Blood in her veins (ff TVD/TO)

3. (první část)

Zvonění. První zvuk, který Elizabeth slyšela, když se ráno probudila. 

Posadila se na kraj postele a nechala svá holá chodidla dotknout se chladné země. 

Naštvaně zasténala, když si uvědomila, že před plesem musí ještě do práce. Ano, chodila tam pracovat ráda, ale občas se našly dny, kdy se jí tam nechtělo. Občas si chtěla prostě odpočinout. A navíc to bylo před plesen. 

Elizabeth věděla, že příprava jí bude trvat dlouho a potřebovala na to nějaký ten čas. Jenže ho nebylo zrovna tolik, kolik by chtěla. 

Rychle se připravila, nasnídala a jela do práce.

Sice musela vstávat brzy, ale měla tu práci velmi ráda. Našla si tam svou první kamarádku z New Orleans. 

Byla tam do čtyř a ani jednou se nezastavila. Pracovala pilně a rychle. Potom ji vystřídala Alex. Možná byla o sedm let starší, ale Elizabeth to bylo stejně jedno. Ráda chodila k ní a hrát si s jejím synem Maxem, byl zlatíčko a moc nezlobil. 

Elizabeth přešla do šatny, kde si sundala svou zástěru, vzala si své věci a mířila k autu a rovnou domů domů.

Doma se začala rychle chystat na ples, který začínal v o půl sedmé a už neměla spoustu času. No, někomu to mohlo přijít, že je to dost, jenže Elizabeth příprava trvalo skoro vždy dlouho. Pokud se tedy připravovala na nějakou společenskou akci. 

Dala si celkem dlouhou sprchu, lehce se nalíčila a z vlasů si udělala elegantní drdol.

Vytáhla šaty ze skříně a položila je na postel. Chvíli si je prohlížela, než si je konečně oblékla. K šatům si vzala černé lodičky a malou kabelku, do které si dala důležité věci. Elizabeth si možná zatím připadala sebevědomě, jenže věděla, že jakmile dorazí k Rebece, všechno nahradí nervozita a celkem nepříjemný pocit. 

Elizabeth se nechtělo v takových šatech a botách řídit, a tak si zavolala taxi. Sedla si dozadu a nadiktovala řidiči adresu.

Když vystoupila, stála před krásnou dvoupatrovou vilou. Vila byla překrásná a Elizabeth z ní nemohla spustit oči. Popravdě Rebece trochu záviděla to, kde bydlela. I když stále milovala penzion, ve kterém vyrůstala. 

Vzala sukni svých šatů, aby si na ni nestoupla a nespadla a pomalu stoupala po schodech. U dveří ji zastavil muž, který kontroloval pozvánky. Elizabeth nechápala, proč to musí kontrolovat, ale nechala to být. Nebyla to její věc. 

Pomalu vešla a byla uchvácena ještě více. Zevnitř to vypadalo ještě lépe než na venek. Byla v krásné hale a všude se rozhlížela. Byla celkem okouzlena. Rozhlížela se dokonce tak moc, že si ani nevšimla, že za ní stála Rebekah.

,,Je to nádhera, ale na mě trochu kýčovitý." Elizabeth polekaně vyskočila a položila si ruku na srdce.

,,Bože. Takhle už mě neděs, nebo dostanu infarkt a to je mi teprve 20. Jsem moc mladá na infarkt." Stěžovala si Elizabeth a Rebeka se trochu zasmála. Musela, nešlo to jinak. ,,Promiň. A teď pojď, představím tě svým bratrům." Rebeka se rychle omluvila, popadla Elizabeth za ruku a táhla k dvoum mužům.

První vypadal tak na sedmadvacet a nepřipadal jí moc sympatický, no spíše vůbec. Druhý na druhou stranu vypadal mladě. Mohlo mu být sotva devatenáct. Také vypadal jako ten kluk, který flirtuje se skoro každou ženou, kterou potká. 

Elizabeth z něj také pocítila celkem nebezpečí, které jí nebylo příjemné. 

,,Lizzie, tohle jsou mí první dva bratři Finn a Kol." Představila Rebeka a nejdříve ukázala na staršího, pak až na mladšího.

Finn si s Elizabeth pouze podal ruku a kývl na pozdrav. Když však natáhla ruku k druhému bratrovi, vzal její ruku a políbil její klouby. Elizabeth se málem neovládla a protočila očima. Naštěstí to ale vydržela. Nechtěla být nijak neslušná. 

,,Rádi poznáváme kamarádku naší sestry. Hodně nám o tobě říkala. Máš zajímavé příjmení." Řekl Kol a Elizabeth na něj na chvíli zmateně podívala. 

