One shot, one kill | Loki FF

Bolest

Na sedačce seděli všichni Avengers. ,, Vypadáte nádherně," prohlásila jsem s úsměvem, když jsem viděla výsledek své práce. ,, Ahoj Lis, vezmi místo," řekl Stark. Sedla jsem si na již připravené křeslo. Loki bude jako stát? ,, Jak vidíš, budu." Může mi na pět minut přestat číst myšlenky, prosím. Najednou se ke mě někdo přiblížil a bodl mi injekci do krku. Snažila jsem se potlačit bolest, ale bolelo to víc, než se řezat. Pak jsem dostala křeč do zad a spadla jsem. Klečela jsem na čtyřech a bolest mi postupně procházela přes celé tělo. Avengers jen s napětím pozorovali. Lokimu to píchli taky, ten ještě stál, ale bylo vidět, že trpí stejně jako já. Nakonec ta bolest ustala, těžce jsem oddychovala a cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy. ,, Co jste mi to provedli?" zeptala jsem se a projela místnost pohledem. ,,Dali jsme ti do těla sérum," spustil Bruce, ,, které zamezí neshodám. Funguje to tak, že vám teď v těle putují částice, které se dají dálkově ovládat. Můžeme přes ně rozdávat elektrické šoky nebo vás i zabít, ale ještě nevíme, jaké jsou vedlejší účinky." Zařvala jsem. Dostavila se další vlna bolesti. Tentokrát jsem padla úplně na zem a svinula se do klubíčka. Bylo to, jako bych hořela, kůže mi celá zrudla. Tentokrát to bylo horší, bylo to intenzivní. Loki spadnul na kolena. Ta bolest neustávala. Pak mě něco napadlo, udělej si z toho prdel. Začala jsem se hlasitě smát. Všechny pohledy se obrátily na mě. Smála jsem se dál a pomáhalo to. Pokusila jsem se vstát. Překvapivě to šlo. Pak jsem cítila jak padám do spánku a ze zbytku sil jsem vykřikla: ,, Jsem blázen, máma mě nechala vyšetřit."

Probudila jsem se v cele v posteli. Projela mnou hrozná bolest a nevypadalo to, že by měla v blízké době přestat. ,, Na tu bolest si zvykneš," řekl příjemný hlas vedle mě, ,, Chtějí, abychom jim pomáhali, jinak nás prý zabijou, oni z nás chtějí udělat tým." ,, Tak to bych se měla představit, jsem Lis Dalton," s velkou námahou jsem Lokimu podala ruku. ,, Já jsem Loki Laufeyson." ,, Loki, co dělá to sérum, jaký jsou vedlejší účinky?" ,, To ještě úplně nevím." No super, tak on to neví a co ta bole-... Bolest zmizela. ,, Už mě nic nebolí, ta bolest zmizela." ,, To si jenom myslíš, ta bolest nezmizela, ale tvoje tělo se na ní adaptovalo." ,, To jakože teď necítím bolest?" ,, Ne tak docela, bolest furt cítíš, ale ne tu, co způsobuje ten blivajz." Jééj, můžu se bodat do nekonečna. Vstala jsem a udělala pár kroků. Na zemi jsem našla starou dobrou půlku zipu. Jde se kreslit. Vyhrnula jsem si rukáv až k místu, kde mám řeznou ránu v rameni, ale ona tam není. I ta rýha na stehni se uzdravila. To není možné. Že bychom měli několikanásobně zrychlenou regeneraci? Prahledala jsem pár šuplíku a našla tam malý střep. Ale přece to nebudu zkoušet na sobě, Loki sedí, čte si a nic netuší. Připlížila jsem se k němu ze zadu a střepem mu přejela přes záda, krev vytriskla proudem. Loki sykl bolestí. ,, Co děláš?" zeptal se podrážděně, pak se podíval na svoje záda. Tam, kde tekla krev se začínal dělat strup, ten se postupně zaceloval a uzdravoval a během dvou minut mu tam zbyla jen jizva. ,, Jizvy se nezacelí, jak na těle, tak na duši," prohlásil. Asi má podobné zkušenosti, jako já.