Máma nás zavolala na večeři. Louis sedí vždy naproti mě, proto měl nejspíš super výhled, protože se na mě pořád díval. Po nějaké době mi začal svou nohu posunovat po té mé. Cítil jsem, jak jsem začal rudnout. „Zlatíčko, je ti něco? Nevypadáš nejlépe.“ zeptala se mě máma. „Není mi moc dobře, asi si půjdu lehnout.“ Odpověděl jsem jí a šel do pokoje. Nikdo to neřešil a jedli dál, jen Louis se trochu usmíval. Doufal jsem, že ještě přijde, ale nepřišel.
Probudil jsem se asi ve tři ráno, něco mě hřálo na zádech. Opatrně jsem se otočil a uviděl jeho, jak spí otočený zády ke mně. Usmál jsem se a natiskl se na něho. Začal jsem ho pusinkovat do vlasů, na krk a na ramena. Trochu se ošil a otevřel oči. Znovu jsem ho políbil do vlasů a otočil se čelem ke mně. „Dobré ráno“ řekl jsem sladce. Místo odpovědi mě políbil. Hned jsem mu to opětoval a mnohem hladověji. Po nějaké době mi tahle pozice už nevyhovovala, tak jsem Louiho pomalu stočil pod sebe. Postupně jsem přesunul svoje polibky na jeho krk a tam zůstal. Trochu zaklonil hlavu. Dostávala jsem se na citlivé místečko pod uchem, tam jsem ho jemně skousl a začal sát. Louimu občas unikl vzdech. Když jsem usoudil, že by to mohlo stačit odtáhl jsem se a svoje dílo si pořádně prohlédl. „Na to, že jsem to dělal poprvé, se mi to povedlo“ líbl jsem ho na rty. „Jo brouku, hlavně nenápadně.“ usmál se na mě. Položil jsem si hlavu na jeho hruď a pomalu usínal.
Když jsem se znovu probudil, už se mnou nebyl. Chvíli jsem přemýšlel proč, když v tom jsem uslyšel, jak někdo dupe po schodech nahoru. Najednou se otevřely dveře a v nich stála mamka. „Tak kolikrát mám ještě říkat, abys už vstával, sakra.“vypadala dost naštvaně, zajímalo by mě, kolikrát na mě volala. Ujistil jsem si, že už vstávám a když odešla vydal jsem se do koupelny. Když jsem udělal nějakou tu ranní hygienu, sešel jsem schody a zamířil do kuchyně. Už v půli cesty jsem cítil smažené vajíčka. „Mňam“řekl jsem si sám pro sebe a ještě zrychlil. „Na, tady máš a jez, za chvíli ti jede autobus.“ broukla na mě máma a dál smažila vajíčka. S chutí jsem se do nich pustil.
V autobuse jsem seděl úplně vzadu a čekal, až na další zastávce přistoupí Liam. Chtěl jsem mu toho tolik říct.
Jakmile nastoupil, hned si všiml mé skvělé nálady. „Kámo, copak to dneska s tebou je? Jindy jsi po ránu jako morous a teď? Takové sluníčko.“ usmíval se. „Řeknu ti to, až budeme sami, nepotřebuju, aby to věděli všichni.“ potutelně jsem se usmál.
„No tak mi to už řekni, čekám skoro půl dne. Tak co se stalo, tak úžasného?“naléhal. „Začal jsem chodit s Louisem, no pokud se tomu dá říkat chození. Včera jsme se líbali a přespal u mě v pokoji. Né, nic víc nebylo.“řekl jsem a smál se na celé kolo. „Tvl, tak to je síla. Já ti, no vám to přeju, ale je to pořád tvůj brácha. Co budete dělat, až budete dospělí? Teda jestli vám to vydrží.“byl trochu překvapený, ale taky se usmíval. „Jasně, že nám to vydrží. No, to nevím, co budeme dělat, ale na to je zatím dost času.“ řekl jsem. „No, jak chceš, tak ho pozdrav a držím vám palce.“ obejmul mě a odešel domů.
