Před kamerou 2 (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 2🎬

Eren

     Doma Levi hodí na stůl prudce klíče. Spíše je po tom stole švihne.
     „Ten stůl za nic nemůže," odpovím ze srandy, ale zároveň mě pohltila nervozita.
     „Ale ty za to můžeš," řekne prostě, otočí se na mě a vrhne se mi na rty. Je něžný, ale zároveň jde z něj chlad.
     Je mi ho líto. Vím, že jsem to zvoral. Vím to. I přesto, že o nic moc vlastně nejde, tak to házím na sebe. Levi je až moc žárlivý a i přesto, že jsem to celou tu dobu věděl, tak jsem jednal tak, jak jsem jednal. „Promiň, promiň mi to Levi," zašeptám mezi polibky, které hned přestanou.
     „Neomluvej se za každou pitomost, kterou ti do té tvé hlavy natluču."
     Jemně mě položí na gauč, sedne si na mě obkročmo a znovu ponoří naše rty do polibku. Tentokrát z něj nejde chlad. Pouze láska, kterou si vzájemně předáváme.
     Nevím jak to všechno stihl, ale trička jsme měli oba dva dole. Navzájem jsme prozkoumávali nahou kůži toho druhého i přesto, že ji známe nazpaměť. Jeho hruď je svalnatá jako vždy. Miluji ji.
     Můj kamarád tam dole si začíná žádat pozornost. Takže se naše rozkroky začínají o sebe třít, což jen podporuje mé vzrušení. Vzdychnu Levimu do úst. On se odtáhne. Popadáme dech.
     „V posteli to bude pohodlnější, ne?" ani nečeká na mou odpověď a rovnou mě vezme do náruče.
     Je pravda, že jedné noci to na nás přišlo. Byli jsme na večeři. Sotva jsme přijeli domů byli jsme jako dva tygři. Hladoví a nedočkaví. Bylo to vášnivější, než při našem poprvé. Nezvládli jsme dojít ani do ložnice, takže jsme využili gauče stojícího vedle nás.
     Ze začátku nám to přišlo jako dobrý nápad. Nové věci a nová místa se mají zkoušet přeci pořád. Později se z toho ale vyklubal velmi špatný nápad. Nebylo to vůbec příjemné. Takže chápu, že Levi tentokrát nečekal na odpověď.
     Položí mě jemně do postele a znovu si na mě sedne, tentokrát na stehna, ale i tak se mu podařilo otřít se o můj rozkrok. Opět vzdychnu, tentokrát Leviho jméno.
     „Copak Erenku?" zdá se, že začíná mít dobrou náladu. Což je na první dojem sice pozitivní věc, ale já - jakožto zkušený milenec - vím, že to znamená jeden velký problém.
     „Už mi sundej ty kalhoty nebo se zblázním," to oblečení bylo čím dál tím těsnější a těsnější.
     „Že ty se vždycky tak rychle vzrušíš," pousměje se do ohbí krku.
     „A můžu za to, že seš děsně sexy?" zaprotestuju a snažím se hrát uraženého.
     „Ty seš taky děsně sexy a netvrdne mi tak rychle jako tobě," zašklebí se.
     „Stáří?" udělám si z něj srandu.
     „Baví tě mě urážet? Dobře, takže dneska mučivé tempo?" zašklebí se ještě jednou. Já jen na sucho polknu.
     Ještě chvíli mě nechá v těch děsně upnutých riflích. Věnuje se mému krčku. Jednou za čas mě políbí za ouškem, kde mám tuze slabé místo a tak jeho odměnou je vzdychnutí.
     Konečně přejde ke spodní části. Pomalu mi sundává rifle i s boxerkami.
     „Leví," zasténám.
     „Copak bys rád?"
     „Nemohl bys trochu přidat na rychlosti?" žadoním.
     „Mně se to takhle líbí," zaprotestuje hravým hlasem.
     „Sadisto jeden podělanej," zavrčím na něj opět uraženě.
    On se však nad tím jenom usměje a konečně odhodí moje prádlo na zem. Vezme si moji chloubu do ruky a začne pomalu pohybovat.
     Kňučím. Hodně nahlas. Bolí to. Tak strašně to bolí.
     „Prosím přidej," žadoním znovu.
     „Proč?"
     „Bolí to, víš?" zakňučím.
     On mi věnuje další ze svých úšklebků, ale na tempu přidá.

Levi

     Je tak sladký, když se kroutí bolestí a prosí.
     Ještě chvilku ho trápím a pak přendám svou ruku k jeho puse. „Opovaž se mi uhryznout prsty," varuji ho a pak už jen přidám na tempu. Honím mu ho a on si hraje s mými prsty.
     Netrvá dlouho a udělá se mezi nás.
     Vytáhnu mu ruku z pusy a přesunu se s ní k jeho nádhernému sexy zadečku. Roztáhnu mu nohy, obkroužím vstup do něj a on se zachvěje. Jak rozkošné. Strčím mu tam jeden prst a pomalu s ním začnu všelijak pohybovat.
     Netrvá dlouho a už má v sobě druhý a potom i třetí prst. Za ty čtyři roky si člověk holt zvykne.
     Vytáhnu z něj prsty a namířím k otvoru mého, už postaveného kamaráda. Vniknu do něj ani ne rychle, ale ani ne pomalu. Zasténá a prohne se v zádech přičemž ještě víc přirazí můj úd do sebe.
     Nečekám a rovnou se začnu pohybovat. Odměnou mi jsou vzdychy a stény. Když začnu přirážet a zrychlovat uslyším i nějaký ten výkřik plný bolesti a slasti.
     Přitáhne si mě do polibku jak už to má ve zvyku. Nebráním se. Nádherně mi vzdychá do úst mé jméno a slova lásky.
     Za chvíli se udělám taky. A Eren dneska už podruhé mezi nás. Celý zničený si lehnu vedle Erena a jemně ho políbím na jeho citlivé místo. Zachvěje se.
     Oba dva popadáme dech.
     Když se nám dýchání ustálí vezmu Erena, jako vždy, do náruče a přenesu ho do sprchy. Pustím na nás vlažnou vodu. Eren se mi rovnou nastaví, abych mu tam ty dva prsty strčil. Už nepotřebuje rozptýlit, jako ze začátku, ale sám by si to neudělal. Citlivka.
     Po vysprchování oba dva převlíkneme postel a teprve potom si do čisté postele lehneme.

