Před kamerou (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 11🎬

Levi

      Já toho kluka zbožňuju.
      „Haló, Levi! Prober se!" křičí na mě kdosi.
      „Co se mu stalo?" Eren. Okamžitě zpozorním.
      Hanji, která na mě pravděpodobně předtím křičela měla upřený zrak na Erenovi.
      „C-c-co tady děláš?" zeptá se ho zaraženě.
      „Ahoj Hanji," pozdraví pouze se širokánským úsměvem.
      „Co si provedl, Levi?" zeptá se slepice pro změnu mě.
      „Ty blbá slepice. Proč všechno svádíš hned na mě? Nic jsem neudělal. Přišel sám."
      „Zůstáváš tady?" zeptá se ho Hanji. Jako by nevěřila, že se to mezi námi opravdu urovnalo.
      „Hmm..." během přemýšlení se na mě krátce podívá a usměje se „nejspíš," chápal jsem to slovo zcela jinak než Hanji. Dával mi tím najevo, že se mnou chce opravdu být? Vyhrál jsem? Získal jsem ho? Toho spratka z baru? Nesním?
      „Proč jsi utekl? Provedl ti snad tenhle suchar něco?" Hanji na mě ukázala a sedla si na vedlejší sedačku. Eren se posadil do křesla po mé levici.
      „Byl jsem zmatený z toho celého dne. V ten den se mi Mikasa vyznala a já se za to cítil hrozně zle, uboze a tak. Na toho suchara o kterém jsi mluvila jsem v autě křičel a potom jsem prostě utekl. Nevím proč," vysvětlí. Není to úplně pravda. Zdá se, že o našem vztahu nechce zrovna mluvit. No nebudu mu nic kazit, ale Hanji už něco tuší. A těch vodítek není zrovna málo. Vezměte si, že Eren mi už tyká, já jeho zas oslovuju jménem. Přišel sem a pořád se na mě směje. Byli jsme tu teď sami. A v poslední řadě tu koneckonců bydlí.
     Jak jsem řekl, těch vodítek je dost. A jak znám Hanji, ta si toho hned všimne.
     „A co si dělal u Leviho v pokoji?" říkám, že něco tuší. Ale nic jí říkat nebudu, dokud ten drzoun vedle mě nebude chtít. Nemohu si to u něj přeci zkazit hned v první den.
     „Šel jsem se mu omluvit za ten křik, ale nezvládl jsem to a utekl," jo, opravdu to nechce říkat.
     Nechápe to. Otočí se na mě, „a jenom kvůli tomu si vypadal na umření? Co tě tak rozhodilo prosím tě? Vždyť na tebe nebyl naštvanej nebo tak něco," žádá ode mě vysvětlení, protože to opravdu nechápe. No, o polibku jí říct nemůžu. Erene, zachraň mě.
     „Co jste dělal, že jste vypadal na umření?" zeptal se se zájmem Eren.
     Díky Erene. To jsi mi dvakrát nepomohl, ale podařilo se ti zmást Hanji tím vykáním.
     „To není vaše věc," zvednu se a dojdu si udělat černý čaj.
     Netrvá to dlouho a už mám vedle sebe Erena. Lépe řečeno je za mnou. A objímá mě.
     Představte si malé dítě, které něco dostane a potom je hrozně šťastné a málem věznitele v jeho sevření umačká. Tak přesně takhle se Eren teďka chová. Teda, nesnaží se mě umačkat.
     „Nebojíš se, že přijde Hanji?" zeptám se klidně.
     „Řekla mi, že se půjde osprchovat a spát. A dnes spím na gauči já, ty se hezky vyspíš v posteli," vysvětlí a nakáže.
     „Erene, ty spíš dneska se mnou. A žádné výmluvy," utnu ho dřív, než stačí zaprotestovat.
     „Ale, co když nás Hanji uvidí?" nepovedlo se.
     „Budím se dřív, jak ona, Erene," povzdychnu si. Prostě mi na to už kývni.
     „Neoslovuješ mě jménem teďka nějak často?"
     „A kdo ti dal povolení mi tykat?" vrátím mu to. Drzoun jeden.
     Povede se mi vyvlíknout z jeho sevření a dojít si sednout i s šálkem čaje ke stolu.
     „No tak, Levííí," jde si sednout ke mně.
     Co ten spratek kruci chce? „Co je?"
     „No tak. Pojďme něco podniknout," zasténá. To se tolik nudí?
     „Erene, moc dobře víš, že na tyhle věci nejsem."
     Nafoukne se. Ts... Ten kluk mi začíná lézt na nervy. Chytnu ho za ruku a odtáhnu ho do ložnice, kde ho odhodím na postel. Sednu si na něj obkročmo a chytím mu ruce, které má u své hlavy. Vyjeveně na mě kouká. Začnu ho něžně líbat. Netrvá to dlouho a připojí se. Asi mu došlo, že nemá šanci uniknout.
     Začnu se věnovat jeho krku.
     „Levi, já-"
     „Chtěl jsi něco podniknout, ne? Nebo sis to rozmyslel Erenku?" zavrním jeho jméno do ucha. Napne se. Jo, takže patří k těm, na které tohle funguje.
     „Pořád platí to, co předtím. Nic intimnějšího," určí podmínky.
     „Jinými slovy, žádné šukání?" přestanu chodit kolem horké kaše.
     „Jo."
     Fajn, ještě to vydržím. Pustím ho, lehnu si vedle něj a obejmu ho. Chci jít spát. Stejně jsem unavený.
     Otočil se ke mně zády. Proč je uražený?
     „Co zas je?" zeptám se ho naštvaně.
     „Takže když to spolu nebudeme dělat, tak si mě nebudeš všímat, že?"
     „Kam tím míříš?" zeptám se trošku podrážděně.
     „Sotva jsme si to vyjasnili, nechal jsi všeho. Prostě sis jenom lehnul."
     „Vyjasnili co?"
     „Že to nechci teďka dělat," otočí ke mně krátce hlavu, aby se mohl podívat do mých očí. Opravdu je uražený jak to malé dítě. Je to úsměvné.
     „Šmarja, ty seš hysterka," usměji se jakmile se otočí opět ke mně zády.
     Začnu ho šimrat po zádech. Zavlnil se. Očividně se mu to líbilo. Nepřestal jsem dokud neusnul.
     Když se tak stalo pevně jsem si ho k sobě přimáčkl a zavřel jsem oči v naději, že tohle všechno není sen.