Před kamerou 2 (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 1🎬

Levi

     Celý vyřízený a zadýchaný padnu vedle též zadýchaného Erena.
     „Bylo to úžasný Levi," pochválí mě.
     Já ho jen krátce políbím a přitáhnu do objetí. Netrvá dlouho a oba dva se ocitneme v říši snů.

Dobře, asi jsme začali od špatného konce. Dovolte mi svoji chybu napravit. 😅

     „Proč si mě nevzbudil?" přiřítí se do kuchyně.
     „Protože seš po sexu vždycky vyřízenej. Ani za ty čtyři roky sis na to nezvykl," odpovím mu se znatelným úšklebkem.
     „No dovol? To bolí," tváří se uraženě, ale zároveň mi věnuje pusu na tvář. Očividně tolik uražený není.
     Včera jsem to, jak jste si mohli všimnout, Erenovi pořádně nandal. Proč? No, měli jsme výročí. A ani jeden z nás na to nezapomněl.
     Ani mi nepřipadá, že by v našem vztahu něco uvadalo. Spíš ten vztah ještě víc rozkvetl.
     „Ale stejně, už čtyři roky. To není možný," zamyslí se Eren sedící u jídelního stolu.
     „Přesně tak, není možný, že to se mnou vydržíš tak dlouho," Hanji to taky zatím vydržela, ale Eren se mnou bydlí. To se klidně vsaďte, že by Hanji nevydržela ani měsíc.
     Zakření se, ale nic neřekne.
     Přinesu talíře se snídaní ke stolu. Jeden podám Erenovi a s druhým se usadím naproti němu.
     „A teď novinky!" vyjekne z ničeho nic, „včera si byl do odpoledne v práci, takže jsem to nechtěl vytahovat-"
     „Normálně řekni, že si to nechtěl vytahovat kvůli výročí," zarazím ho.
     Přikývne a dál se věnuje svému proslovu „no, obdrželi jsme dvě obálky na nabídku," hodí na stůl dvě obálky o kterých mluví „bude Attack on Titan 2! Já to přijmul hned. Přece jenom jsme se tam seznámili. A díky tomu seriálu jsem slavný herec," v jeho smaragdových očích jde vidět nadšení. Nadšení dítěte, abych byl přesný.
     „Oni s tím chtějí fakt pokračovat?" zamumlám si pro sebe.
     „Ty to nevezmeš?" posmutněle na mě kouká.
     Povzdychnu si, „samozřejmě, že to vezmu," ne, že bych měl na výběr.
     Celý se rozzáří nadšením. Fakt se chová jak holka. Pousmál jsem se. Za ty čtyři roky se mi úsměv o trochu viditelně zvětšil. Holt má na mě ten kluk špatný vliv.

Eren

     Čtyři roky. ČTYŘI ROKY! To není možný. Už s tím sucharem žiju čtyři roky a stále jsem ho neomrzel. A on mě taky ne.
     „Hej, spratku. Do čeho seš zase tak zabranej?" ozve se chladný hlas Leviho. Proberu se ze svých myšlenek a začnu se znovu věnovat Hanji, která před chvílí přišla oznámit Attack on Titan 2. Nestihla to první. Předběhl jsem ji. Výhra pro mě.
     „Co?" zeptám se zmateně.
     „Nad čím pořád přemýšlíš?" zeptá se. Teď v tom hlase jde slyšet i starost.
     Nad tebou pomyslím si. Jak já bych to chtěl tak hrozně říct nahlas.
     „Tak mluv," naštve se.
     „Ehm... No... Asi my není úplně dobře?" zkusím to na něj s nejistotstí v hlase.
     „Tak padej do postele," odsekne, čímž mě překvapil. Myslel jsem, že dostanu výprask, když je tu ta Hanji. Anebo jsem si vlastně v první řadě myslel, že mi na to ani neskočí.
     „Já vás nebudu rušit. Levi, postarej se o něj, ano?" usměje se Hanji na Leviho a odejde k hlavním dveřím odkud nám naposledy zamává a potom odejde.
     Za ty čtyři roky jsem se od Leviho dozvěděl, že Hanji se mě snaží s Levim dát dohromady. Ty její manévry jsou kolikrát k popukání, až mám problém udržet v sobě záchvaty smíchu. A vzpomínat na jisté scény, kdy se o to taktéž pokoušela, ale já to nevěděl... nikdy jsem si nemyslel, že jsem tolik nechápavý, ale opravdu to dělala hodně okatě.
     „Neřekl jsem ti snad, že máš jít do postele?" napomene mě Levi. Proč je vytočený?
     „Mě není špatně. Jenom jsem přemýšlel," omluvně se na něj usměju a on se trochu uvolní.
     „Nad čím?" zeptá se jako vždy.
     „No, jak bych to jen řekl-"
     „Ven s tím," odsekne netrpělivě.
     „Nad... Nad..." povzdychnu si „nad tebou," nedokážu říct, co jsem chtěl říct doopravdy.
     „A proč si právě teď tak nešťastný?" poznal to. Vždycky ve mě čte jak v otevřený knize. Tedy až na pár výjimek.
     „Nevadí ti, když si to nechám ještě chvíli pro sebe?" vím, že to neschovám. Před ním ne a tak to alespoň prodloužím.
     Levi si ke mně přisedne a políbí mě krátce, ale jemně na rty „jenom se dlouho netrap," to jsou jediná slova, která řekne. Netlačí na mě. To na něm miluji. Vlastně na něm miluji úplně všechno.
     Obejmu ho a on mi to oplatí.

