Před kamerou 2 (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 3🎬

Levi

     „Lidi můžeme začít?" přijde k nám režisér, kterému okamžitě začneme věnovat pozornost „ze začátku bych si vzal Erena, Armina, Jeana a... A po zbytku se budu muset podívat jinde."
     „Mikasa nedorazila," informuje ho Armin.
     „Vím o tom. Naštěstí máme na dnešek pár scén, kde ji nepotřebujeme. Tak pojďte vy tři," pobídne Erena, Armina a Jeana. Všichni jmenovaní ho postupně následují. Jdu s nimi. Co bych tu dneska dělal? A celkově, co tu budu dělat každý den, když těch scén mám hodně málo. Nejlepší způsob je sledovat Erena.
     Někdo se mi zavěsí o ramena „kampak to jdeš Levi? Tebe nevolal."
     Povzdechnu si. Co tu krucinál ta slepice dělá? „Co tu chceš?" zeptám se otráveně. Nechci, aby šla taky. Vím, s čím mě bude otravovat.
     „Jdu se podívat, jak hrajou," zajásá a poté se přiblíží a dodá šeptem „a taky ti chci něco říct ohledně tebe a Erena," opět se narovná a začne na mě mluvit „jo a mám jednu prosbu, ale s tou si počkám, až budeme jenom sami dva."
     Chápu jak to myslela, ale kruci! Když někdo řekne prosbu se kterou počká, až budeme sami dva! To je hodně divný!
     Jean se přede mnou zakucká. Takže to slyšel i on, super. Eren nahlédne přes rameno a divně se na nás zadívá.
     „Když o tom tak přemýšlím, Levi ty ses hodně spřátelil s Erenem, že?" uslyším ze předu režiséra.
     „Jak to myslíte?" zeptám se suše.
     „Kdykoliv vás uvidím, jste pořád spolu. Přijíždíte a odjíždíte spolu, při každém volném čase během natáčení jste spolu. I teď jdeš s ním. Nemám pravdu?" Eren přede mnou skloní hlavu. Ani ho nemusím vidět, abych věděl jak se červená. Kruci jak, já ho chci obejmout. Chci se s ním držet právě teď za ruku. Chci dát všem kolem nás najevo náš vztah. Ale Eren mi v tom brání. Paličák jeden.
     Avšak na tento proslov nemám žádnou odpověď. A tak Hanji zasáhne jak to mívá už ve zvyku „to máte naprostou pravdu. Koneckonců právě Eren z tohohle bručouna udělal... Menšího bručouna. Vždyť Levi měl problém pustit mě k sobě do domu. A teď tam s Erenem žije," kruci může přestat používat dvojsmysly? Začíná mě štvát.
     „Klid Hanji, je jenom spolubydlící. Pomáhá mi s uklízením a vařením," snažím se její ukecanost zachránit.
     Před námi se uchechtne Jean „jak holka."
     „Jeane! Přestaň!" okřikne ho Eren a ještě víc zrudne. Je pravda, že tyto věci dělá hlavně holka, ale Eren moc dobře ví, že dělá i další věci jako holka. Dám dobrý příklad, na který právě teď oba dva myslíme: On je ten pode mnou. Vždycky.
     Režisér se zasměje „vy mě nepřestanete bavit," zastaví se a požádá Erena, aby se připravil na natáčení. Poté odešel hledat ještě další lidi. Eren se na mě otočil a jeho rty vykouzlily úsměv.
     „Žádná povzbudivá slova ode mě nečekej," oznámím mu suše.
     „To po tobě ani nechci," zasměje se „ale stejně by to bylo hezké, kdyby jsi mi něco povzbudivého řekl."
     „Umíš scénář?" změním téma.
     „Neboj, umím ho. A tvé rady si pamatuju," ujistí mě.
     Erenku Erenku Erenku, jak já bych tě chtěl právě teď políbit.

