3. who are you?

41 2 0
                                    

(Moc se omlouvám ale nějak se mi to přihodilo takže nejdřív si jdete přečíst kapitolu po týhle a pak se zase vraťte k tehlee❤)

ariana p.
Když jsem se ráno připravila tak jsem jen napsal lísteček pro Frankieho že mám v ledničce plno jídla ať si něco vezme. A pak jsem šla do kavárny.

,,Ariano! Čekal jsem na tebe" Křikl na mě šéf ale ne naštvaně ale šťastně co se to s ním děje?

,,Dnes máš jen dopolední směnu, pak to za tebe veme Bella a Steve." Řekl a odešel do své kanceláře.

Nikdy není tak milý. Ale dnes je až moc podle mě.

V deset dopoledne tu bylo narváno a taky přišel ten na kterého jsem včera čekala.

Justin.

Počkal než na něho přišla řada a pak jsem se ho normálně zeptala co si dá, jakoby se včera nic nestalo.

,,proč si nepočkala?" Zašeptal.

,,čekala jsem ale ty si přišel pozdě." odpověděla jsem mu sebejistě.

,,v kolik končíš?" Zeptal se.

,,a přijdeš vůbec?" Zeptala jsem se ho já.

,,neodpovídej na otázku otázkou."

,,tak co si teda dáš? Zdržuješ." Odbočila jsem.

Objednal si a pak si šel sednout. Udělala jsem to co chtěl a poté zavolala jeho jméno.

Přišel si proto ale než jsem mu podala kávu řekla jsem.

,,ve dvanáct, končím ve dvanáct" a pak jsem mu předala kávu.

Viděla jsem jeho ušklebek. Dal mi peníze i s dýškem a pak zmizel.

Bylo dvanáct. Obsloužila jsem posledního zákazníka a pak se rozezněl zvonek po celé malinké kavárně.

,,tak jsem tu!" Křikl.

Usmála jsem se a sundala si zástěru. Vzala jsem si mikinu a mobil a pak k němu přišla.

,,jdeme?" Zeptala jsem se a přitom se usmívala. On jen kývnul a otevřel mi dveře.

Zamknula jsem kavárnu a pak se s nim odešla.

Bella a Steve klíče mají takže se do kavárny dostanou.

,,ty jsi Ariana že?" Zeptal se.

,,ano. Grande, Ariana Grande." Usmála jsem se na něho.

,,Justin. Jenom Justin" Řekl. Nebudu se šťourat v jeho jméně.

,,jedla jsi?" Zeptal se. ,,no já jen že můžeme jít do parku na piknik." Zasmál se.

,,nejedla" zasmala jsem se taky.

Celou cestu bylo ticho. Nebylo to až tak trapný protože park je vážně kousek.

V parku nikdo nebyl.

,,tak pojď zavedu tě na to nejkrásnější místo." Řekl a chytl mě za ruku. Nechala jsem se táhnout. Všimla jsem si jeho tetování na ruce.

Dotáhl mě až k rybníku a k lavičce. Všude byly stromy. Musím říct že jsem tu ještě nebyla. Měl pravdu opravdu to tu bylo krásný.

,,lavička je opravdu na sračky. Tak si sedneme na deku." Zasmál se a vytáhl z připravenýho košíku deku.

Líbilo se mi jak mluví sprostě.

Mám ráda drsňáky.

Sedl si a já k němu.

only you -jarianaKde žijí příběhy. Začni objevovat