ECHOTALE: Láska & Echo ❤

KAPITOLA 2. - Vtip s hlubším míněním...

Když jsme přišli blíže k domu, už šlo poznat, jak si král s královnou předstvajují jejich novou zahradu. Květiny Echo už jsou dávno buť zasazené, nebo se tyčí u plotu a stromky se ohýbají v letním vánku. Prošli jsme zahradou po chodníku a Frisk zaklepala na dveře. Když jsme tak stáli u domu, byl mnohem větší, než šlo poznat z dálky. Ze zamyšlení mě probudily otevírající se dveře. Stál tam budoucí král, Azriel. Je to fajn kluk, jsme dobří kámoši. ,,Frisk, Sansi, to už jste tady"? Přívětivě se pousmál a než jsem stačil sarkasticky odpovědět, otočil se směrem do domu. ,,Mami, tati, Frisk už je tady i se Sansem"! Vykročil do vedlejší místnosti, ale otočil se na nás. ,,Pojďte dál, máma za chvíli příjde" kývnul a odešel do druhého patra. Frisk vešla dovnitř a já ji následoval. Zavřel jsem dveře a rozhlédl se po domě. Moc odlišné od jejich starého domu to tu není, až na to, že má druhé patro. Dalo by se s jistotou říct, že je vše na stejném místě. Neuvěřitelné...

Po asi pěti minutách sešel Azriel zase dolů. ,,Čau Sansi. Tak co, jak to jde"? Usmál se a prošel kolem mě. Frisk mezitím byla vedle a prohlížela si kuchyni a tak. ,,Sup, Azriel. Však víš... nic moc. Tohleto náhlý stěhování není pro mě. Ale za to jsem rád, že jsme konečně venku..." kývnul jsem a začal si prohlížet fotky Asgora s Toriel. ,,Jo, tak to rád slyším. Ale taky nejsem moc na změny... a, ještě... však víš... ohledně Frisk"? Ztišil hlas a podíval se za sebe. ,,Hmm... nenapadá mě důvod, proč by jsi to chtěl vědět, ale pro mě, za mě... jsme pořád spolu, když už se Frisk rozhodla, že zůstane s námi". Azriel si vzal sklenici vody, co byla na stole a začal pít, i když mě stále poslouchal. Usmál jsem se a přešel k dalším fotkám nad krbem. ,,Je to fajn, tedy alespoň myslím. Snažím se Frisk naslouchat tak, jako ona mě. Ale jí to jde lehce, když je tak dobrosrdečná a milá..." neměnil jsem postoj a věděl, že se Azriel určitě usmál. Bylo mi ale jasný, na jakou odpověď ten rošťácký klučina čeká. Popošel jsem k fotkám u okna a usmál se více. ,,Heh... jestli tě to fakt tak zajimá, tak občas romantický sezení pod hvězdami nebo zapadajícím sluncem, večeře nebo film, pusa a ..." přesně jsem věděl, co ho dostane. ,,Přemýšlel jsem nad tím, a plánuju se s ní vyspat" dořekl jsem a v tu chvíli jsem slyšel, jak se Azriel zadusil a vyprsk proud vody... kdo ví kde. Nemohl jsem se udržet a začal jsem se nekontrolovatelně smát. Otočil jsem se a viděl poprskaný stůj za Azrielem, který je celej mokrej taky. To bylo neuvěritelně vtipný. ,,Uh... bože... to... jako vážně"? Začal se pomalu taky smát, ale asi jen tomu, jak tady udělal potopu. ,,No, teť to měl bejt jenom vtip, ale... myslím, že vážně" usmál jsem se a díval se na něj, jak se snaží rychle usušit stůl kusem hadry, co zrovna ležela na stole. Bylo už ale pozdě.

Toriel přiběhla dolů a ve spěchu se podívala kolem. ,,Pane bože, slyšela jsem snad někoho se dusit"? Vyděšeně se dívala na mě a až pak si všimla Azriela. ,,Ehm... n... né mami, všechno je v klidu"! Odešel od stolu a zazubil se. Rychle prošel kolem mě a Toriel, aniž by si všimla, že je celý mokrý. Tedy, alespoň jsem si myslel, že si toho nevšimla. ,,Ach jo... ten kluk má být zanedlouho králem a neumí ani normálně pít" dala si ruku na čelo a zakroutila hlavou. ,,Heh... dost možná. Ale byla to spíše moje chyba" nevinně jsem se usmál a pokrčil ramenama. Uklidnil jsem se a snažil jsem se už dále nemyslet na tak směšnou příhodu, protože by mě asi přepadl další záchvat smíchu. Za chvíli jsem ale usoudil, že už to přeháním. ,,Toriel, kde je vlastně Frisk"? Díval jsem se kolem a uvědomil si, že už jsem jí už chvíli neviděl. ,,Byla za mnou nahoře, kde jsem jí ukázala její pokoj. Po té ale odešla dolů..." taky se podívala po domě, když Frisk zrovna vyšla z kuchyně. Dívala se do země a mě bylo hned jasný, že se něco stalo. Toriel si toho ale nevšimla, protože hned vyšla naproti ní chystat oběd. ,,Božínku, tenhle dům je tak velký, že se tady dá i snadno stratit" dodala s úsměvem, než zašla vedle. ,,Frisk? Je něco špatně?... To snad né, že by se ti nelíbil tvůj pokoj"? Udiveně jsem se ptal, když nic jiného to být nemohlo. ,,Né... pokoj je fajn... já jen... přemýšlím..." mluvila zklesle a odešla za Toriel do kuchyně. Přemýšlí? Ok. Ale proč tak smutně? Vrtalo mi hlavou, když jsem se k nim připojil. Toriel udělala palačinky, které jsem dlouho neměl, takže jsem si je vychutnal. Myslel jsem si, že se k nám připojí i král a princ, ale ti už oba prý jedli a něco dělají. Za to Frisk nezvedla svůj pohled od stolu ani jednou. Je jediná osoba, na které mí záleží jinak, než na ostatních. Taky se k ní chovám jinak, než k ostatním. Bratr, nebo ostatní monstra jsou pro mě vším. Ale ona... je můj život. Před tím jsem si myslel, že už mě nikdy, nikdo nezmění. Pomalu, ale jistě si začínám připouštět, že jsem se možná mýlil. Musím vědět, co se děje.