Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
O chvíli později se na schodech objevili všichni sourozenci a Klaus zacinkal příborem o sklenku.
,,Milí hosté, já a mí sourozenci bychom vás chtěli tímto přivítat na tomto plese. Doufám, že se budete skvěle bavit a užijete si zábavu." Dořekl a všichni pozvedli své sklenice a napili se. ,,Myslím, že je čas na první tanec tohoto večera." Dodal a začala hrát hudba.
Spousta mužů nabídli svému doprovodu rámě a šli tančit. Elizabeth tam chvilku stála, než k ní přišel Elijah.
,,Smím prosit?" ,,Samozřejmě." Elijah ji vzal jemně za ruku a vedl jí do sálu.
Jednu ruku Elizabeth vložila do jeho, která byla větší než ta její a druhou svou ruku dala na jeho rameno. Elijah na druhou stranu dal svou druhou ruku na její pas. Elizabeth se popravdě líbil jeho dotek.
Tančili v tichosti a dívali si vzájemně do očí. Elijah byl fascinován jejíma krásnýma hnědýma očima. I když Elizabeth si občas prohlédla celou tvář a nedokázala myslet na nic jiného, než na může, se kterým tančila.
,,Tančíte krásně, kde jste se to naučila?" Zeptal se Elijah a rozhodl se zahájit rozhovor ,,S mou matkou jsme si často dělali z obýváku taneční studio a ona mě učila různé tance. A kde jste se to naučil vy? Řekla bych, že tu ze všech mužů tančíte nejlépe." ,,Roky praxe. Naše rodina už uspořádala spoustu plesů."
Elizabeth bylo jasné, že v tom něco bude. Jenže to nijak neřešila a užívala si.
Znovu tančili v příjemném tichu dokud nedohrál poslední tón.
Elijah se lehce uklonil a Elizabeth také.
,,Děkuju za váš první tanec." Poděkoval Elijah a Elizabeth se usmála jak nejvíce mohla. ,,Nemáte za co. Moc ráda jsem si s vámi zatančila." Řekla. Aby se přiznala, nevadilo jí to vykání, i když to na tu dobu bylo trochu zvláštní.
,,Omlouvám se bratře za vyrušení, ale mohl bych si tady tu dámu vypůjčit na další tanec?"
Vedle Elizabeth se objevil Klaus a ona se trochu lekla. Jenže hned na to trochu zvedla obočí, protože nechápala, proč by zrovna s ní chtěl tančit. Nebylo to tak, že by se o něj vůbec zajímala.
,,Jestli jí to nebude vadit." ,,Ne, nebude. Uvidíme se později?" Zeptala se a doufala, že odpoví ano. Velmi si jeho společnost užívala. ,,Jistě."
Klaus se vystřídal s Elijahem a Elizabeth s ním začala tančit. ,,Jak se zdá, tak z tebe můj starší bratr nemůže spustit oči." Ušklíbl se a Elizabeth protočila očima. ,,Přeháníš. Zná mě ani ne hodinu." Řekla.
,,Na tom ale nezáleží. Slyšel jsem tvé příjmení." ,,Možná to bude znít trochu neslušně, ale co máte všichni pořád s mým příjmením." Zeptala se trochu podráždění. Elizabeth nevěděla, co s s tím stále mají, ale rozhodně se jí to přestávalo líbit. ,,Ale nic." Odpověděl ledabyle a Elizabeth znovu protočila očima.
Když písnička skončila, Klaus jí vzal za ruku a zavedl až k Elijahovi.
,,Už je jen celá tvá bratře." Ušklíbl se a Elizabeth se sama sebe začínala ptát co s tím pořád má.
Odešel a zůstali zase sami. ,,Co kdybychom se šli projít do zahrady." Navrhl Elijah. ,,Nejsem proti." Přijala jeho nabízené rámě, druhou vzala spodek svých šatů a společně opuštěli dům.
Zavedl jí až do krásné zahrady.
,,Odkud vlastně jste? Rebeka nám řekla jen, že tu žijete půl roku." Lhal. Byla to jasná lež, ale Elizabeth to stejně nepoznala. Ale Rebeka jim samozřejmě řekla odkud je, jenže to chtěl slyšet od samotné Elizabeth , chtěl ji více poznat. I když se znali jen chvíli, chtěl jí být neustále nablízku, poslouchat ji a obdivovat její krásu.
,,Z malého města Mystic Falls. Žila jsem tam se svou matkou a otcem. Oni byli jediná moje rodina. Potom máma zemřela a zbyl mi jen otec. Slyšela jsem, že vy jste v Mystic Falls také chvíli byly." Řekla Elizabeth.
,,Ano. Niklaus si tam něco zařizoval. A vy už žádnou jinou rodinu nemáte?" Zajímal se.
,,Ne. Nebo o nich nevím. Rodiče o nikom dalším nemluvili a já se neptala, protože mi to tak vyhovovalo. A co vy? Jaké je to žít s tolika sourozenci?" ,,Řekněme jen, že to má své výhody i nevýhody." Odpověděl jí jednoduše a Elizabeth kývla hlavou.
,,Teď mě tak napadá, mohli bychom si začít tykat?" Navrhla Elizabeth. ,,Elijah Mikaelson." ,,Elizabeth Salvatore." Představila se, než se zasmála.
Po zbytek večera si povídali a byli rádi za přítomnost toho druhého. Bohužel nakonec musela jít.
,,Skvěle jsem si dnešní večer užila, ale už budu muset jít." Řekla Elizabeth a Elijah poznal, že byla smutná už jen podle tónu hlasu. ,,Uvidíme se ještě někdy?" ,,Jestli budeš chtít, tak určitě." ,,Bylo by mi ctí tě znovu vidět." ,,Tak se ještě někdy uvidíme. Zatím ahoj. A pozdravuj Rebeku i ostatní." Usmála se na něj a šla si ven zavolat taxi.
Nemusela čekat dlouho. Sedla si dozadu a taxi ji zavezl domů.
Aby se přiznala, z podpatků už ji opravdu bolely nohy a říkala si, že ty schody snad nevyjde.
Doma odhodila kabelku na sedačku a odkopla boty vedle sebe.
Pomalu se přesunula do ložnice a svalila se na postel. Bylo jí jedno, že má na sobě pořád šaty, prostě usnula.
