Před kamerou (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 5🎬

Levi

     Sotva jsme se vrátili k Hanji a těm dvěma, tak mě Hanji hned začala přemlouvat ať je svezu. Ze začátku jsem se bránil, ale stejně mi ke konci nezbývalo nic jiného, než přikývnout na souhlas.
     Eren mě začal před všemi oslovovat zase normálně. Škoda. To heichou se mi docela zamlouvalo.

*****

     Po natáčení jsme nasedli do auta. Já za volant, Hanji vedle mě, a ti tři usmrkanci na zadní sedadla. Odvezl jsem je domů a potom se konečně vydal do svého domu.
     „Co jsi mu chtěl?" zeptala se po chvilce Hanji.
     „Řekl jsem ti snad žádné blbé kecy, ne?"
     „Ale no ták. Suchare. Vždyť si na něm mohl během natáčení oči nechat. Nekecej mi, že se ti nelíbí," zkouší to. Opět. Co jí na to mám říct? Už mi snad i došli komentáře. A opakovat ty předešlé se mi nechce.
     Ale je fakt, že mě něčím zaujal. Možná jeho nálady. Reakce. V jednu chvíli je stydlín, ale vzápětí se z něj stane usměvavý člověk překypující štěstím. Anebo se z něj vyklube člověk, co rád škádlí ostatní. Překvapilo mě to, když tuto tvář na mě dnes vytáhnul. Nevěděl jsem, že je i tohohle schopen „jediný důvod, proč bych ti to měl říkat."
     „Našla jsem ti ho," vytasí okamžitě.
     „Ne, tys mi ho vnutila," opravím ji s důrazem na poslední slovo.
     „To na tom nic nemění," nafoukne tváře v protest.
     Dál se mě ptala na plno věcí, ale já ji ignoroval. To pomáhá nejlépe.
     Při delším přemýšlení jsem došel k závěru, že jsem vlastně rád, že jsem toho spratka poznal. Minimálně je s ním zábava. Baví se se mnou protože chce, ne kvůli penězům a slávě, v tom se ta slepice nemýlila. Alespoň tohle jí musím uznat.
     Ale opravdu, ten dnešek mě dostal. V tu chvíli mě vyvedl z míry. Nevěděl jsem, jak reagovat. Lidé se mnou většinou dlouhodobě nevydrží. Hlavně, když jim dávám jasně najevo, že o konverzace a jejich přítomnost nestojím. Ale on? Vydržel. A dokonce si ze mě utahoval a smál se tomu. Podivín.
     „Proč se směješ?" zeptá se mě Hanji.
     „Už vím, co udělám s tou slepicí, která sedí vedle mě. Ugriluju si ji. A pokud bude hnusná předhodím ji titánům," zavtipkuji s decentním úsměvem. Dnes jsem očividně v dobré náladě.
     „Ha ha ha, móc vtipný."

Eren

     Levi nás nakonec dovezl domů. V autě jsme drželi všichni pusy, až když se nás Levi zeptal, kde bydlíme, jednotlivě jsme mu diktovali kam zabočit. Já byl poslední. Když jsme dojeli před panelák, ve kterém bydlím Levi tázavě zvedl obočí.
     No tak nebydlím v něčem dražším. Vadí to? Naneštěstí ne všichni si žijí v luxusu, jako tady ten bručoun, co je považován za nejlepšího herce pod hvězdami.
     Pouze poděkuji za odvoz a vykročím směrem k paneláku. Hanji mi z auta zamává a pak už oba odjíždí.

*****

     Doma jsem si rovnou lehl do postele. Nevysprchovaný, nepřevlečený, prostě pouze postel. Vsadím se, že u Leviho by mi tohle neprošlo. Když pomyslím na scénář, kde je puntičkář v uklízení a na slova, která nám pronesli před celým natáčením - postavy ze seriálu zdědily po nás naše jména a zároveň naši povahu - musel jsem se pousmát.
     Zavřel jsem oči a věřím tomu, že jsem do minuty usnul.

*****

     Ráno - nebo mám snad říct dopoledne - jsem se vzbudil. No super. Za chvíli mám být ve vlaku. Erene Erene, jestli tohle stihneš. Nebo spíš nestihneš, máš průšvih. Protože bez tebe se nikam neposunou.
     Rychle jsem vstal, převlékl se, dal si chleba do pusy a vyběhl ven z bytu, potom z paneláku a poté následoval sprint na nádraží.
     Stihl jsem to, uf! Nasedl jsem do prázdného kupéčka, nandal sluchátka do uší a pustil si své oblíbené písničky.