Nevěst(k)a ✔️

7.

Karolína se chystala do svého svatebního studia, kde měla domluvenou schůzku s Jiřím a Petrou. Musela se vzdát příprav na jejich svatbě. Nemohla dál předstírat, že se nic neděje, když se toho děje sakra moc. Ale aby je jen tak nehodila do vody, sehnala jim jinou agenturu, ne tak dobrou, jako je ona, ale měli by vše zvládnout.
Seděla ve své kanceláři. Točila se sem tam na židli a přemýšlela, jak jim to řekne.

„Čau ségra.“

„Do prdele!“ vykřikla a spadla ze židle, jak se lekla. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že úplně zapomněla vnímat okolí.

„Jsi v pohodě?“ Klára promluvila k sestře, která se sbírala ze země. Nechtěla se jí smát, a tak sklopila hlavu a skousla si usmívající se rty.

„Jo, naprosto,“ odsekla. „Hele, jestli potřebuješ hlídání, tak nemůžu. Mám hodně práce,“ byla dost nevrlá. Vlastně si svou frustraci vybíjela na sestře.

„No dovol,“ dala si ruce v bok. „Vypadá to, jako bych tě měla jen na hlídání dětí.“

„Sorry, ségra, tak jsem to nemyslela, je toho teď na mě nějak moc,“ opřela si lokty o stůl a dlaněmi se opíral o čelo. Dlouhé vlasy jí zakryly obličej jako závoj nevěstě.

„Děje se něco?“ Klára okamžitě poznala, že se ze sestrou něco děje. Je to jako sourozenecký radar. Nemusíte ani nic říkat a sestra, nebo bratr vždy ví, že nejste tak úplně v pořádku.

„Jo, ale neboj, já už makám na tom, aby se to vyřešilo,“ podívala se na Kláru a usmála se. „Tak proč jsi tu?“

„Dnes má Anička narozeniny, tak se chci domluvit co a jak.“

„Jo, já vím. Musím vyzvednout dort a dá…,“ zarazila se. „Do prdele, já zapomněla koupit dárek!“ chytila se za tváře a otevřela pusu. „Jsem mrtvej Homolka!“

„No to teda jsi, Luďo,“ zasmála se Klára.

„To nevadí, koupím jí něco cestou. Takže v pět u našich?“ ujistila se, že si dobře pamatuje čas.

„Jo, v pět,“ zadívala se na ni. „Fakt jsi v poho? Jsem tu, kdyby cokoli,“ nabídla jí zpovědnici.

„Já vím, děkuju.“ Klára vstala, zrovna když do kanceláře vstoupila Petra s Jiřím. Karolíně se rozbušilo šíleně srdce. Nevěděla kam s očima a tváře jí zrudly studem, když si vybavila, co dělala s Jirkou. Asi už se mu nebude moct nikdy podívat do očí.

„Ahoj, tak jsem tu, cos potřebovala tak důležitého? Doufám, že to není nic vážného?“ Hned se strachovala Petra, zatímco Jiří jen sledoval Karolínu uhrančivým pohledem. Karolína to cítila, ale nemohla mu ty pohledy opětovat.

„Dobrý den, já jsem Klára, sestra Karolíny,“ představila se sama, když viděla, že je její setra tak nějak mimo.

„Je, vy jste její setra, to je super, že se bude Kája taky vdávat, co? Nechápu, jak stíhá organizovat naší svatbu i její,“ vykvákala Petra. V tu chvíli se Karolína totálně zhrozila. Vážně práskla tu lež Kláře?

„Cože se bude? A s kým prosím vás?“ zasmála se Klára, protože si neuměla představit, že její rozdávačná sestra, hodlá vstoupit do svazku manželského.

„Jé, ono to bylo asi ještě tajné, omlouvám se,“ se psíma očima se podívala na Karolínu. Ta jen mávla rukou, protože si připadala jako na horském dráze. Tohle nemohla být pravda. Ne, ona rezignuje na celý svět. Z tohohle se už nikdy nevyhrabe. A Pepé jí zabije. Ano, je mrtvej Homola.

„No koho si to teda bereš?“ Karolína úplně viděla, jak se její sestra nechala unést tou novinou.

„Nějaký Pepa,“ Petra promluvila zas dříve, než by měla. Za to Karolína se stávala trpaslíkem. Každým Petřiným vysloveným slovem se jen zmenšovala.