Levi

     Dneska máme sraz. Ode dneška se nám rozjíždí další práce. Společná práce. Eren je celý natěšený. Fakt z toho má tak velkou radost? Dobře, tak mě tam potkal a díky tomu všemu si ho lidi začali konečně všímat. Ale teď? Co od toho čeká teď?
     „Levi pospěš. Přijedeme pozdě," pobídne mě.
     Vezmu klíče od auta a vyrážím i s Erenem z domu do auta. Nasednu na místo řidiče a Eren na místo spolujezdce. Nastartuju a vjedu na silnici. Sraz je tam, kde byl i předtím, takže nebudu muset hledat.

*****

     „Ahoj Erene," ozve se sotva vylezeme z auta. Armin. Malý blonďáček s modrýma očima.
     „Ahoj Armine, už je to doba," pozdraví Eren „ahoj Mikaso," na jeho tváři se ukáže úsměv, který směřoval na Mikasu. Mikasa se rozzáří štěstím, že si jí vůbec všiml. Zato já byl právě teď hodně nakrknutý.
     „Čau děcka!" zajásá Hanji. Kde se tady zase vzala? „Ahoj Levi," dodá rychle. Má kliku.
     Mávnu na pozdrav jí i Erwinovi, který nás taky pozdraví.
     „Jak se těšíte na druhou sezónu AoT?" Zeptá se Hanji s úsměvem na tváři.
     „Moc," odpoví rychle Eren, který se usměje.
     Bože, nemůže se na mě alespoň jednou usmát? Všem tady rozdává úsměvy, ale mě ne? Žárlím. Za tu dobu, co tu jsme se na mě ani jednou nepodíval. Ts...
     „Jdu pro něco k pití," oznámím suše a odcházím pryč od té skupinky vysmátých tváří.
     „Levi co se děje?" nadskočím. Odkdy se mnou ten skrček jde?
     „Páni. Ty sis všiml mého odchodu?" odseknu. Jsem hodně naštvaný. Asi jsem holt vyšel ze cviku sebeovládání.
     „Zlobíš se? Levi já je nemůžu zavrhnout," zkouší uklidnit situaci.
     „To ještě přežiju, ale to, že si všech všímáš a já jediný zůstanu mimo tebe mi vadí," odseknu uraženě.
     „Tady nám někdo žárlí," pobaveně se zasměje. Rychle se skloní blíž k mému uchu a zašeptá „večer ti to vynahradím," pak se zase rychle narovná.
     To je sice lákavá nabídka, ale já nechci, aby byl můj jenom doma. Já to chci i mezi lidmi. Alespoň ten pohled nebo úsměv by mi mohl věnovat „ne, nic nechci," odseknu.
     „Levi, notak, netrucuj," zkusí to s nadhledem, ale já tam ten strach slyšel. Neošálí mě.
     „Netrucuju," bráním se.
     „Tak mi řekni, co mám udělat."
     „Já nevím. Třeba se na mě jednou za čas aspoň podívat?" vyštěknu na něj ostře.
     Přikývne a dodá „hned jak to půjde tak odsud vypadnem. Platí?"
     Po delší pauze přikývnu.

Je to vcelku rychlý rozjezd, ale tak, jak jsem to psala před čtyřmi roky, tak to i nechávám :)

Od nějaké 5. kapitoly to bude již nový text, proto bude pravděpodobně trošičku odlišný od tohoto. Samozřejmě se pokusím, co nejvíce přepnout na můj slovník a styl psaní před čtyřmi roky, ale nepůjde to asi dle mých představ, proto se předem omlouvám :)