to sám. Proč jsi lezl na tu klisnu, když ses jí bál?“ přišlo jí to jako totální hloupost. Všichni přeci ví, že koně vycítí emoce svého jezdce.

„Chtěl jsem zamachrovat. Blbej nápad, co?“

„Ten nejhorší, ale chci ti říct, že jsi mi udělal strašnou radost, když jsem našla ten prsten. Sice jsi to asi plánoval jinak, ale to nevadí. Já nepotřebuju romantiku. Romantika je pro mě už to, že si mě chceš vzít a já říkám ano,“ slzy se jí leskly v očích, když si uvědomila, co se děje. Nikdy si nemyslela, že by se jí tohle mohlo týkat, ale dělo se to a s tím nejlepším parťákem.

„Kájo, k tomu bych ti asi měl něco říct. Ten prsten mi dal tvůj táta. Víš, chtěl, abych si tě udobřil. Já… jsem neměl plánu tě požádat o ruku,“ vůbec si neuvědomil, co svými slovy napáchal. Rozbil Káje její několikaminutový sen. Zničil její radost a udělal z ní zoufalku. Ona si naivně myslela, že ten prsten koupil a chtěl ji požádat o ruku, přitom ho dostal od jejího táty, aniž by vůbec něco plánoval. Cítila se tak trapně, když se koukala na prstýnek a až teď si všimla, že ho zná.

„Sakra, já jsem tak blbá,“ zakryla si obličej dlaní. Tohle pro ni bylo ponižující. Jak jen se má na Pepu dívat. Jak si jen mohla myslet, že by si ji chtěl někdo vzít. Chtělo se jí plakat.

„Ale ne, zlato. Nejsi blbá, prostě jsi tam viděla prstýnek a myslelas, že je pro tebe.“

„Ne, já jsem myslela, že si mě chceš vzít, ale to jsem se asi zmýlila. Co bys se mnou dělal? Jo, chodit se mnou je něco jiného, ale strávit se mnou celej život, je blbost. Promiň, ale musím jít, nebo se pobliju,“ a náhle na něj měla vztek. Proč by s ní sakra nemohl být celý život? Co je na ni špatnýho? Když viděla ten prsten, hned věděla, že s Pepou chce být celý život, neváhala ani minutu. Nebylo o čem přemýšlet. Jenže on má a asi o hodně věcí.

„Karolíno, tak to není, počkej,“ marně na ni volal. Karolína vyletěla z pokoje a rozplakala se. Nějak moc jí to zasáhlo. A v tu chvíli si to uvědomila. Dala si na facebook, že se bude vdávat. „Do prdele, proč všechno dávám na facebook!“

****

Pepa volal, Pepa psal, Pepa žadonil. Ale ona ho ignorovala. Nic nechtěla řešit. Vyjádřil se jasně. Nechtěl si ji vzít. A tak se uzavřela před celým světem, kterému oznámila, že se bude vdávat, i když to tak doopravdy nebylo. Pustila si ploužáky od Marie Carey a chlastala. Už byla dost opila a tak se snažila vytáhnou výšky, jako ona zpěvačka, přitom to bylo, jako by tahali slona za varlata. Hudba jí hrála tak nahlas, že ani neslyšela, že za dveřmi někdo buší a zvoní. Zaslechla to, až když skončila píseň. S přidržením stolu se postavila a kličkovanou chůzí sebevraha se vydala ke dveřím. Ještě ani neotevřela a její sousedka vtrhla do domu.

„Karolíno, ty krávo, zbláznila ses!“ šla rovnou k televizi a vypnula ji. „Je po desáté a všichni už spí!“ nejradši by jí bouchla tím ovládačem, co drtila v ruce. Dívala se na Karolínu, kterou shodila na zem. Seděla tam a plakala. „Holka, co se ti stalo?“ poklekla k ní.

„On… On si mě nechce vzít,“ protáhla poslední slovo. „Nikdo si mě nikdy nevezme, protože jsem štětka,“ opřela si hlavu o její hrudník a hlasitě naříkala. „Víš,“ zvedla k ní pohled a setřela si slzy. „Miluju ho a vím, že bych byla dobrá manželka. Nepodvedla bych ho a Pepa je borec všech borců. Myslím tím, že jako chlap je perfektní. Měla bys vidět jeho tělo. Jednou ti ho vyfotím, jo?“ kývla hlavou a pozvedla obočí. „Je fakt krásnej, uvidíš.“

„To je dobrý, nepotřebuju vědět všechno. Pojď, uložím tě do postele,“ objala ji kolem pasu a ztěžkla ji zvedla.

„Já ale nechci spát,“ vymrštila se jí a začala kroutit boky. „Chtěla bych tančit zimou i létem. Projít bez starostí celým širým světe,“ zpívala. Zajela si do vlasů a začala se smát. „Pojď, půjdeme tančit. Nabrknem si nějaký frajery a budem s nima dělat hanbaté věci,“ naklonila se k ní a šeptala. „Stejně mě Pepa nechce,“ položila si hlavu na její rameno. „Myslela jsem si, že mě žádá o ruku, ale ne,“ zas se od ní odtrhla. „Prdlajs. Nežádal mě a ani to neměl v plánu. Nechce mě po svém boku. Možná… jo, to bude ono,“ šla zas zpátky na sedačku a napila se rovnou z lahve. „Určitě si mě představil jako starou a zhnusila jsem se mu. Určitě si myslí, že až na mně bude plandat kůže a moje vlasy budou šedivý a moje frnda už nebude tak krásná, jako je teď…,“ na to se sousedka zasmála. „No nesměj se. Moje frnda je krásná. Hodně o ni pečuju. Pak ti dám nějaký tipy, ale zpět. Prostě se lekl, když si mě představil starou,“ lehla si a hlasitě vydechla. Zavřela oči a chvilku byla zticha.

„Kájo, spíš?“ šla k ní blíž.

„Něco ti řeknu, Pepo. Až ty budeš strej, tvůj frantík taky nebude tak hezkej, jako teď. Bude vypadat jako vyžvejkaná žvýkačka. A aby se ti postavil, budeš muset použít hever, vole,“ otočila se na bok a usnula.

„Bože, to je na mě moc informací,“ zacpala si uši. Už nechtěla nic slyšet. Radši dala Káju do stabilizované polohy, ze svého bytu donesla chůvičku a nechala ji pro jistotu na stole. „Dobrou, ty blbko.“