One shot, one kill | Loki FF

Už dost, prosím

,, Co jsi řekl, že jizvy na duši se nezacelí?" zeptala jsem se docela překvapeně. ,, Tak nějak." ,, Řekni mi o tvých jizvách." ,, Nechci.,, ,, Ale no tak." ,, Ne." Ten hajzl se bude bránit, tak to ne, chci si povídat. ,, Tak dobře, dám ti na výběr. Buď si budeme povídat, nebo budeme zjišťovat, co všechno to sérum umí.",, Proč já. Dobře, jdeme zjistit, co všechno umíme." ,, Ok, beru. Na to bych ale radši šla někam do tělocvičny." Jak se teď dostat do tělocvičny? ,, Hej, Nat," zakřičela jsem do kamery, ,, Chceme jít trénovat, je tady někde tělocvična nebo tak něco?" Snad mě slyšela. Za pár chvilek se dveře otevřeli a dovnitř vstoupila Natasha. ,,, Dobře, vezmu vás do tělocvičny. Převleče se do sportovního, vyzvednu vás za pět minut," hodila dvě kupičky oblečení na postel. Zalezla jsem si za křeslo a tam jsem se převlékla. Loki, jako by to udělal naschvál, si sundal triko přímo, když jsem se na něj dívala. Nemohla jsem odtrhnout pohled, ale tak rád bych. Jeho hrudník i břicho bylo svalnaté, měl spoustu jizev. Jizvy jsou prostě strašně hezký. ,, Už ses dokochala?" vytrhl mě že snění výsměšný hlas. ,, Můžu se kochat sama sebou," řekla jsem a vylezla zpoza křesla. Na sobě jsem měla černou podprsenku a černé kraťasy. Moje břicho vypadá celkem v pohodě, ale jsou mi vidět žebra, no jo, vězeňská strava. ,, Od čeho máš tu jizvu?" ,, To ti přece nemusím říkat." ,, Já na to dokážu přijít sám." ,, Tak si na to přijď." Otočila jsem se směrem ke dveřím, aby se mohl v klidu převléct. Nat dorazila přímo na čas.  Dovedla nás do tělocvičny, byla velká a rozdělená na dvě části. Ta první je posilka a druhá je obrovská žíněnka. ,, Tak jdeme zjistit, co v tobě je, bojíš se Lokiáši." ,, Proč bych se měl bát a neříkej mi tak." ,, Jak, Lokiáši?" usmála jsem se na něj. Stoupli jsme si do středu žíněnky. Začala jsem. Vrhla jsem se vpřed a těsně před jeho obličejem jsem se skrčila a podrazila mu nohy. Spadl na zem, ale hned se ladně zvedl zpět. Chvíli jsme procvičovali naše bojové techniky, každý jí má úplně jinou a pak jsme přešli na test. ,,Tak jak to uděláme?" ,, Nevím, ale myslím, že na tobě to bude líp poznat, takže se zkouší na tobě." ,, Ty si vždycky najdeš kličku," povzdechla jsem si. Loki nahodil pyšný úsměv. ,, Tak co zkusit silový test?" ,, To by asi pro začátek šlo." Naložila jsem si moje maximum. Zvedla jsem ho bez sebemenší námahy, tak jsem přidala. Po tom, co jsem zvedla přes 230 kilo jsme to vzdali a prohlásili za pozitivní. ,, Zkus to zvednout ty," šťouchla jsem do Lokiho. Ten se na mě jen podíval, obrátil oči v sloup a jednou rukou tu činku zvedl. ,, C-coo?" koktala jsem. ,, Jsem bůh, na to nezapomeň." ,, Jo tak." Po zbytek dne jsme na nic nepřišli, takže jsme jen o něco silnější a dobře se regenerujeme.

Loki nadšeně skočil do postele. ,, Na to, že seš Midgarďanka, tak si mi dala zabrat." ,, To víš, skoro jsem zabila Avengers." Ta věta mi vrátila vzpomínku na můj neúspěch. Sedla jsem si zklamaně na postel a dala volný průchod slzám. Loki už si mě nevšímal. Sundal si tričko a hledal to starý. Pak ke mě přišel, přisedl si a palcem mi utřel slzu. Opřela jsem se o jeho rameno. Silně sebou cukl, ale pak se uklidnil. Rozbrečela jsem se, nahlas. Lehla jsem si a zabořila tvář do polštáře, aby mě neviděl, jak brečím. Loki si lehnul vedle mě. Otočila jsem se na bok, čelem k němu. Naše čela se skoro dotýkala. ,, Plány občas nevyjdou," řekl klidně a zastrčil mi nezbedný vlas za ucho, ,, to ale neznamená, že je konec světa. Uděláme nový plán a slibuji, že do jednoho zemřou." ,, To zní fér," snažila jsem se usmát. ,, Přijde mi, že ty jediný chápeš, jak mi teď je." ,, Ano, chápu. Je to akorát další zbytečná jizva, co mi kazí život." ,, Ale ty to zvládáš, jak?" ,, Dej průchod emocím, nedus to v sobě, dej tomu tvar a smysl," zašeptal mi pomalu do ucha. ,, Průchod emocím," zopakovala jsem a přiblížila se blíž k jeho rtům. ,, Asi to nezastavím." ,, Tak to ani nebrzdi." Naše rty se dotýkaly. Loki mě začal líbat, vášnivě. Jednu ruku mi dal kolem pasu a druhou propletl vlasy. ,, Auu..." zařvala jsem, rychle jsem vyskočila z postele a chytla se za hlavu. Najednou se mým tělem prohnala naše známá bolest. Z reproduktoru se ozval Starkův hlas: ,, Zkouška rozhlasu a trestů." No to snad ne, to už Stark přehnal. Mým tělem znovu projela boles a já si sedla na postel, abych se nezřítila na zem. ,, Už dost...," zaúpěla jsem. Loki mě chytil za ruku. Byla studená. Ale i přes to bolest neustávala. ,, Přestaň, už dost, prosím, ne," šeptala jsem potichu, plná zoufalství. Bolest přestala. Vrhla jsem se na Lokiho a objala ho. ,, Tak jo a teď mazej na svojí postel a obleč si tričko." Loki sklopil hlavu a odšoural se ke svojí posteli.

Tak to začíná. Omlouvám se, že jsem dlouho nevydala. Dala jsem si za úkol vydávat minimálně jednou týdně, tak se to pokusím dodržet. A je trochu depresivní vidět, jak má prolog 13 👁️ a ta poslední jen 4, dost mi to kazí tu radost z toho. Myslím, že tenhle příběh je docela originální, takže prosím sdílejte. Papá mufloni, Payton 😘💚.