Před kamerou 2 (Riren/Ereri)

🎬Kapitola 4🎬

Eren

     To snad nemyslí vážně. Co se mu zas stalo, že je tak... Tak... Tak nahněvaný? Nikdy proti tomu nic neměl. Pokud to nebylo nějak často, tak jsem se mohl zakecat. Ale teď? To je... Eaghh...
     „Erene, chci se na něco zaptat. Levi už o tom ví, čeká se na tvůj názor. Vlastně Levi mi to taky ještě neodsouhlasil, ale...-"
     „Hanji, prosím neokecávej to," skočím jí do řeči. Můj tón není zrovna příjemný. A když není příjemný jsem vážně naštvaný.
     „Chtěla bych s vámi začít bydlet. Kvůli problémům s rodiči."
     Cože?
     Neříkám, že bych jí tam nechtěl, ale... Já a Levi...
     Jedinečná příležitost se Levimu zmínit o tvém přání, ne?
     „Záleží na Levim. Mně to nevadí," odpovím klidným tónem. Hněv vymizel, teď mám co dělat se strachem, který pohání myšlenka, jenž ukazuje, jak Levimu řeknu o mém tajemství.
     Levi uchopí pevněji volant. Drží ho tak pevně, až mu zbělaly klouby. Chce mluvit, ale jakoby neznal slova. Taky z něj spadl hněv. Díky tomu se atmosféra v autě změnila.
     „Fajn, ale žádné kraviny. A až od zítřka."
     „Jasný! Díky kluci," poděkuje tím nejupřímnějším poděkováním, které vlastní.
     Celé auto se ponořilo do ticha. První slovo, které prolomilo tohle ticho bylo rozloučení od Hanji, která vystupovala z auta. Poté Levi zase šlápnul na plyn. Cesta je celkem dlouhá, poněvadž Hanji bydlí ve vesnici asi dvacet kilometrů od města. Ticho mezi námi je šíleně nepříjemné.
     „Uvědomuješ si, že teď se budeme muset hlídat i doma, že jo?" odváží se Levi k prolomení ticha.
     Znervózním. Skloním hlavu a začnu ze sebe dostávat: „V-vlastně, já... Já už to nechci tajit. Myslím náš vztah," mluvím potichu a nejistě.
     Levi na mě nevěřícně koukne. Poté přejede ke krajnici a zapne blinkry. Nespustí ze mě oči.
     „Prosím nedívej se na mě tak," žádám, ale s ním to ani nehne.
     „Myslíš to vážně?" na to jenom přikývnu. Nejedná se o nic velkého, ve vztazích to je normální po několika týdnech. To jen nám to trvá přehnaně dlouho. A ta brzda jsem tady já, takže chápu Leviho překvapení.
     „Chceš mi říct, že jsi byl poslední dobou nervózní jenom kvůli tomuhle?" opět přikývnu v souhlas. „Erene... Tohle jsi mi mohl říct hned. Nemusel jsem po tobě dneska křičet. Já... Byl jsem ve stresu, že to Hanji odsouhlasíš a my tak nebudeme mít na sebe čas ani doma. Kdybych tohle věděl..."
     Tak to byl ten důvod, proč byl tak naštvaný.
     Nahnul se ke mně a jemně mě políbil na tvář, poté vypnul blinkry a vjel znovu na silnici. Na stehno mi položil ruku. On fakt dokáže být podpora. Tak schválně, kolik lidí by do něj řeklo, že by dokázal někoho podpořit? Vsadím se, že moc ne.

Levi

     Já žasnu. On to fakt řekl? Opravdu řekl, že to chce říct? Po tak dlouhé době jsem v to ani nedoufal. Ale přece jenom jsem se toho dočkal.
     Ale pořád to nemění nic na tom, že budeme omezeni. Jakmile s námi bude Hanji, nebudeme si dělat, co chceme. Už to nebude to, co je teď. Budu toho muset dneska využít.
     „Levi?"
     „Hmm...?"
     „Myslíš, že to je dobrý nápad? Bydlet s Hanji."
     „Erene..." Já ho nechápu. Sám to rozhodnutí nechal na mně „proč se tak blbě ptáš?"
     „Promiň..."
     Povzdychnu si. Tohle je celý on. By mě zajímalo, co by dělal, kdybych tu nebyl. Většinu jeho rozhodnutí jsem musel rozhodnout za něj.
     Pohladím ho po jeho nádherném a pěkně sexy stehně. Eren položí svou ruku na tu mou a proplete si se mnou prsty.
     „Jak využijeme posledního volného dne bez čtyřočky?" zeptám se, abych překřičel ticho.
     „Asi... Vydržíš u filmu? Vím, že je nemáš rád," zeptá se a mile se na mě usměje.
     Trochu mě to zklame, ale nechci ho stresovat. Do ničeho ho nutit nebudu. Povzdechnu si „už zase?"
     „Film jsme neměli ani nepamatuju."
     „Ne? Mám pocit, že to bylo před čtrnácti dny." Odfrkne si a já si opět povzdychnu „jen pro tentokrát Erene..."
     Zajásá a vlepí mi pusu na tvář.

