Před kamerou (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 9🎬

Levi

     Vejde do kuchyně s pohledem upřeným na mě. Namíří si to ke mně, hned ho utnu „ať tě to ani nenapadne. Nemám v plánu tu zase celý den uklízet."
     Odfrknul si mezitím, co si sedal ke stolu „co budeme dneska dělat?" zeptá se.
     „Dneska natáčíme," odpovím otráveně, páč to byla debilní otázka.
     „Já ne. Mám pořád volno," vysvětlí svou situaci.
     „Ale já ne," odseknu.

*****

     Po snídani se vrhne na myčku. Chvíli na něj koukám, ale tento nádherný pohled přeruší zvonek. Dojdu otevřít. Hanji. Kruci ať už mě nesere. Tohle jí jednou pěkně vyčtu, kazit mi ten nádherný pohled na to hezké vysoké sexy stvoření. Jak se mohla opovážit?
     Nadechne se aby něco řekla, ale v závěru se zarazí a s ústy otevřenými do velkého O uteče.
     Tak co tedy kruci chtěla?
     „Proč utekla?"
     Leknutím jsem nadskočil a otočil se na to strašidlo, co stojí za mnou „Bože, tohle mi už nedělej," zasyčím na Erena, ruce dám v bok. Znovu jsem se otočil tam, kde předtím stála Hanji. Ale dobrá otázka, proč utekla?
     Propána on byl za mnou Eren, co? Ona si myslí, že s ním chodím „Bože to je kráva. Ona to špatně pochopila," zamyslím se s povzdechem nahlas. Tohle bude velký průšvih, pokud ji nechytíme „hele, zahrajeme si hon na slepice, v tomto případě na slepici-"
     „Tak je to slepice, nebo kráva? Už se rozhodněte," skočí mi do řeči s pobavením v hlase.
     „Kdo jí chytí a přivede domů, jako první, je vítěz," ignoruji ho. Na tohle nemám čas. Musím ji chytit, než z toho všeho udělá něco ve svůj prospěch.
     „A co za to?" zeptá se s úšklebkem. Bohužel ani na to nemám čas reagovat tak, jak bych si představoval.
     „Uvidíme," odpovím a vyběhnu ven.
     Napodobí mě.

*****

     Nikde jsem ji nenašel a tak jsem odešel zase domů. Naštěstí ji ten spratek našel. Sedla si i s Erenem na gauč. Já jsem si stoupl vedle Hanji a začal ji vyslýchat „ty slepice jedna blbá, proč si utekla? Nemám zájem tě tu někde nahánět. Příště ti zakroutím krkem," dobře, možná se jedná spíše o vyhrožování.
     „Co tady dělá Eren?" otázku nahradí jinou otázkou.
     „Bydlí tu," odpovím suše. Z tohohle bych se jinak nevykroutil.
     „Vy spolu chodíte?" zeptá se Hanji s úžasem. A to z toho vyvodila jako jak? Ano, není to úplně na denním pořádku nastěhovat si do domu někoho, koho milujete, ale on o tom neví. Ale i tak! Jak to z toho vyvodila?
     To nemůže být horší „hej, Hanji-!" okřiknu ji a podívám se na Erena, který je právě teď mimo tento svět. Kruci „no, podívej, podívej se na něj! Teď je mimo," pokárám ji pohledem. Jsem vážně naštvaný. Co si myslela?! Eren je určitě na holky, samozřejmě, že to s ním pohne!
     „Donesu něco k pití," ozve se z ničeho nic. Dojde do kuchyně. Sotva zmizí, popadnu Hanji za tričko, přitáhnu si ji blíž k sobě a spustím „jestli mi to ještě jednou s ním posereš, nedožiješ se zítřka," fakt jsem hodně naštvaný. Tohle není možný, já se tu snažím na něj udělat dobrý dojem a ona to podělanou otázkou celé posere.
     „Tak co? Bude to láska na celý život, nebo to bude jenom na jednu noc a konec?" utahuje si ze mě.
     Ještě chci něco říct, ale ten spratek přišel i s tácem se třemi šálky, který položil na stolek.
     „Teď to vypadá, že spolu chodíte spíš vy," usměje se na nás.
      Pustím Hanji. Jsem celý v šoku a Hanji je na tom stejně. To jí to chtěl vrátit, nebo mu to nedochází, co mi to dělá za hnusné šoky? Začnu mu i s Hanji vysvětlovat snad tisíce důvodů proč s tím druhým nikdy nebudu. Posadí se na gauč „proč jsi sem přišla?" zeptá se. Působí již uklidněně.
     „Jo, málem bych zapomněla. Levi, nemůžu tu ode dneška na pár dní zůstat?"
     „Zase?" zaprotestuji. Nehodlám, aby mi ten vztah s Erenem ještě víc podělala.
     „To by bylo super!" odpoví s nadšením Eren.
     „Nemáme postel navíc," odseknu.
     „Já budu spát na gauči," nabídne se.
     Nesouhlasím. Na to může hned zapomenout. Nenechám ho spát na nepohodlném místě jenom proto, že nějaká slepice chce u nás na pár dní přespat. Nás. Stále je to divné. Ale zvykám si na to kupodivu rád.
     „Postele vyřešíme potom. Levi má dneska práci, že?" oznámí Hanji.
     Málem bych zapomněl. Popadl jsem věci a odcházel ke dveřím. Cestou ještě oba dva varuji „na nic tu nesahejte, jasné?"