Už jsem v New Orleans skoro dva roky a jsem tu spojená.
Viděla jsem spoustu zajímavých věcí, některé večery jsem si zašla do baru se svou novou kamarádkou, se kterou pracuju v menší kavárně, ve které jsem byla první den.
Je to ale jen malá brigáda, pracuju tam jen třikrát, občas čtyřikrát týdně. Pobyt v New Orleans mi opravdu pomáhá přenést se přes smrt mé mámy, ale ta černá díra v mém srdci se zatím pořád nezacelila. V New Orleans možná zůstanu i déle než dva roky.
Elizabeth byla ráda, že měla den volna. Minulí den se vůbec nezastavila a byla úplně vyčerpaná.
Elizabeth si také řekla, že takové volno mohla využít na nákupy. Možná to nebyla taková sranda, jako když chodívala s Caroline, ale aspoň šla někam mezi lidi a nebyla jen doma. A navíc už nenakupovala dlouho a řekla si, že nějaké nové oblečení hodilo.
Jediné, co jí vadilo bylo to, že musela vstávat. V takových volných dnech totiž vstávala klidně až v jedenáct.
Vstala, udělala ranní hygienu a šla se převléct.
Oblékla si čisté spodní prádlo, bíle volné tílko, které zastrčila do obyčejných šortek, přes sebe přehodila ještě černé dámské sako a obula si černé boty na podpatku s odhalenou špičkou.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Vzala potřebné věci, kabelku přehodila přes rameno a vyrazila do ulic New Orleans.
Za celou dobu, co tam byla, si New Orleans úplně zamilovala. Byla ráda, že si vybrala zrovna to město. Mohla se odreagovat, přestat myslet na všechny zlé věci.
Užívala si nákupy. Sice to nebylo ono, když chodívala sama, ale i tak si to užila a nenudila se.
Vycházela zrovna ze čtvrtého obchodu, když do ní někdo vrazil a polil ji kávou.
,,Sakra! Moc se omlouvám. Nedávala jsem pozor a nedívala se na cestu. Omlouvám se..." Začala se omlouvat a Elizabeth se na ni podívala.
Před Elizabeth stála mladá dívka s dlouhými blond vlasy. Tvářila se provinile a stále dokola se omlouvala, ale Elizabeth ji se smíchem zastavila.
Ale sama divka se popravdě velmk divila. Nikdy se neomlouvala cizím lidem, ani neprojevovala sympatie nebo dokonce vinu.
,,To je v pořádku, nehody se stávají. A navíc je to jen skvrna, která se dá vyprat." Uklidnila ji Elizabeth. ,,Opravdu se omlouvám." Omluvila se dívka ještě jednou.
,,To nic. Mimochodem, jsem Elizabeth Salvatoreová, ale většina mi říká Lizzie." Představila se Elizabeth a natáhla k dívce ruku, kterou přijala. ,,Rebeka Mikaelsonová." Představila se naoplátku Rebeka, ale hned na to se zarazila. ,,Počkat. Salvatoreová? Jako Damon a Stefan Salvatore?" Dodala a Elizabeth se na ni zmateně podívala a zvedla obočí.
Nikoho takového neznala. Možná někde slyšela jméno Stefan, ale nevěděla kdy a od koho. Jinak neznala nikoho, kdo by se jmenoval Damon a už vůbec nikoho, kdo by měl stejně příjmení. Navíc, kdyby někdo takový v její rosení byl, věděla by to.
,,Ne... nikoho takového ani náznak." Řekla Elizabeth.
,,Promiň. Asi to je jen shoda jmen." Zatřepala Rebeka hlavou. ,,Dobrý." Řekla Elizabeth a máchla rukou.
,,No a, co kdyby jsme zašly někam na kávu?" Navrhla Elizabeth a doufala, že si najde další kamarádku. ,,Dobře. Ale platím, za to, že jsem do tebe vrazila a vylila na tebe kávu." Řekla Rebeka.
Elizabeth pouze s úsměvem zakroutila hlavou a společně s Rebekou se vydala do kavárny, kde Elizabeth ráda a tvrdě pracovala.
,,Ahoj, Alex." Pozdravila Elizabeth a usmála se na svou spolupcaovnici. ,,Ahoj, Lizzie. Co tu děláš?" Zeptala se Alex. ,,Jsem tu jenom na kávu se svou novou kamarádkou. A tím novou myslím, že jsme do sebe teprve před pár minutami narazili." Řekla Elizabeth a Alex se zasmála.
