Nevěst(k)a ✔️

8.

„Takže, budeme hrát zamilovaný pár?“

„Nevím, asi jo. Zvládneme to, Pepé?“ čím blíže své rodině byla, tím více se bála.

„Jasně. Nebudeme nic hrát. Budeme se chovat jako vždycky, jen k sobě budeme blíž. Jako že nějaký dotek, letmé úsměvy… znáš to, ne?“ podíval se na ni.

„Líbat mě nebudeš,“ varovala ho.

„Dík, už jsem to ochutnal a bylo to jako líbat sestru,“ ušklíbl se.

„To teda pěkně kecáš. Já umím líbat, akorát jsem se nesnažila.“

„Holka, já umím líbat, aniž bych se snažil,“ zasmál se. „Neměla bys mít prsten?“

„Ne, nehrajeme na to,“ zaparkovala. „A jsme tady.“

„Cože!“ oči mu vyletěly jako animované postavičce z pohádky pro nejmenší. „Oni tu jsou taky? Proč?“ zděsil se, když zahledl Petru s Jiřím.

„Moje praštěná ségra je pozvala. Jo, a ještě jedna věc. Máme společnou svatbu s Petrou. Ve stejný den, ve stejnou hodinu,“ vystoupila z vozu a šla pro dort.

„No tak to teda ne. Já si tě nevezmu ve stejný den, jako on si bude brát ji. Nosí to smůlu. Pokud se dva páry berou najednou, jeden z nich to do roka schytá,“ začal s protestem vytahovat dárek.

„To by pro nás bylo asi nevhodnější, nemyslíš?“ pozvedla k němu obočí.

„Jo, vlastně, ono je to jen jako,“ uvědomil si. „Ale stejně je to mega hovadina. Jak to jako chceš udělat, abychom se nevzali, když se budeme brát?“ přešel k ní a odložil dárek na zem, aby jí pomohl s dortem.

„Nevím, asi doufám, že tak daleko nedojdeme. Můžeme se třeba pohádat. Nebo bys mě podvedeš,“ zavřela kufr a šla na zahradu.

„Na to zapomeň. Nakonec bych byl ten špatný já a pak mě vaši budou nenávidět. Jak já přežiju bez buchty tvojí mámy,“ zavzdychal.

„Hej,“ strčila do něj Karolína a zasmála se. V té větě zaslechla perverzní dvojsmysl.

„Co?“ až pak mu to došlo. „Karolíno, měla by sis vrznout, ty úchylačko

„Vrzla jsem si, proto jsme taky v téhle situaci. A teď ukaž jak mě miluješ,“ pošeptala, když došli k ostatním. Maminka se skoro rozplakala a tatínek objal Pepíka jako by právě našel svého syna. A z toho se Karolíně zvedl žaludek. Ne, vlastně to bylo ze sebe samotné. Jak jen mohla všechny tak obelhat. Tvářit se, jako že je vše v pořádku. Bože, mámu s tátou klepne, až zjistí, že to je jen divadlo.

„Tvůj táta mě má vážně rád,“ pošeptal jí do ucha Pepé. „Myslím, že si tě asi vážně vezmu,“ zasmál se a políbil ji na tvář, aby všem ukázal, že tahle žena je jeho. Pak ji objal kolem pasu a přitáhnul si ji majetnicky k sobě. Přitom se podíval na Jiřího, jako by ho chtěl upozornit, že ty pohledy, které po Karolíně hází, by měly patřit jeho snoubence Petře a ne Karolíně. Posadili se vedle sebe a Pepa se totálně vžil do své role milujícího snoubence. Neustále se Karolíny dotýkal. Jednou na ruce, pak na stehně, hladil ji ve vlasech, díval se na ni, jako by byla jediný člověk na oslavě a usmíval se, jako by vyhulil kvalitní marihuanu z Jamajky. Úplný Bob Marley.

****

„Jsem tak ráda, že jste spolu. Už jsem ani nedoufala, že se někdy vdáš,“ posadila se k ní maminka. Hned se k nim přidala Bára, Klára i Petra.