Eren

     „Erene, musíme vstávat," ozve se tichý hlas vedle mého ucha.
     Zamručím v protestu a zakryji si obličej peřinou.
     „Neprotestuj a vstávej. Máme práci," řekne mi chladný hlas. Už nešeptá.
     „Já nikam nechci..." zaprotestuju podruhé.
     „Já taky ne, ale moc dobře víš, že musíme. A ještě chvíli tu budeš ležet a máš ledovou vodu na sobě," varuje mě.
     Sednu si. Vím že toho je schopen, a tak ho radši nebudu dráždit. Protáhnu se a našpulím rty k Levimu. Políbí mě na dobré ráno a pak vstane z postele. Napodobím ho. Oba dva se převlékneme a sejdeme do přízemí udělat nějakou snídani.

****

     „Erene! Ahoj!" přiběhne za mnou Armin.
     „Ahoj Armine," oplatím mu pozdrav „kde je Mikasa?"
     „Nevím, dneska nedorazila," vysvětlí mi.
     Z ničeho nic mě někdo chytí za paže a přesune mě před sebe. Hned na to na mě přistane voda. Tedy doufám, že se jedná pouze o vodu. Podívám se na osobu, které jsem dělal štít „Levi..." zasténám. Pustí mě ze svého sevření.
     „Promiň Erene," uslyším Hanjinin hlas. Běží k nám.
     „Někdo se nám tu počůral," a teď slyším přicházející hlas, který patří Jeanovi.
     „Zmlkni Jeane," odseknu. Nejsem zrovna nadšený, že ho tu vidím.
     „Promiň," omluví se ještě jednou Hanji.
     „Je to jenom voda, že jo?" ujistím se.
     „Jo, neboj. Levi příště nepoužívej lidi jako štít," omluví se a pokárá mého přítele.
     „A ty příště neházej s flaškou plné vody," odsekne suše. Nemám mu to za zlé, taky jsem celkem naštvaný. Ale jako štít mě opravdu používat nemusel.
     „Eren se nám počůral," začne se smát Jean. Opravdu to musel zopakovat?
     „Drž hubu Jeane," varuji ho. „Jen tak mimochodem, tohle si Levi usušíš," otočím se k němu a ukážu na mé mokré oblečení.
     Nastavil ruku „tak se svlékni. Těžko ti to usuším, když mi to oblečení nedáš."
     „Tos uhodl, nebudu se tu svlékat."
     „Tohle si nechte na doma," začne znovu prudit Jean. Levi mu věnuje nahněvaný pohled. „Už mlčím." Docela rychle stáhnul ocas mezi nohy.
     „Ty se bojíš Leviho?" zašklebím se. Stoupnu si za Leviho a chytnu ho za ramena „tohohle Leviho?" Jean strne. Očividně se Leviho bojí. Pravda, Levi se jednou zmiňoval, že v práci vybouchl, mám pocit, že tam hrál i Jean.
     „Dej ze mě ty špinavý pracky pryč," zavrčí Levi a plácne mě po rukách. Neuposlechnu jeho rozkazu. Ocitnu se na zemi. On mě fakt shodil na zem? Koukám, že se do role mého heichou dostává rychle.
     Podrážku jeho boty mám na tváři, takže nemůžu pootočit hlavou. „Něco jsem řekl."
     „Fakt jste spolubydlící?" zeptá se Armin.
     „Vy spolu bydlíte?" zeptá se nevěřícně Jean.
     „Levi, pusť mě," řeknu prosebným hlasem.
     „Nechce se mi," podrážkou mě víc přitlačí k zemi.
     „Prosím."
     „Řekl jsem, že se mi nechce."
     „Heichou..." takhle jsem mu dlouho neřekl. Možná tak v posteli, ale to se nepočítá.
     „Co chceš? Neotravuj," všichni na nás koukali, a když říkám všichni, tak všichni. My jsme na to nebrali jediný ohled. Teď jsme tu byli jenom my dva. Měnili jsme si pohledy. Povolil tlak na mou tvář.
     „Pusť mě, prosím," zaprosím.
     „Ještě jednou budeš takhle drzej, a trest tě nemine," pustí mě a já se hned škrábu na nohy. Celý se důkladně opucuju.
     Moc dobře jsem věděl, jaký trest má na mysli. Ne díky, nemám zájem. O mučení nemám jediný zájem. V jeho případě to je opravdu hnusný mučení.