Eren

     Ještě jednou se na Leviho s úsměvem otočím, než stačí někdo vykřiknout „akce!"
     Ačkoliv jsem chtěl, nedokázal jsem se na svojí práci soustředit. Možná to bude znít divně, ale mně vrtá hlavou ta věta Hanji. Jakou prosbu? Vím, že to nemyslela, tak jak to vyznělo, ale stejně... Doufám, že mi Levi řekne oč jde. Pokud o tom nezačne mluvit sám od sebe, tak se ho na to prostě zeptám.
     Jen co jsem tuto záležitost dořešil, mozek mi přidělil další téma. Zrovna to, co nechci zrovna teď rozebírat.
     Kdypak už konečně Levimu řeknu, že chci o našem vztahu říct.
     On to nebude zas tak velký problém říct. Problém je spíš v tom, že Levi to pak vyzradí jakýmkoliv způsobem. Začne na mě tlačit a tak dále. Znám ho.
     Prostě mu to řekni. Radí mi vnitřní hlas.
     Až se naskytne vhodná doba, tak mu to řeknu. Slibuji.

Levi

     Naposledy mi Eren věnuje úsměv a pak už začne hrát. Rád bych se na něj díval, ale Hanji mi v tom dost brání. S nechutí se k ní otočím a přiměji se ke slovu „tak cos chtěla?" můj hlas je suchý a chladný zároveň. Dovolil bych si tvrdit, že je chladnější než obvykle. A hněv by se v něm taky našel.
     „Já vím, že se na něj chceš koukat, ale nezapomeň, že to vypadá divně, když na něj hledíš moc."
     „Neokecávej to."
     „Fajn. To byla ta věc, kterou jsem ti chtěla říct. Jo a taky by ses nemusel k Erenovi chovat tak hnusně, jako tomu bylo předtím," poradí mi. „A teď ta prosba. Ehh... Levi nemohla bych u vás bydlet? Mám to teď doma pomotaný. Rodiče se ke mně stěhují. Nechtěla jsem své rodiče odmítnout a tak jsem jim dovolila přenechat si můj byt."
     Povzdechnu si. Tohle mi dělá naschvál „Hanji..." Kruci. Co jí mám říct? Co mám říct Erenovi? Na tohle tu potřebuju i jeho. „To není jenom můj dům, ale i Erena. Měla by ses nás zeptat obou dvou. Měl by tu být."
     „Já vím, ale ten dům je napsaný na tebe, takže jsem se chtěla zeptat nejdřív tebe."
     Znovu si povzdechnu. Kdyby u nás bydlela, tak se k Erenovi nebudu moct chovat, tak jak to mám ve zvyku. Ale zase jí nechci říkat ‚ne'. Levi, změknul jsi. „Odvezu tě domů. Probereme to v autě. Všichni tři."
     Zajásá a s úsměvem na tváři popojde pár kroků ode mne.

*****

     „Erene, dělej nebo tě tu nechávám!" zavrčím na Erena, který se vybavuje s Arminem a Historií.
„Vždyť už jdu!" ozve se nazpět.
     Sednu si do auta za volant a prudce za sebou zabouchnu dveře. Hanji sedící na zadních sedadlech si nad mojí zkaženou náladou jenom povzdychne. Otevřou se dveře spolujezdce a na sedačce se objeví Eren, který za sebou zavře.
     „No to ti to trvalo," zavrčím. Nevím, jak bude reagovat na Hanji, která s námi chce probrat stěhování. Bojím se, že to Eren odsouhlasí a já tak budu doma dost omezený. Toho se bojím.
     „Co se zase stalo, že jsi tak nesnesitelný?" vyjede po mně.
     „Noták, klid," ozve se Hanji, ale my jí nevěnujeme jediný pohled.
     „Nebudu tu na tebe čekat půl hodiny, až se tvoje vznešená zadnice uráčí jít do auta," tohle se vyvíjí hodně špatně.
     „Tak promiň, že jsem si povídal s přáteli," zavrčí a připásá se.
     Nad tím si jenom odfrknu a rozjedu se. Dlouhou dobu je ticho, než Hanji konečně hodlá promluvit.