One Shot Stories

1. Happyend

Stojím u umyvadla v koupelně s žiletkou přiloženou u mého levého zápěstí a přemýšlím jestli bych to neměla skončit.

Postrádal by mě tu někdo? Jistěže ne. Jsem tu zbytečná. Pochybuji že by si toho někdo vůbec všimnul. Nebo ano? Ne. To je nemožné! Na celém tomto světě není osoby, která by mě mohla postrádat. Má nejlepší kamarádka? Ne, té jen o mého bratra. Rodiče? Ti by mě vůbec nepostrádali. Vždyť si nevšimnou ani toho, že zmizím z domu a to na celý týden. Nebo snad Aron? To mu jde jen o sex. Nenávidím je všechny! Řval na mě můj mozek.

Uvědomila jsem si, je mi po tvářích stékají velké, teplé, slané slzy, ale neměla jsem v plánu je otírat. Slzy mi rozostřovaly pohled na mou ruku a žiletku. V mozku mi prolétlo množství vzpomínek na těch spoustu nádherných chvílí s Oliverem. Uvázla tam vzpomínka na jeho zkrvavené umírající tělo, které jsem držela v náručí, když naposledy vydechl.

Den co den a noc co noc na to myslím. Na NĚJ. Vrací se to stále znovu a znovu jako bumerang, ať už v podobě flashbacků nebo nočních můr. Křečovitě jsem sevřela ruku a pěst a pevně stiskla žiletku. Rozhodla jsem se zhluboka jsem se nadechla. Naposledy. Zatlačila jsem na žiletku a potáhla doprava. Ze zápěstí se mi začala valit krev proudem a mé tělo začalo po chvíli ochabovat. Padala jsem k zemi. Cítila jsem pod sebou chlad podlahy a poslouchala, jestli neuslyším jeho hlas, jak mě vítá v ráji.

V jeho bezpečné náruči a podívám se do jeho modrých očí, ve kterých se vždy našla bezpečí, štěstí a lásku. Najednou jsem slyšela bouchání na dveře a výkřiky. Ne! Nesmí mě zachránit. Nesmí! Podívala jsem se na své zápěstí, pod kterým byla kaluž krve.

Obraz se rozostřil a křik se vzdaloval. Umírala jsem a uvědomovala jsem si to. Opouštím svět živých osob a vstupují do jeho světa. Do světa mrtvých nedýchajících lidí, kteří jsou šťastní. Mé tělo stále ochabovalo a mé smysly se otupovaly. Slyšela jsem ránu vyražených dveří. Ale bylo příliš pozdě. Zemřela jsem a poslední myšlenka patřila jemu. Mé jediné a životní lásce.