Alex měla malou dívku skutečně ráda. Hlavně byla velmi veselá a přátelská. Ne často narážela na takové lidi.
,,No, v tom případě... co to bude?" Zeptala se Alex. ,,Dvě kávy, děkuju. Jo a strhni mi to z výplaty." Řekla Elizabeth a zatáhla Rebeku hned k prvnímu stolu.
,,Hej! Říkala jsem, že platím." Řekla Rebeka a zkřížila si ruce na prsou. ,,No, pozdě." Řekla Elizabeth s malým úsměvem.
,,Tak, ty tu žiješ, nebo jsi sem přijela jen tak." Zajímala se Rebeka. ,,Vlastně tu žiju už skoro dva roky. Přijela jsem sem z Mystic Falls. Chtěla na chvíli změnit prostředí, abych se mohla vyrovnat se smrtí své matky." Vysvětlila Elizabeth a trochu smutně se usmála.
,,To je mi líto, také už nemám rodiče, ale žiju se svými čtyřmi bratry." ,,Páni, asi bych nepřežila mít tolik bratrů." Řekla Elizabeth udiveně. ,,Zvykla by sis." Pokrčila Rebeka rameny.
,,A co ty? Žiješ tady dlouho?" Zeptala se tentokrát Elizabeth. ,,Ne, před pár dny jsme se přistěhovali zpět. Předtím jsme byli s bratry na chvíli taky v Mystic Falls. Řekneme, že jeden z mých bratrů si tam potřeboval něco zařídit." Odpověděla Rebeka.
,,Opravdu?" ,,Jo. Je to docela pěkné městečko." Řekla Rebeka, ale něco v Elizabeth říkalo, že neříkala zrovna pravdu. ,,To je." Přikývla nakonec stejně. Ale pravdou bylo, že ji Mystic Falls skutečně scházelo.
,,Hele teď mě napadlo, s bratry budeme pořádat ples, tak jestli by jsi nechtěla přijít." Navrhla Rebeka. I když to vůbec nebyla pravda. Rebeka chtěla dívku poznat. Zajímala se o původ jejího příjmení.
Možná si to Elizabeth neuvědomovala, ale podle Rebeky určitě nějak souvisela s Damonem a Stefanem.
,,Moc ráda, na plese jsem nebyla už hrozně dlouho." Usmála se Elizabeth.
,,Zítra bychom spolu mohli jít nakoupit šaty, ples je už v sobotu." Rebeka věděla, že její bratři budou nejspíše naštvaní, že chtěla jen tak uspořádat ples, ale nějak to budou muset přetrpět. ,,Dobře. Aspoň mi pomůžeš s výběrem šatů. Dám ti své číslo a napíšeme si v kolik se sejdeme." ,,Super, tak zítra a v sobotu tě seznámím s mými bratry."
Rozloučily se spolu a každá vyrazila jiným směrem. Pro Elizabeth bylo příjemné potkat se s někým novým. Občas pro ni bylo trochu těžké navazovat jakýkoliv vztah s někým jiným, ale s Rebekou si rozuměla.
I když byla Elizabeth velmi milá a kamarádská, nikdy to nebyla ona, kdo jako první navázal kontakt.
Když přišla domů, všechno své nové oblečení poskládala do skříně a převlékla si polité tričko, které stihlo uschnout, ale zbyla tam skvrna.
Přešla do kuchyně, kde si udělala večeři, po které začala číst oblíbenou knihu její mámy, která se zalíbila i jí.
Také přemýšlela jsem jak se asi v Mystic Falls mají, jestli se tam něco změnilo a jestli tam potkali Rebeku i s jejími sourozenci.
Volala jim, ale zvedali jí to jen první měsíc. Potom už Elizabeth nikdy nezvedli telefon. Bála se, že se jim něco stalo, ale nějak moc to neřešila. Věděla, že kdyby tam měli potíže, nebo se něco stalo, zavolají ji. Teda spíše v to doufala.
Byla tam i další věc, na kterou myslela.
Mikaelsonovi.
Byla zvědavá jací asi jsou. Nemohla se dočkat, až je potká. Také se těšila na ples. Jediný, na kterém kdy byla, byl školní, ale tančit uměla. Díky její matce.
Když už byla unavená a často zívala, řekla si, že už je asi nejlepší čas jít spát.
Převlékla se do svého oblíbeného pyžama a lehla si do krásně měkké postele. Za chvíli usnula a po dlouhé době i s úsměvem na rtech.
