Taťka se nervózně ošil a pak začal: „No, my s maminkou jsme se jen chtěli zeptat, kdo všechno to ví? Jako, o tom vašem vztahu.“ „Jen Liam, ale ten to věděl už o hodně dříve.“ Řekl jsem trochu nervózně. „Jak to myslíš? Jak jako o hodně dříve, vždyť jste nám včera říkali, že spolu chodíte čtyři měsíce.“ Taťka to očividně nechápal, no když jsem se podíval na mamku, tak ani ona. Usmál jsem se a chvíli přemýšlel jak to vysvětlit. „No, věděl to dříve tak, že jsem mu už na začátku, než jste se vzali, řekl, že jsem se do Louise zamiloval. To on mi celou dobu pomáhal.“ Vypadalo to, že už to pochopili. „Harry, jak dlouho jsi vlastně byl do Louise zamilovaný, než jste se dali dohromady?“ zeptala se mě mamča, to už zbystřil i Lou. „N-no, od té doby, co jsi mi je představila.“ Cítil jsem, jak začínám trochu rudnout. Všichni seděli s otevřenou pusou do kořán a já se cítil strašně trapně. „Tak teď je mi vážně trapně.“ Pronesla po chvíli mamka. „Proč proboha?“nechápal jsem. „No jen, že já se ti pořád snažila někoho dohodit a nevěděla jsem, že ti tím ubližuju. Promiň, broučku.“ Vstal jsem a přešel k mamce, opatrně jsem ji obejmul. „Ale mami, klid. Nikdy jsi mi neubližovala.“ Políbil jsem ji na tvář. Usmála se a uklidnila. „Chtěl bych se ještě vrátit k tématu předtím. My si myslíme, že by bylo lepší, kdyby jste teď na škole nic neříkali. Protože by to nemuselo skončit dobře, ale zase by se to jednou mohli dozvědět, tak nás napadlo, že byste to mohli říct, až když Harry bude mít maturitní ročník, teda jestli vám to tak dlouho vydrží.“ Když to taťka říkal, přišlo mi, že je ještě více nervózní než v den svatby. Jen jsem přikývl a podíval se nadšeně na Louiho, nepřekvapilo mě, když se na mě díval stejně nadšeně.
O dva roky později
Je to tady, den D. Proboha jsem tak nervózní. Abych to upřesnil, tak dneska mám maturitní ples a konečně světu ukážu svého přítele, se kterým jsem už dva a půl roku. Stál jsem v ložnici, ve které jsem spával se svým milým. Abych upřesnil ještě tohle, tak naši nám udělali naprosto šílené překvapení, radost,… tím že když se sousedi vedle nás odstěhovali, tak nám koupili jejich dům. Takže už rok bydlím s Louim hned vedle našich, takže na nás pořád dohlížejí, ale to mi vůbec nevadí, jsem ji neskutečně vděčný, už pro nás toho udělali tolik. Takže stál jsem v ložnici, na sobě měl bílí smoking a prohlížel jsem se v zrcadle. Pomalu se otevřely dveře a v nich stál Loui,ale na sobě měl smoking černý. Strašně mu to slušelo. Přešel jsem k němu a políbil ho. „Jsi tak nádherný.“řekl jsem do polibku. Usmál se, „k tobě se nemůžu rovnat.“Taky jsem se usmál. „Víš co?“ pronesl jsem. „Nevím, co povídej.“řekl zatím, co mi zpravoval motýlka. „Konečně si ze mě přestanou dělat srandu, že jsem starý panic, co nikdy neměl známost.“ Zasmál jsem se. Jen mě pohladil a políbil. Chytl mě za ruku a ani jsem se nenadál a už jsme byli u školní tělocvičny. Proplet si se mnou prsty a pomalu jsme šli dovnitř. Když jsme vešli, všichni na nás upřeli svoje pohledy. Některé byli znechucené, některé povzbuzující. Dělali jsme, jakože nic a šli jsme dál. „Ježiš, nejsou to bráchové?“ pronesl někdo. „No a co, však jsou sladký.“řekl někdo na druhém konci. To mě potěšilo, asi po půl hodince to každý přestal řešit a užívali si večer. S Loui jsme stáli na kraji parketu, když na nás někdo skočil. To ani jeden z nás nečekal, tak jsme se sesunuli k zemi. Smáli jsme se jako pominutí a až potom jsme se podívali na toho vetřelce. Byl to Liam, který byl stejně vyřezaný jako my.
Večer hezky plynul a už byla skoro půlnoc. S Liamem jsme tancovali uprostřed parketu, Louis s námi nebyl asi před půl hodinou se někam vypařil, neřešil jsem to a jen si užíval. Najednou se rozsvítila světla a přestála hrát hudba. Všichni se zmateně dívali kolem sebe. Najednou na parket od někudy vyšel Louis a v ruce mikrofon. „Mohl bych všechny poprosit, aby se na chvíli posadili?“ Zeptal se a všichni si začali sedat na nejbližší židle, zvědaví, co se bude dít. „Chtěl jsem si jít taky sednout, nezastavila mě Louiho ruka. „Ty ne, zlato.“ Usmál se na mě. Všiml jsem si, jak mrkl na Liama, takže musel vědět, co má za luben. Lou se zhluboka nadechl a klekl si přede mnou. Vykulil jsem oči a celý ztuhl. Někde z haly se ozvali slastné vzdychy nebo povzbuzení. „Harry, je to už dva a půl roku, co jsme spolu a já tě miluju stejně jako na začátku, neli víc. Jsi láska mého života a jsem neskutečně vděčný zato, že tě mám. Nikdy bych čas nevrátil. A protože s tebou chci strávit celý svůj život, se tě ptám, vezmeš si mě?“ Nepřestával se usmívat a hrábl do saka, odkud vytáhl malou krabičku, tu otevřel a v ní byl prsten. Rozzářil jsem se jako sluníčko. „Ano.“ Pronesl jsem tak potichu, až jsem se odlil, aby to slyšel. On se jen postavil a prsten mi dal na prsteníček. Poté mě vášnivě políbil. Na nic jsem nečekal a políbení mu vrátil. Najednou někdo začal tleskat a k němu se přidali i ostatní.
Večer byl pomalu u konce, ale my s Louim stále byli v obětí a tančili jsme uprostřed parketu. Byl jsem tak šťastný.
Večer skončil a my se vydali domů. Ale když jsem chtěl zahnout k nám, tak mě Louis zadržel a šel dál. Vešel k našim, kde oni už čekali. Hned mi bylo jasné, že to taky věděli. „Gratulujeme, naše zlatíčka.“ Řekli součastně.
No a tak jsme to ten večer oslavili i s našima.