„Tak povídej. Jak jste se dali dohromady?“

„Jak tě požádal o ruku?“

„Je to jiný, když spolu spíte a když se spolu jen bavíte?“

„Kdy spolu začnete bydlet?“

„Jaký je milenec?“ při té otázce stočila pohled ke své matce, která ji vyslovila.

„Mami!“ napomenula ji se smíchem. Pak si zakryla oči. Tohle už nemohlo být trapnější. Tolik otázek a žádné odpovědi. Podívala se Pepíka, ten možná čelil jednomu a tomu samému od Ondry, Jirky, tatínka a Michala. Navázali spolu oční kontakt a usmáli se na sebe.

„Tohle hovoří za vše. Ještě nikdy se na tebe takhle nekoukal,“ rozplývala se maminka.

„Jo, já vám říkala už dřív, že se k sobě nějak mají,“ zajásala Bára. Bože, jsou snad blbý, pomyslela si Karolína. Pepík se na ni kouká pořád stejně. Nic mezi nimi není a ony se můžou pokakat. Přetrpěla ještě několik, na niž si musela vymýšlet pohádky, jaké by nevymyslel ani Walt Disney. Pak už jen seděla s bradou v dlani, s nohou přes nohu a dívala se, jak Anička rozbaluje dárek. Stejně měla největší radost z jejího. Jo, sada na vyrábění slizu je pro děti splněný sen. Nechápala, co na té patlavé, odporné hmotě vidí. Natočila hlavu na stranu, tak kde seděl Kuba a zíral na ni, jako by byla velké, cukrové lízátko.

„Co čumíš?“ řekla s nezájmem.

„Na co mám oči?“ dál na ni zíral.

„Ať ti do nich žába skočí.“

„Tak daleko nedoskočí.“

„Tak si čum, je mi to u zadnice,“ otočila se zas k rozbalování dárku. Zatím co Kuba dá lzíral. „Kubo, lezeš mi na nervy. Jestli na mě budeš dál tak koukat, vypíchnu ti oči a pověsím ti je nad postel, abys mohl zírat sám na sebe. Pak teprve poznáš, jak je to nepříjemný,“ ani se na něj nepodívala, když mu vyhrozila tou hrůzou. Kubík raději utekl.

„Z tebe bude matka století,“ přisedl si k ní Jirka. Hned jí proběhl mráz po zádech a popadl ji vztek. Hajzle, hajzle, hajzle! Řvala na něj v duchu. Proč jen tenhle vůl v ní vyvolává tak strašně hnusné a přitom krásné pocity. Proč má pocit, že vyvrhne vlastní srdce, zabalí ho do balicího papíru a zaváže obří stuhou a daruje mu ho. Fuj, zvedl se jí žaludek při té představě.

„Asi jako ty. Budeš spát s kamarádkama svý dcery?“

„To nebylo hezký,“ natočil se k ní a nenápadně jí položil ruku na stehno, které měla pod stolem.

„Hned dej tu pracku pryč, nebo ti urvu to, co máš tam dole,“ zašeptala výhružně a narychlo shlédla k jeho chloubě, což byl veliký omyl. ty pocity v ní se nebezpečně zvášily.

„Nevěřím, že jste vy dva spolu,“ ignoroval ji a dál měl ruku na její noze. Karolína splnila to, co řekla. Stiskla ho tak silně, že skoro vykřikl bolestí. Cítila, jak se mu ryje nehty mezi látku kalhot a kůži. Jo, díky bohu za dobrou manikúru.

„Je mi úplně jedno, čemu věříš nebo ne, ale můžeš si být jistý, že pokud na mě ještě jednou sáhneš, ty nebudeš mít tu možnost, abys poznal, jestli budeš dobrej nebo špatnej táta, páč z tvých vajec zbyde jen volské oko. Rozuměl jsi mi?“ naklonila hlavu na stranu a mile se usmála.

„Jo, pusť mě už.“ A tak ho mile ráda pustila a přísahala si, že tohle bylo naposledy, kdy se ho dotkla.

„Musíme vám něco říct,“ přiřítila se k nim Petra s těsném závěsu s Pepíkem. O víkendu jedeme všichni k nám na chalupu. Bude legrace!“ Karolína se podívala na ni, pak na Pepu, pak na Jirku a pak jen sklopila hlavu a hraně se rozplakala.