Nechápala, co bylo na jejím příjmení tak zajímavé, nebo proč je vůbec zajímalo. Ano, možná už nebylo zas tak časté, jenže to bylo stále obyčejné příjmení. Nebylo nijak zajímavé ani zvláštní 

,,Skvěle, s nimi už jsi se seznámila a ještě chybí dva." Řekla Rebeka spěšně a znovu Elizabeth táhla davem pryč.

,,Těšilo mě!" Zakřičela Elizabeth ještě než jim dva bratři zmizeli z dohledu.

Přitáhla je k dalším. Jeden vypadal max na sedmadvacet jako Finn a druhému mohlo být něco kolem jednaadvaceti.

,,Tohle jsou mí zbylí bratři. Nejdříve Niklaus." Představila Rebeka a ukázala na blonďáka s kudrnatými vlasy a modrýma očima. ,,Jen Klau, prosím." Řekl a políbil Elizabeth klouby stejně tak jako Kol.

Elizabeth připadal trochu jako ten, co si rád hraje se ženami. Přišel jí také trochu nebezpečný a typ, který si myslí, že když něco chce, vždy to dostane. Choval se, jakoby mu patřil všechen svět a ji se to nelíbilo 

,,A tohle je Elijah." Elijah zopakoval Kolovo a Klausovo gesto, ale u něj to bylo jiné.

Když se dotkl její ruky, měla velmi zvláštní pocit. Bylo to, jakoby mezi nimi byla jakási jiskra, která nešla přehlednout. Elizabeth to nezvládla a nedokázala se ubránit červenání

Elijah si ji prohlížel a byl uchvácen její krásou a připadalo mu roztomilé, když se začervenala. Byla pro něj jako bohyně, kterou musel uctívat. Také byla skoro o hlavu menší, což jí na roztomilosti jen přidalo.

Elizabeth přišlo, že byl Elijah určitě že všech bratrů nejpohlednější. Nemohla z něj spustit oči. Také se jí zdálo jakoby ji k němu něco táhlo. I když z něj také cítila jakési nebezpečí, které ovšem ignorovala.

Nevěděla, co to bylo za pocit, ale popravdě se cítila také úžasně. 

,,Těší náš. Rebeka nám o tobě vyprávěla. Hlavně jak jste se seznámily. Je příjemné slyšet, že má Rebeka aspoň jednu pořádnou kamarádku." Ušklíbl se Klaus a Elizabeth si všimla, jak se na něj Rebeka zamračila a protočila očima.

,,Jo. Ale jsem ráda, že jsem ji poznala. Možná jsem tu už nějakou dobu, ale s moc lidmi jsme se neseznámila. Bylo to něco jako kamarádství na první pohled." Žertovala Elizabeth a trochu přikývla a usmála se. Jenže nespouštěla oči z Elijaha. A ani on z ní nemohl spustit oči. Pro něj byla úchvatná. A on pro Elizabeth velmi pohledný.

,,Niku, půjdeš mi s něčím pomoct?" Usmála se na Elizabeth Rebeka a poslala jí mrknutí ,,Jistě." Odpověděl Klaus Rebece a naschvál nechali svého staršího bratra a kamarádku samotné. Elizabeth se na moment zamračila na odcházející dvojici, než se znovu otočila na Elijaha.

,,Přišla jste s doprovodem, nebo jste tu sama?" Promluvil poprvé Elijah. Elizabeth si okamžitě zamilovala i jeho hlas. Bylo to skoro jako hudna pro její uši. 

,,Jsem tu sama. Zatím jsem moc mužů nepoznala, teda spíš žádného. A vy? Jste tu sám nebo vám doprovod přijde?" Oplatila otázku. ,,Jsem tu sám. Když jsme tu oba dva sami, mohl bych vás později požádat o první tanec?" Požádal. 

,,Mohl." Usmála se Elizabeth a její srdce vynechalo pár úderu. Popravdě ale trochu nevěděla, jak by se pře ním měla chovat. Byl to pro ni zatím cizí muž a jediné, co o něm prakticky věděla bylo, že byl Rebečin bratr. 

,,Budu se těšit. Teď mě ale prosím omluvte. Můj bratr má připravené přivítání a my jako jeho sourozenci máme stát u něj. Potom pro vás přijdu." ,,Budu tady."

Elizabeth se usmála a posunula se trochu blíže ke stolku se šampaňským. Vzala si sklenku a čekala na Klausův proslov. Ne, že by ji nějak zajímal. Ani nevěděla, k čemu vůbec byl.