*****

     Rozeběhne se k televizi, kterou zapne pomocí ovladače. Usadí se na gauč a začne si hrát s tlačítky na ovladači. Nuceně si jdu sednou k němu. Automaticky paží obejmu jeho ramena. Něco zapne, ale nevím co. Nezajímá mě to. Ještě dojde zhasnout a potom se pohodlně usadí a sleduje obraz v televizi. Chvíli pozoruju obraz s ním, ale rychle mě to omrzí a tak si položím hlavu na jeho rameno a zavřu oči. Ale i to mě omrzí. A tak ho zkusím přemluvit ke hraní.
     Nakloním hlavu a začnu mu oždibovat krček. Svojí ruku, dosud omotanou kolem jeho ramen, jsem přesunul k jeho boku. Pomalu jsem se vyhoupl do jeho velice pohodlného klína. Ještě chvíli jsem se věnoval krčku. Potom jsem si dělal cestičku z polibků podél jeho krčku až na spodní čelist. Podél čelisti ke koutku jeho úst. Chvíli jsem v této pozici zůstal. Miluju tenhle pocit.
     Zmocním se jeho sladkých úst. Je to děsně pomalé tempo, ale mně tak vyhovuje. Mezitím, co putuje jedna z mých rukou pod jeho tričko, ta druhá ho uchopí za tvář. Přitisknu si ho ještě víc na sebe a on se začne konečně zapojovat. Jeho ruce mě příjemně hladí po zádech. I přes to, že se od něj odtáhnout nechci, tak musím. Potřebuju se nadechnout.
     Jen, co se párkrát nadechnu znovu se vrátím ke své oblíbené činnosti. Pomaloučku se přibližuju ke rtům Erena, který je automaticky pootevře. Bohužel, teď se do polibku nevrátím. Otřu se svými rty o ty jeho a poté začnu dělat cestičku od jeho koutku úst, po čelisti až k jeho oušku, které olíznu. Tak slaďoučký. Do úst si vezmu jeho ušní lalůček, se kterým si všelijak hraju.
     Eren uchopí mou bradu a přitáhne si mě opět do polibku. Tentokrát nechám tempo určovat jeho, avšak není o nic moc jinačí, než to mé. Začnu mu rukou zajíždět pod všechny jeho látky ukrývající jeho penis. Chytí mi ruku a odtáhne se se slovy „dneska ne Levi."
     Neochotně toho nechám. Sesunu se zpět na gauč a otráveně si odfrknu. Nebudu ho do ničeho nutit, to opravdu ne. Ale zrovna teď to zkazit? To je mučení. Má ruka automaticky omotá jeho ramena, jak už to má ve zvyku. Teď už jen přežít ten příšerně nudný film a pak už jen spát.

Eren

     Probudí mě zvonek od hlavních vchodových dveří. Jsem celý zlámaný. Opatrně otevřu oči a uvidím spícího Leviho na mé hrudi. Usměju se na spící tvář, kterou musím bohužel vzbudit. Jemně s ním zatřesu a oslovím ho jeho jménem. Jeho oči se pomalu otevřou a já tak uvidím nádhernou ledovcovitou barvu.
     „Kolik je?" zavrčí ospale. Rozhlédnu se nad dveře, kde jsou hodiny, avšak, my nejsme v ložnici, ale v obýváku. Usnuli jsme na gauči. A tak jen pokrčím rameny. U dveří se opět rozezní zvonek. „Kruci kdo to otravuje?"
     Odsunu Leviho a vstanu. Cestou ke dveřím se trochu upravím, teprve až potom otevřu. Všiml jsem si, že je Levi za mnou.
     „Hanji?" divím se.
     „Co? Vždyť se semka stěhuju. To jste stihli už zapomenout?" zasměje se.
     „Ne, to rozhodně ne... Jen... Proč tak brzo?" divím se a rozespale zívnu.
     „Dneska ani jeden z nás nenatáčí, nevidím důvod to přiblblé stěhování nemít za sebou," řekne a protáhne se dovnitř. „Ale vážně, neříkejte mi, že spíte do desíti," zeptá se a sedne si na gauč.
     Neochotně zavřu dveře a přesunu se k ní i s Levim „Hanji, nemusíme vstávat brzo, když dneska nikam nejdeme," vysvětlím a usadím se do křesla.
     „Dobře, tebe bych ještě pochopila. Ale vysvětli mi Leviho, který naspí strašně málo," oba dva se na něj podíváme.
     „V poslední době toho naspím dost, nechápu proč to řešit. Můj spánek vám může být ukradený," odpoví dneska poprvé a sedne si na druhý konec gauče co nejdál od Hanji a co nejblíž ke mně.
     „No počkej, to je důležité oznámení! Co je příčinou toho, že můžeš dobře spát? Nemá s tím něco společného Eren?" zašklebí se Hanji.
     Zrudnou mi tváře „j-jdu si udělat něco k pití," řeknu a zvednu se. Když zamířím do kuchyně ještě dodám: „Nechcete taky něco?" poté zmizím.

Tohle je poslední upravovaná kapitolka. Další jsou již pokračování po čtyřech letech :)